Hokejová bitva nevídaných rozměrů: téměř 14 tisíc oficiálně přiznaných diváků na tribunách, dva městští rivalové a zápas, který ovlivnil historii obou klubů. Epická druholigová bitva mezi Vítkovicemi a Baníkem z 9. ledna 1961 je dodnes zapsána v dějinách ostravského sportu i českého, potažmo československého hokeje. Zavzpomínejte na ni s námi v den jejího 60. výročí.
Kdo nezažil, ten snad ani neuvěří. Téměř 14 000 diváků na zápas druhé hokejové ligy. Ostrava jako rozpolcené město, kde panovala napjatá atmosféra už několik dní dopředu. Dva týmy. Stejné ambice a cíl jediný – postup do nejvyšší soutěže. Celá sezona 1960/1961 byla protkána soubojem mezi Vítkovicemi a Baníkem Ostrava, rozhodl první vzájemný zápas – 9. ledna 1961 na ledě Ostravského zimního stadionu Josefa Kotase.
Předvečer sezony 1960/1961
Vítkovice byly na začátku 60. let historicky jedním z nejúspěšnějších hokejových klubů v Československu – za posledních 10 let se staly mistrem ligy, k tomu přidaly 3 stříbra a 1 bronz. Jenže jak stárla první zlatá generace, tak slábly výsledky týmu. Generační problém zabušil na dveře rázně v sezoně 1959/1960. Ani návrat starších hráčů nepomohl ve zkrácené sezoně zachránit prvoligovou příslušnost a po nešťastném posledním kole s Pardubicemi sestoupily Vítkovice do druhé ligy.
Baník Ostrava byl oproti Vítkovicím poměrně mladým klubem, své kořeny sice měl už v předválečném období, ale kvalitu a sílu nabral až na začátku 50. let, kdy vyrostl na zbytcích zanikající Viktorie Zárubek a byl něj vytvořen „hokejový reprezentant hornického revíru“. Hokejisté zaměstnáni v hornictví byli až na výjimky soustředěni právě do Baníku. Do toho přálo týmu štěstí, když se v Ostravě usadil legendární Vladimír „Vovka“ Zábrodský, který si v ostravských dolech musel odpykat trest za sázkařské machinace ještě ve Spartě Praha. Ačkoli měl Zábrodský oficiálně dvouletý zákaz jakékoli činnosti ve sportu, nebránilo mu to být neoficiálním trenérem Baníku, být šedou eminencí, která vedla tréninky a dokonce i zápasy z tribuny prostřednictvím poslíčků.
Druholigová sezona 1960/1961
Druhá nejvyšší hokejová soutěž v Československu se v sezoně 1960/1961 hrála v systému dvou skupin dle regionálního rozdělení. V každé skupině bylo 12 týmů, hrálo se dvoukolově (22 zápasů), přímo postupoval pouze vítěz skupiny.
Vítkovice byly nasazeny do skupiny B, jako loňský sestupující byly favoritem. Hrající trenér Václav Bubník kombinoval v týmu zkušené hráče ještě z dob mistrovského titulu, ale dával prostor i mladším hráčům, nastupující generaci, která ve druhé polovině 50. let vybojovala pro Vítkovice titul kategorie dorostu.
Sezona začala 6. listopadu. Obě ostravská mužstva do ní vstoupily výborně a velice rychle se začalo šuškat o tom, že jsou jedinými kandidáty na postup do I. ligy. Oba týmy to v soutěži, jak se říká, kosily. Jenže jen do 8. kola. Zatímco Vítkovice jen remizovaly v Prostějově, Baník porazil těsně, ale porazil Opavu. Horníci se tak ujali vedení ve skupině a stabilními výkony jej držely.
Napjatá atmosféra v Ostravě
Ostrava bude v sezoně 1961/1962 prvoligová, to je jisté, ale který z týmů to bude? Vítkovice, nebo Baník? Atmosféra ve městě se s příchodem roku 1961 a blížící se bitvou mezi oběma městskými rivaly dala doslova krájet. Rozpolcenost situace dokládal fakt, že nebylo nezvyklé, když část rodiny fandila Baníku a část Vítkovicím. Naštěstí vše v mezích a bez excesů.
Termín bitvy byl stanoven na pondělí 9. ledna 1961 na ledě, jak jinak, Ostravského zimního stadionu Josefa Kotase.
Ve vypjatém ovzduší zvolily Vítkovice netradiční postup. Utkání 10. kola hrály 4. ledna v Nitře, po výhře 3:1 nezamířily do Ostravy, ale zůstaly na soustředění v Žilině. Do dějiště klíčového derby utkání zamířili až těsně před jeho rozehráním. Co ale najednou viděli hráči sedící v klubovém autobuse před stadionem, to se jim ani nechtělo věřit.
