Před 65 lety získaly Vítkovice první mistrovský titul

Tým ZSJ Vítkovické Železárny Klementa Gottwalda 1951/1952 – zleva stojící: Nachmilner, Seiml, Remiáš, Staněk, Garstka, Blažek, Planka. Zleva klečící: Bubník, Ošmera, Schober, Návrat, Pavlík

Na den přesně 19. ledna před 65 lety vybojovali hokejisté Vítkovic svůj historicky první mistrovský titul. Vítězstvím 8:1 nad Chomutovem na pražské Štvanici 19. ledna 1952 zpečetili svou pouť za premiérovým ligovým zlatem.

Výbuch radosti, gratulace ze všech stran a nekonečný pocit štěstí. Tak vypadal konec finálového turnaje O přeborníka republiky československé hokejové ligy večer 19. ledna 1952 z pohledu hokejistů Vítkovic. Tým Sokola Vítkovické Železárny Klementa Gottwalda vystoupal na nejvyšší stupínek teprve tři roky po tom, co se vrátil do nejvyšší soutěže. Obrovský úspěch pro už tradiční klub a pro celou Ostravu. Vítkovičtí se od roku 1937 stali teprve druhým mimopražským mistrem. Dnes, v roce 2017 je tomu 65 let.

Základní část na tři skupiny

Československá hokejová liga se v sezoně 1951/1952 hrála zcela jinak, než známe naši nejvyšší soutěž dnes. Poprvé byl zaveden systém skupin, ve kterém se utkalo v základní části hned osmnáct mužstev z celé republiky. Tři skupin po šesti účastnících byly obsazeny podle regionálního klíče, jedinou výjimkou byl armádní celek ATK Praha, který byl nasazen do „moravsko-slovenské“ skupiny III., tedy po bok Vítkovic, Bratislavy, Popradu, Opavy a Žiliny. Za zmínku jistě stojí, že v dalších skupinách figurovaly i dnes známé extraligové kluby, například Chomutov, Sparta, Plzeň, Karlovy Vary, Pardubice. Nechybělo ani Kladno či obhájce titulu z roku 1951 České Budějovice. Ligu ovšem tehdy hrály i dnes zcela neznámé kluby, například Jinonice, dále nástupce někdejšího slavného LTC – Tatra Smíchov, své slavné roky uzavíral i Prostějov a nechyběly ani legendární brněnské týmy Zbrojovka a Královo Pole, jejichž existenci pohřbila později direktivně a uměle vytvořená Rudá Hvězda Brno.

Vítkovice tři roky po postupu mezi špičkou

Hokejisté Vítkovic si vydobyli na konci 40. a začátku 50. let velký zvuk. Teprve v roce 1949 se jim podařilo se vrátit do nejvyšší soutěže a už další rok získali ligové stříbro, čtyři body za mistrovským ATK Praha. V sezoně 1950/1951 byli Ostravané premiérovému titulu ještě blíže, v souboji s Českými Budějovicemi ale nakonec ztratili jediný bod, což je znovu odsoudilo ke stříbrné příčce. Do třetice všeho dobrého, v tomto duchu vstoupili hokejisté Sokola Vítkovické Železárny Klementa Gottwalda do své třetí ligové sezony po návratu.

Mužstvo dravých, ale zkušených borců. Vynikali Bouzek a Staněk

Už před téměř sedmdesáti lety pracoval vítkovický hokejový klub koncepčně. Tým sbíral po celém Ostravsku nejlepší hráče a soustřeďoval je od mládežnického věku ve svém středu. Tak se během 40. let dostali do Vítkovic borci jako Ladislav Staněk, Miloslav Blažek, Milan Vašat a další. Ostravané ale nezapomínali na posily z jiných regionů. Tak se stalo, že se hráčem Vítkovic stal českobudějovický Oldřich Seiml. Doslova klíčovým byl zisk útočníka bývalého LTC Praha a dvojnásobného mistra světa Vladimíra Bouzka, který se okamžitě v roce 1949 stal také hrajícím trenérem mužstva (a mimochodem vystřídal na tomto postu legendárního zakladatele vítkovického klubu Viléma Rokytu). Právě herní i taktická zkušenost Vladimíra Bouzka v kombinaci s vyspělostí hráčů střední generace a dravostí mladých, například Zdeňka Návrata, dávaly dohromady koktejl, který Vítkovice na začátku 50. let vynesl na vrchol.

