Ve středu 22. června by oslavil své 100. narozeniny někdejší vynikající útočník, základní stavební kámen první vítkovické zlaté generace a rovněž pozdější trenér Miloslav Blažek. Ostravský rodák, odchovanec ostravského hokeje, první z ostravských reprezentantů, velký talent ale také osobnost s notně pohnutým osudem. Bohužel, skvělý hokejový odborník a výborný a skromný člověk odešel předčasně, už ve dvaašedesáti letech v roce 1985.

Miloslav Blažek by oslavil stovku, proto je na místě si jej připomenout. Ve zkratce – ostravský rodák, odchovanec ostravského hokeje, který jako jeden z prvních Ostravanů oblékl reprezentační dres. Když Vítkovice postoupily v roce 1949 do nejvyšší soutěže, přestoupil z mateřské Ostravské Slavie do ligového celku a stal se jednou z ústředních postav první zlaté generace Vítkovic. Jeden z klíčových a nejproduktivnějších útočníků vicemistrovských kádrů let 1950, 1951, 1953 a mistrovského roku 1952 měl ale také značně pohnutý osud, byl trnem v oku komunistickému režimu a přestože nakonec jen shodou okolností a náhod neskončil v pracovních táborech jako politický vězeň, tehdejší politické ražení mu notně komplikovalo život a zasahovalo i do sportovní kariéry.

Miloslav Blažek je ve vzpomínkách pamětníků připomínán vždy jako dobrosrdečný, skromný a laskavý člověk, zároveň jako výborný hokejista a později erudovaný trenér.

Více o jeho osudu z kapitoly knihy 90 let hokeje ve Vítkovicích:

Ve stínu slavnějších

Miloslav Blažek

 
22. června 1922 v Přívoze – 19. února 1985 v Ostravě

Post: útočník, trenér

Odchovanec: SK Ostravská Slavia

Ve Vítkovicích: 1949 – 1960 (hráč), 1965/1966 (trenér)

V reprezentaci: 1949 – 1952 (16 zápasů, 11 gólů)

Největší úspěchy:

Mistr Československa 1952

Vicemistr Československa 1950, 1951, 1953

Bronzový medailista Československa 1958

Účast na ZOH 1952

První vítkovický reprezentant – 1949

Ačkoli z první zlaté generace Vítkovic vystupovala dlouhá léta především jiná jména, útočník Miloslav Blažek, občas neprávem opomíjený, mezi ně neoddiskutovatelně patří. Proč se na něj spíše zapomínalo? Pro svou skromnou a dobráckou povahu patřil spíše k těm, kteří na sebe tolik nestrhávali pozornost. Proto často zůstával, co do popularity, ve stínu slavnějších.

Miloslav Blažek byl Ostravák, narodil se v Přívoze a po druhé světové válce patřil k nejlepším hokejistům v regionu. Tradiční Vítkovice tehdy už za sebou měly několik sezon v nejvyšší soutěži a po pádu v roce 1943 spřádaly plány na velký návrat. Šikovný forvard Blažek byl ale v té době klíčovou osobností jednoho z největších rivalů. Místo ve Vítkovicích totiž hrál v mariánskohorském klubu SK Ostravská Slavia.

Miloslav Blažek (stojící druhý zprava) v dresu Ostravské Slavie před druhou světovou válkou

Ostravská Slavia měla ve druhé polovině 40. let několik zajímavých kvalitních hráčů, vedle Blažka to byl například i Ladislav Grabovský, nebo Eduard Remiáš – vše pozdější hráči Vítkovic. Rozhodující, pro vývoj kariéry Miloslava Blažka i vlastně samotného klubu „ostravských slavistů“ byla sezona 1948/1949. V bratrovražedném městském boji o postup do kvalifikace o první ligu byly úspěšnější Vítkovice. Zvládly i kvalifikaci a postoupily do nejvyšší soutěže. A bylo jasné, že do ní s sebou vezmou i nejlepší hráče rivala, včetně Blažka.