Rekordní návštěva – 14 000 diváků na stadionu, 5 000 před ním
Po vstupenkách na utkání se jen zaprášilo. Místa k sezení byla vyprodána 4 dny před zápasem. Stadion byl v den zápasu doslova v obležení fandů. Dvě hodiny před zápasem byly tribuny zcela zaplněné a další se přitom snažili stále tlačit dovnitř. Články v tehdejším tisku zmiňují v jednom případě 14 000 diváků, ve druhém 15 000 diváků na stadionu. V kronice OZS Josefa Kotase je zapsán přesný údaj 13 949 vydaných vstupenek, což je tedy oficiální číslo návštěvnosti zápasu. Nicméně před stadionem zůstávalo ještě odhadem dalších 5 000 diváků.
Vítkovičtí hráči, kteří přijeli až těsně před utkáním, se přes davy diváků málem nedostali na stadion.
Těsně před utkáním se části fanoušků podařilo prolomit dřevěnou bránu po straně stadionu a dostat se dovnitř, neoficiální odhady proto hovořily o návštěvě až 17 000 diváků na stadionu. Každopádně několik tisícovek fandů stále zůstávalo před stadionem. Pracovníci stadionu pro ně alespoň narychlo natáhly ven tlampače a pustili rozhlasový přenos, aby venku mohli slyšet, co se děje uvnitř stadionu.
Zimní stadion Josefa Kotase byl 9. 1. 1961 více, než vyprodán. Oficiální záznam píše 13 949 diváků, ovšem po prolomení dřevěné brány se do hlediště dostalo mnohem více fanoušků, neověřené odhady hovoří snad až o 17 000 diváků. Dalších několik tisíc přitom zůstalo před stadionem
Na tribunách mezitím vládla bouřlivá, až pekelná atmosféra. Na jedné straně tábor příznivců Vítkovic, na té druhé tábor Baníku. Skandování nebralo mezí už před zápasem a pak se to stalo – na led vyjeli hosté v tmavě modrých dresech s nápisem BANÍK a jim vstříc za zvuků melodie písně Jiřího Suchého „Léta dozrávání“ vyrazili hráči v nejspíše v oranžovočervených dresech s velkým nápisem VŽKG. Scéna byla připravena. Boj mohl začít.
Rozhodla jediná minuta: VÍTKOVICE – BANÍK 4:1
Kapitán Vítkovic Ladislav Grabovský (světlejší dres) před brankou Baníku, zasahuje brankář Josef Sálus
Vítkovice vyrukovaly na rivala s kompletními třemi útoky a dvěma obrannými dvojicemi, v bráně už zkušený Josef Mikoláš, nechyběly hvězdy jako Miroslav Vlach, Oldřich Seiml, Jindřich Cvikl, kapitán Ladislav Grabovský, samozřejmě hrající trenér Václav Bubník nebo navrátilci z mistrovského Brna Zdeněk Návrat a Jan Kasper. Prostor dostali i mladí, Jan Soukup, Arnošt Vylegal, Stanislav Kurovský, Karel Metelka.
Baník nastoupil se třemi kompletními útoku, ale jen se třemi beky. V bráně byl osmnáctiletý talent Josef Sálus, který přes svůj mladý věk byl stabilní jedničkou ostravského celku.
Utkání v bouřlivé atmosféře začalo spíše nervózněji. Na klidnějším průběhu mu nepřidalo ani chybné posuzování ze strany rozhodčích Adamce a Krňávka, kteří až příliš podlehli dění na tribunách a jinak čistě a férově vedený hokejový boj zbytečně kouskovali přísnými až přecitlivělými vyloučeními. Celkově 21 trestů neodpovídalo dění na ledě.
Vyrovnaný průběh a hlavně bezbranková remíza trvaly až do závěru druhé třetiny. Pak ale přišel překvapivý zvrat a gólová smršť Vítkovic. Ve 36. minutě vyrazil po křídle Zdeněk Návrat, zavezl kotouč skoro až za branku a odsud nastřelil puk do klubka hráčů před bránou Baníku. Znenadání se rozsvítilo červené světlo a brankář Sálus lovil puk ze své sítě. Původně byl gól přiznán Návratovi, podle všeho ale do dráhy puku vložil hůl před branou stojící Miroslav Vlach a ztečoval kotouč do branky.
Vítkovice vedly 1:0. Opatrný výkon byl ten tam a hráči VŽKG jdou do utkání po hlavě. Buly po první brance, Vlach získává kotouč, bleskově projíždí obranou Baníku, blafák a 2:0! Hráči hornického celku se nestačí vzpamatovat a Mojmír Tesařík ještě stále ve 37. minutě po dalším útoku Vítkovic vstřelil gól do volného prostoru v bráně Baníku – 3:0.
