Přesun z Brna do Vítkovic zvládl Martin Dočekal v uvozovkách ještě hektičtěji než jeho parťák Jan Hruška. O přesunu do Ostravy se dozvěděl ráno v den zápasu a již večer brázdil led Ostravar Areny ve vítkovických barvách. Ovšem ani asistence na vedoucí branku Alexandera Malleta k bodům nevedla.
Martine, bylo klíčovou pasáží utkání, kdy jste se dvakrát nechali vyloučit a vždy inkasovali?
Určitě nás dnes sráželo oslabení, vždy to stojí mnoho sil. A také nedůraz v předbrankovém prostoru. To jsou hlavní dvě věci, které byly v zápase důležité.
Jak hektické byly pro tebe poslední dva dny? Hraješ ve Vítkovicích, letos už třetím extraligovém celku…
Poslední dny… (úsměv) bylo to dneska. Dozvěděl jsem se to na snídani ráno v kabině, takže jsem se jel domů zabalit a rovnou tady na zápas.
Jak těžké je to pro sportovce během chvíle změnit působiště a jinak si nastavit hlavu?
Už jsem to tak měl na Spartě, takže jsem věděl, do čeho jdu. Člověk musí počítat se vším a být pozitivní. Ale bohužel to tak v hokeji je. A tak to musíte brát, jak to je.
Uvedl ses gólovou přihrávkou, což člověku asi v novém prostředí pomůže, že?
Určitě ano, ale pořád… když na konci zápasu vidíte skóre 1:4, tak to je úplně jedno.
Pak přišel přesun do formace k Rasťo Dejovi a Alexandru Malletovi a měli jste tam chvíli před třetí brankou Hradce možnost vyrovnat…
Je to tak. Rasťo Dej to dával Alexovi vedle do druhé vlny, stačilo kdyby přehodil beton, tak bychom možná stáhli skóre a vypadalo by to jinak. Škoda.
Jaký máš pocit ze zápasu a mužstva? Zdá se, že Vítkovice jsou v krizi, v obraně i útoku nic valného…
(usměje se) No, řekl jsi to za mě. Ale nesmíme to samozřejmě vzdávat. V neděli začínáme od nula nula a hrát naplno. Nic teď ještě neztrácíme, dáme do toho všichni maximum a jdeme za tím furt. Nic jiného se teď dělat ani nedá.