Základní skupina: 100 golů, vysoké výhry, ale i dvě klopýtnutí

Už bylo zmíněno, že se československá hokejová liga hrála v sezoně 1951/1952 na skupiny, v ní se všechny celky potkaly dvoukolově každý s každým doma-venku. Vítkovice už v základní skupině ukázaly svou sílu, když jako jediný ze všech účastníků soutěže dokázaly vstřelit v základní skupině 100 gólů! Velký podíl na tom měla domácí, ale i venkovní vysoká vítězství. Tak například, Poprad si z Ostravy odvezl porážku 1:10, Žilina 1:14 a Opava dokonce 1:18! Vítkovičtí řádili i na kluzištích soupeřů, vyhráli v Bratislavě 8:4, v Popradu 10:3 a v Žilině dokonce 26:1, což je dodnes nejvyšší ligová výhra Vítkovic v historii. Jen zápas s Opavou byl kontumován 3:0 ve prospěch Vítkovic. Základní skupina ale nebyla z ostravského pohledu jen o úspěších, už tady se ukázalo, jak silným soupeřem je a ještě i bude favorizované ATK Praha, to totiž zvítězilo v obou vzájemných zápasech s Vítkovicemi. Vojáci z Prahy tak vyhráli základní skupinu o dva body před Vítkovicemi. Oba celky si ale zajistily s přehledem postup do finálového turnaje O přeborníka ČSR.

Republikové finále – šest nejlepších v Ostravě, Praze i Kladně

Z dnešního pohledu netradiční bylo i vyvrcholení ligové soutěže v roce 1952. Do finálového turnaje postoupily vždy dva nejlepší týmy každé skupiny. Šestice elitních mužstev spolu sehrála turnaj každý s každým jednokolově a na „neutrální“ půdě. Turnaj začal 14. ledna 1952 v Ostravě, 18. ledna se přesunul do Prahy a dvě utkání se paralelně hrála dokonce v Kladně. Zápasy v Ostravě byly mohutně navštěvovány, i utkání, ve kterých nehrály Vítkovice, byla návštěva vždy přes 12 000 diváků a nejinak tomu bylo v závěrečné fázi turnaje v Praze. Finále O přeborníka ČSR zahájil slavnostní nástup všech mužstev, nechyběla tehdy tradiční paráda s československou a sovětskou vlajkou a hymnami obou států. Slavnostní slib sportovců přednesl vítkovický hráč Oldřich Pavlík.

Suverénní začátek Vítkovic

Obrovská podpora domácích fanoušků Vítkovicím v úvodu finálového turnaje jednoznačně prospěla. Ostravané hned v prvním utkání smetli Tatru Smíchov 9:0. Pražané se snažili vzdorovat, ale marně, Vítkovičtí byli po většinu zápasu jednoznačně lepší a Tatrovku od ještě většího výprasku zachránil výborně chytající brankář Brothánek. Hned na druhý den, 15. ledna, Vítkovice přehrály Zbrojovku Brno 5:3. V moravském derby profitovali Ostravané především z lepší efektivity střelby, a i když Brňané dokázali vyrovnat z 0:2 na 2:2, Vítkovice se o vítězství připravit nenechaly. K finálnímu útoku zavelel v 7. minutě třetí třetiny Václav Bubník, který i s dávkou štěstí při odrazu o bránícího hráče zaznamenal třetí gól, krátce poté kapitán Vítkovic Staněk dobře napadl rozehrávku Brna a individuální akci také sám úspěšně zakončil a rozhodl o druhém vítězství Vítkovic. Nejdramatičtější zápas sehráli Ostravané na svém ledě proti pražské Spartě. Třetí zápas ve třech dnech se už přece jen musel projevit. Nebylo proto překvapením, že oba týmy šly do zápasu se spíše vyčkávající taktikou. Zajímavé bylo, že oba týmy hrály v obráceném gardu, tedy se třemi bránícími hráči a dvěma útočícími. Za výhrou Vítkovice nasměroval úvodním gólem v přesilovce Oldřich Seiml. Ostravané přidali na ofenzivě, ale v obraně výborná Sparta jim nedovolila více. Na 1:1 srovnal Hanzl, nicméně znovu zaúřadoval kapitán Ladislav Staněk, který rozhodl svou brankou o konečném vítězství Vítkovic 2:1.

Po ostravské části finále Vítkovice v čele

Tři výhry ve třech zápasech pasovaly Vítkovice do role favorita na celkové prvenství. Ostravané totiž jako jediný neztratili na vlastním ledě ani bod. ATK překvapivě remizoval s Brnem 1:1 a oproti Vítkovicím mu tak chyběl jeden bod. Přesun do Prahy ale mohl výrazně zamíchat kartami. Ostravané přišli o výborné domácí prostředí a zimní stadion na Štvanici a jeho publikum mělo a mohlo hrát více do karet ATK a také teoreticky Spartě a Tatře Smíchov.