Baník sice nebyl bez šance, ale Josef Mikoláš se v bráně Vítkovic překonával, držel stále čisté konto a přiváděl útočníky Baníku až k šílenství. Na úvod třetí třetiny byl Vlach nedovoleně sražen a bylo nařízeno trestné střílení. Sálus ale exekutora penalty Návrata vychytal. Vítkovické to ale mrzet dlouho nemuselo. Zdeněk Návrat složil ve 49. minutě reparát a zvýšil na 4:0 pro VŽKG. Čestného úspěchu se Baník dočkal v 57. minutě po gólu Houšky. Ovšem to na situaci nic neměnilo. Vítkovice vyhrály klíčový zápas, rivala ve městě i v boji o postup přehrály jasně 4:1, přeskočily jej v tabulce a ujaly se vedení ve skupině B.
2. liga – skupina B
9. 1. 1961
TJ VŽKG Ostrava – TJ Baník Ostrava 4:1 (0:0, 3:0, 1:1)
Branky: 36. Vlach (Návrat), 37. Vlach, 37. Tesařík, 49. Návrat – 57. Houška. Rozhodčí: Adamec, Krňávek. Vyloučení: 9:12. Bez využití. Diváci: 13 949.
TJ VŽKG Ostrava: Mikoláš – Soukup, Kasper, Vác. Bubník, Cvikl – Návrat, Netolička, Vlach – Tesařík, Grabovský, Seiml – Vylegal, Kurovský, Metelka
TJ Baník Ostrava: Sálus – Houška, Dolínek, Zielinski – Bogdan, Štěpán, Herman – Niesner, K. Mocek, Hýbl – Černošek, Pertešín, Musil – J. Mocek
Vítkovice do 1. ligy, Baník už se šance nedočkal
Baník se z porážky těžko vzpamatovával, jeho vítězná forma byla pryč. Týden po prohře v derby padl i v Popradě. 1. února 1961 se střetl opět s Vítkovicemi. Tentokrát vzdoroval statečněji, remíza 5:5 ale už nic nemohla změnit na vedení rivala. Následně horníci remizovali v Olomouci, debakl si odvezli z Třebíče. Šance na boj o postup se rozplynula.
To tým VŽKG díky výhře v derby exceloval. Ve zbytku sezony zapsal ještě zmíněnou remízu z odvety s Baníkem, což jen potvrdilo vedení v tabulce. Nebylo to bez porážky, tu jedinou v celé sezoně museli Vítkovičtí zkousnout v Olomouci po těsném průběhu 2:3. Posledním zápasem bylo domácí střetnutí s Nitrou, výhra 21:0 jen pečetila návrat do nejvyšší soutěže. Návrat, za kterým se VŽKG nasměroval úspěchem v derby, které zřejmě zůstane nepřekonáno.
Mužstvo Vítkovic v sezoně 1960/1961 po posledním zápase s Nitrou. Zleva stojící: Mikoláš, Návrat, za ním Václav Bubník, Vlach, Hastík, Seiml, Hajduk, Tesařík, Soukup, Netolička. Klečící zleva: Vylegal, Grabovský, Kurovský, Kasper, Janiurek
Epilog
Na kdyby historie nehraje, ta sportovní už vůbec. Nicméně dovolme si položit otázku, zda právě bitva 9. ledna 1961 neznamenala dějinný obrat ve vývoji obou ostravských hokejových klubů? Jak by to asi vypadalo, kdyby výhru bral Baník a nakonec by postoupil do nejvyšší soutěže? Dokázaly by se Vítkovice i tak zvednout a probojovat se do elitní ligy, nebo by to způsobilo odliv kvalitních hráčů do jiného ostravského prvoligového celku? Každý ať si odpoví sám, spokojme se s tím, co nabídla realita. Vítkovice se vrátily do ligy, i přes následné potíže deset let poté dokázaly dojít pro svůj druhý mistrovský titul v roce 1981 a slavná historie pokračuje až do dnešních dnů a i když ve sbírce modro-bílého klubu zatím stále chybí třetí mistrovská trofej, jsou Vítkovice nejtradičnější součástí nejvyšší soutěže u nás. To Baník měl svůj poslední světlý okamžik právě v sezoně 1960/1961, poté už zapadl do průměru druhé ligy. Na přelomu 60. a 70. let už spíše paběrkoval a nakonec byl v polovině 70. let hokejový tým Baníku definitivně zrušen.
ČTĚTE TAKÉ
60. výročí hokejového derby VŽKG – Baník: Vzpomínají Stanislav Kurovský a Josef Sálus
