Vítkovický brankář Lukáš Klimeš se podruhé v řadě postavil do branky a letos už potřetí čelil rozjetým Bílým Tygrům. Dnešním bezchybným výkonem překlopil letošní vyrovnanou bilanci na stranu Vítkovic a s dvaatřiceti zákroky se stal prvním brankářem, který letos Bílé Tygry vynuloval.
Lukáši, jak těžké utkání to dnes z pohledu brankáře bylo?
Ohromně. Každé utkání je těžké na psychiku. Hodně důležité body.
Jaké jsou pocity po druhé nule v sezoně? V jednu dobu to vypadalo, že budeš muset střídat, co se tam stalo?
Tam šla střela z brankové čáry a trefila mne do žebra. To na střídání určitě nebylo, jen jsem potřeboval chytit dech. Nebylo to nic vážného.
Jaká byla dnešní cesta ke třem bodům?
Přežili jsme tam nějaké brejky v první třetině. Druhou třetinu si myslím, že jsme odehráli dobře a v té třetí jsme tam přežili ten tlak soupeře. Hodně důležité vítězství. 
Jak vnímáš to čisté konto v takto důležitém zápase, navíc po dvou týmových prohrách?
Jo, tak je to úžasné. Klobouk dolů před klukama, bylo tam nespočet zblokovaných střel a hlavně v tom závěru. Za to jim patří velký díky.
Vynulovat liberecké střelce je docela těžké a tobě se to povedlo.
Jak říkám, někdy si to tak sedne a člověk má i štěstí. S Libercem jsem letos chytal potřetí a vždycky jsem se cítil dobře.
Kdy v zápase jsi vycítil, že by to dnes mohlo vyjít s nulou?
Člověk to získává postupně, ale to může být jedna sražená střela nebo jeden puk co nevidíte a je to hned gól. Do poslední vteřiny nejde myslet na to, jestli to bude nula. Tam se člověk soustředí úplně na jiné věci.
V poslední minutě tam dvakrát zvonila tyčka, je to tak?
No, já si myslím, že jednou to bylo zboku do oblouku a o druhé nevím vůbec. Možná jo, bylo tam spoustu střel, které jsem neviděl a které byly sraženy. Nevím, nevadí.
Zmínil jsi, že po té jedné střele jsi nemohl chytit dech. Problesklo ti hlavou nedávné zranění Jakuba Kováře, shodou okolností také v zápase s Libercem?
Ne, tak na tohle jsem zrovna nemyslel. Kovyho jsem viděl, to je strašně nebezpečné místo i na tréninku. Přeju mu hodně zdraví, vím, že to muselo být hodně nebezpečné.
Co ta srážka s Knotem za tvou brankou? Tam ses taky nějakou chvíli protahoval.
Já jsem to spíš nečekal. Já jsem dával puk za sebe bekhendem, myslel jsem, že projede kolem, že tam je dost místa, ale asi nebylo a vzal mi nohu. Liberecká střídačka se tam trochu rozčilovala, ale já jsem nemohl udělat nic jinak.
Myslíš trenéra Filipa Pešána?
Je to možné.
V závěru jste hráli ve čtyřech proti šesti. Jak náročné to bylo?
Říkám, přežili jsme ten závěrečný tlak. Hlavně dvakrát jsme tam hráli ve čtyřech. Klobouk dolů, tam proletělo minimum střel, kluci tam padali do střel po hlavách. Někdy potřebujete štěstí, protože tam je tolik puků, co se může odrazit a všechno může být jinak.
Teď vás čeká semifinále Ligy mistrů. Motivace je jasná, ale jak jste na tom se silami, protože ten kolotoč zápasů je extrémně těžký.
Je no. My jsme si to loni vybojovali, tak to letos musíme přežít. Ale jak říkáte, je to velká prestiž a my se tam pokusíme, dá se říci o zázrak.