Miloslav Blažek svými kvalitami přesvědčil funkcionáře a lídry SKVŽ, že do nejvyšší soutěže patří a změnil působiště. O tom, že Vítkovice nesáhly vedle svědčí i fakt, že nechyběl ani ve čtveřici historicky prvních vítkovických reprezentantů, společně se Staňkem, Vašatem a Remiášem oblékl československý národní dres už na podzim 1949. Dokonce figuroval i ve výběru na MS do Londýna v roce 1950. Tam ale nakonec reprezentace z politických důvodů neodcestovala a drtivá většina národního týmu navíc po vykonstruovaných procesech skončila v žalářích a pracovních táborech jako političtí vězni. Stejně jako kolegy z Vítkovic Bubník a Bouzka, také Miloslava Blažka před tímto osudem zachránil fakt, že po zrušené cestě do Anglie okamžitě nasedl na vlak a jel do Ostravy. Na start na velkém mezinárodním turnaji si tak musel počkat, ale dočkal se.

První ostravští reprezentanti v březnu 1949 v zápase s Polskem – zleva Milan Vašat, Ladislav Staněk, Eduard Remiáš a Miloslav Blažek

Svou velkou roli Miloslav Blažek sehrál při zisku mistrovského titulu 1952 a po celá 50. léta patřil k největším tahounům vítkovického mužstva. Jako člen první zlaté generace zkompletoval celou medailovou sbírku Vítkovic, tedy zlato 1952, stříbra 1950, 1951 a 53 i bronz 1958. Po mistrovském úspěchu se dostal i do nominace na olympiádu do Osla, kde ale bohužel Československo zůstalo bez medaile. Reprezentační kariéru měl rozjetou slibně, ale vše ukončil „rozkaz shora“. Tehdejší režim se obával, že by Blažek mohl pomýšlet na emigraci, a tak mu raději cestování do zahraničí zakázal a tím skončilo i jeho působení v reprezentaci. Střet s komunistickým režimem pro něj nebyl příjemný. Byl pod neustálým dohledem StB, nezřídka se stalo, že jej policisté v civilu zatkli přímo na ulici a odvezli k výslechu. Snažili se proti Blažkovi najít cokoli kompromitujícího, aby jej mohli ještě více prezekuovat. Vyčítána a připomínána mu byla také jeho minulost v protektorátním Kuratoriu, což byl tělovýchovný a mládežnický spolek za druhé světové války v tehdy okupovaném Československu. Miloslav Blažek byl pod permanentním tlakem, ale přesto se dokázal od těchto problémů na ledě oprostit a dávat ostravským fanouškům hromadu důvodů k radosti nejen svou hrou, ale také svými góly.

V roce 1959 jako kapitán Vítkovic společně s Miroslavem Vlachem (uprostřed) a Ladislavem Staňkem (vpravo)

Na přelomu 50. a 60. let byl po konci kariéry Ladislava Staňka kapitánem vítkovického týmu. Po skončení aktivní hráčské kariéry se Miloslav Blažek vrhl na dráhu trenéra. Přes mládež se dostal až k A-mužstvu. V sezoně 1965/1966 vedl úspěšně Vítkovice za návratem do nejvyšší soutěže. Jenže v dalším ročníku jej nevyvážené výkony týmu stály místo. I v pozici trenéra působil spíše skromným dojmem, a tak není divu, že z období 60. let více vystupují na trenérském postu Ladislav Staněk, či později Ladislav Štemprok. Každopádně Miloslav Blažek odvedl pro Vítkovice veliký kus práce, dopomohl klubu k největším úspěchům své doby a nesmazatelně se tak zapsal do vítkovické historie. Při tom všem zůstával skromným a pracovitým. Zemřel v roce 1985 ve dvaašedesáti letech.

Miloslav Blažek už jako trenér vítkovického A-týmu v sezoně 1965/1966, kdy se mu podařilo vrátit Vítkovice znovu do nejvyšší soutěže