Souboj favoritů ovládlo ATK

Pražské prostředí a houževnatost vojáků se naplno projevily ve 4. kole republikového finále. Hráči ATK Praha věděli moc dobře, že pokud chtějí dosáhnout na ligové prvenství, musejí ve vzájemném souboji Vítkovice porazit. Ostravané si byli na druhé straně vědomi, že úspěch v tomto utkání by znamenal téměř jistou mistrovskou korunovaci. Nervozita vládla na obou stranách a 16 000 diváků na zimním stadionu na Štvanici si přišlo na své. Vítkovice začaly nebojácně, aktivně. Už ve 3. minutě po průniku Blažka dorážel do klece ATK Zdeněk Návrat – 1:0. V 10. minutě se po křídle uvolnil Seiml – 2:0. Vítkovice měly duel o titul rozehrán, jak nejlépe mohly, jenže pak přišel zlom. Hlavní roli v obratu ATK sehrál ostravský rodák a vítkovický odchovanec Milan Vašat, který v ATK sloužil na vojně. Proti svému mateřskému celku nejprve zařídil snížení, pak sám vyrovnal na 2:2 a ve 37. minutě brankou ve vlastním oslabení otočil vývoj utkání ve prospěch ATK. Vojáci si vedení pohlídali a zápas i přes velkou snahu a odhodlání Vítkovic vyhráli v poměru 7:4, čímž na čele tabulky vystřídali ostravské mužstvo.

ATK sahá po titulu, Vítkovice mají na dohled opět „jen“ stříbro

Vítězství ATK Praha ve vzájemném souboji s Vítkovicemi se zdálo být rozhodujícím faktorem pro vývoj finálového turnaje. Oba týmy sice ještě čekaly poslední zápasy, jenže pro oba týmy to také měly být rutinní záležitosti. ATK Praha se chystal na mistrovské potvrzení do Kladna k zápasu s Tatrou Smíchov. Vítkovice v Praze čekal Chomutov, který sice vyhrál základní skupinu, ale ve finálovém turnaji až na remízu s Brnem nic významného nepředvedl. Prognózy před posledním dnem byly tedy takové, že Vítkovice i ATK svá utkání vyhrají a tím pádem ATK vyhraje celé mistrovství republiky o jeden bod. Vítkovice potřetí zůstanou na druhém místě.

Smíchov zaskočil ATK

Poslední zápasy finálového turnaje se hrály 19. ledna 1952 od 20 hodin. V Kladně se střetly ATK Praha s Tatrou Smíchov, v Praze Vítkovice s Chomutovem. Dramatický průběh posledního dne zvrátil všechny papírové prognózy. Ačkoli Tatrovka nemohla do boje o titul zasáhnout, stále mohla pomýšlet na medailové umístění. Naštěstí předpoklady, že si pražská mužstva navzájem vyhoví a Tatra pomůže ATK v boji o mistrovský titul, se ukázaly jako liché. Smíchovští mladíci bojovali a vojáci z ATK byli pod tlakem. Tatra dokonce vedla, ATK se podařilo vyrovnat, ale to bylo vše. Favorit na titul ztratil klíčový bod.

Vítkovice rozstřílely Chomutov a staly se mistrem

Co se v té době dělo v Praze? Před 13 000 diváků ani Chomutov neřekl poslední slovo. Byl to jeho kanonýr Klůc, který otevřel skóre. Vítkovice naštěstí dokázaly vyrovnat gólem Blažka. Ve druhé třetině si Ostravané vytvářeli stále větší převahu, tří vstřelené branky byly toho důkazem. Vedení Vítkovice potřebovaly, během třetí třetiny se navíc hráči dozvěděli, jak to dopadlo v Kladně, že ATK ztratil bod se Smíchovem, nervozita opadla a Ostravané se rozstříleli. Konečný výsledek 8:1! Vítkovice už téměř ztracené vítězství získaly zpět. V tabulce se dotáhly na ATK a díky výrazněji lepšímu skóre se také stali mistrem Československa!

ZSJ Vítkovické Železárny Klementa Gottwalda – Přeborník ČSR v ledním hokeji 1951/1952
Zleva stojící: Karel Piatkevič, Oldřich Seiml, Ladislav Staněk (kapitán), Zdeněk Návrat, Miloslav Blažek, Jindřich Schober, Vladimír Bouzek (hrající trenér)
Zleva klečící: Eduard Remiáš, Miroslav Hromniak, Zdeněk Nachmilner, Miloslav Otte, Václav Bubník, František Planka, Oldřich Pavlík

Mistrovství Československé republiky v ledním hokeji 1951/1952

Zdroj: Kniha 100 let českého hokeje – archiv výsledků ledního hokeje

Čtěte také:

Odměnou nám byl diplom a věcný dar, vzpomínal na titul kapitán Staněk

Ostrava19. ledna – Vítkovice získaly 19. ledna 1952 svůj historicky první ligový triumf. Z oné party patnácti hrdinů dnes už asi těžko budeme vybírat největší hvězdy. Když už ale, pak vedle hrajícího trenéra Bouzkaje třeba vyzdvihnout tehdejšího kapitána a lídra kabiny Ladislava Staňka.