Ve druhé třetině duelu s karlovarskou Energií se Ostravané dostali do vedení, které záhy ztratili. K obratu zavelel kapitán Rostislav Olesz, jenž dvěma brankami v rozmezí 21 vteřin skóre zápasu otočil a díky tříbodovému zisku tak Vítkovice nadále drží pozici v první šestce extraligové tabulky.
Rosťo, vše podstatné se událo ve druhé třetině. Jak bys ji zhodnotil?
Těžká byla, vstoupili jsme do utkání dobře. Měli jsme nějaké šance a přesilovku, ale nepodařilo se nám dát gól, který by nás trošku uklidnil. I druhou jsme začali dobře, dali gól, ale pak jsme inkasovali dvakrát. Bylo dobře, že jsme se z toho oklepali a vrátili vedení na naši stranu během chvilky a šli jsme si pořád za tím. Bylo důležité, že jsme nepřestali hrát ten aktivní hokej, který jsme se proti nim snažili hrát. Napadat je a střílet hodně na bránu.
Někdy na gól čekáme dlouho a najednou podly dva góly za 21 vteřin…
Je to strašně rychlé… a jak hraje Baník? Prohrává 1:3, to mrzí. Ale ne, v předminulém zápase proti Chomutovu se nám to taky povedlo, někdy to tak je. Když dáte gól, tak to další střídání je velmi důležité. Říká se to, že nesmíte inkasovat. My jsme se zase dostali do menšího tlaku a přišla dobrá střela na bránu. To bylo rozhodující. Kdyby se to hrálo v rohu ve středním pásmu, tak bychom ho nedali. Ale jak už jsem řekl předtím, nepřestali jsme hrát a dávali jsme puky do brány. Prostě tvrdě to střílet na bránu.
U tvé druhé branky, to byla ta baseballová příprava z léta?
Trénujeme to i na ledě v hokejové škole, co tady máme. Trénujeme tyto situace, kdy se puky odrážejí do vzduchu, takže dneska, kdy zvláště v hokeji to všichni střílejí na bránu, tam už to musíme trénovat. Nemůže to být náhoda už.
Dorážel jsi zrovna střelu Honzy Výtiska v jeho tisícím zápase. Vnímal jsi to nějak?
Všichni jsme šli, že potřebujeme vyhrát za tři body. To, že jsou pro Honzu a tak dále, to se už na to nabalí. Ale vždy jdeme do zápasu, že chceme vyhrát jako tým a tyhlety oslavy a toto se k tomu přidávají. O to je to pro ty hráče, kteří slaví, lepší a týká se jich to více.
Byl navíc u gólu Karlových Varů, když si to srazil do branky…
Stane se. Prostě to tak někdy je.
Tisíc zápasů s jeho obětavým stylem, co na to říkáte?
Hráč, který odehraje tisíc zápasů v jakékoliv lize, nebo jakémkoliv sportu, je to úžasné. Ještě obránce s tímto jeho stylem. Naštěstí se mu zranění vyhýbají. Je to vždycky pomoc mít tyhle zkušenosti, všechno jde se vším.
Jaký je Honza mimo led, dá se to nějak popsat?
Chce ho někdo poznat? (smích) Ale v kabině… postupem času má každý svou roli, odpovědnost. My jsme s Honzou začínali běhat s Honzou tady na SSK dokola, on mi dával nějaké rady. Potom jsme se odloučili a teď hrajeme zase spolu. Já ho znám dá se říci dlouho.
Navíc mohl dát gól, jel sám na branku…
Tak on ho dal, to už jsme tady zmiňovali (úsměv) Když jel sám na branku tak jsme se bavili, že se mu to už potom trošku mlžilo, přece jen není zvyklý jezdit tak daleko od své branky. (smích) Tak jsme se tomu zasmáli, je to velká škoda.
Ještě ho tam asi znervózňoval Patrik Zdráhal, který jel s ním v úniku…
Přesně tak. (úsměv) Jako škoda, mohlo se mu to povést a bylo by to ještě veselejší. V tom stavu, kde to bylo 3:2 se to mohlo zase více uklidnit. Hrálo se pak tedy až do konce a místy to bylo nervozní. Nakonec se to povedlo.
