Z manažerského křesla se přesunul ke každodenní práci na ledě a v kabině. Sportovní ředitel Roman Šimíček rozšířil trenérský štáb A-mužstva. Hráčům věří. Ví, že je třeba tým nakopnout a nastavit hlavy, zároveň ale od všech vyžaduje maximální úsilí a obětavost.
S týmem pracujete na denní bázi, sledujete tréninky i zápasy, ale tentokrát už máte vlastní zkušenost z ledu, čili jak to z vašeho pohledu vypadá s mužstvem na ledě?
Já myslím, že kluci ví moc dobře, o co hrajou. Na tom tréninku to vidět bylo. Přístup na tréninku. Nikdo nevypustí ani metr ledu. To je dobře. Teď jde o to nastartovat hlavy. Oni si musí věřit. Je zbytečné o tom pořád mluvit. Je to tom nechat hráče tak, tvrdě trénovat, tvrdě přistupovat ke každé činnosti, tvrdě odfárat zápas a jedině tak se posuneme nahoru. Musíme začít od malých věcí, nechtít dělat nějaké šílenosti. Já myslím, že to bude dobré, protože pořád věříme – všichni – že ten mančaft má svou sílu obrovskou.
Může ten restart nastat i díky tomu, že vaším nejbližším zápasem je duel Ligy mistrů? Přece jen v této soutěži není na tým takový tlak, jako v Extralize, byť je to samozřejmě prestižní a důležitá součást sezony.
Určitě věříme, že kluci nebudou v hlavách tak svázaní. Možná se jim podaří trošku vypustit hlavu a začnou hrát hokej. Mně osobně připadá, že chvílemi nechceme hrát hokej, jako bychom se báli. Ale věřím, že i to je jen otázka času. Je to hlavně o té tvrdé dřině. Proto chceme taky proti Bielu nastoupit v kompletních čtyřech formacích, abychom viděli všechny kluky, které máme k dispozici. A abychom si udělali nějaký obrázek, díky kterému se budeme schopní nachystat na pátek, protože v pátek musíme odvést maximálně bojovný výkon. Vůbec neříkám, jak to má dopadnout, ale na tom ledě musíme fárat všichni jeden vedle druhého. Tam nesmí nikdo nic vypustit.
Na střídačce A-týmu jste před časem stál. Jaké pocity jste prožíval, když jste se opět z manažerské kanceláře přesunul do té trenérské?
Možná smíšené, možná zvláštní. Vybavilo se mi, jak jsem tady hrával a svým způsobem i ty kluky v kabině chápu. Někdy. Všichni jim chceme pomoct, sobě pomoct, odvést svou práci tak, aby Vítkovice byly tam, kde mají být. Pocity byly fajn.
Když už jste přímo v centru dění, jaká nálada panuje v kabině?
Kabina je dobrá. Jen je potřeba to nakopnout. A může to být i maličkost. Něco, abychom se vzbudili a začali tím žít. Žádná poraženecká nálada tady není na místě. Nesmí tam být ticho jako na hřbitově, naopak to musí být hlučná, živá kabina. Musíme fárat. Jde jen o hokej, i když samozřejmě víme, o čem to je a v jaké situaci jsme. Hlavně se z toho nepo*rat! A my se z toho určitě nepo*erem.
Vítkovický A-tým tedy už nyní vedete tři. Kromě hlavního trenéra Holaně ještě Pavel Trnka, který zmínil, že bude mít na starost obránce. Jaké budou vaše trenérské povinnosti a kompetence?
Já mám samozřejmě na starost spíše útočníky, co se týče individuálních dovedností. Jako třeba vhazování, o kterém jsem přesvědčený, že bychom mohli zlepšit. Různé další individuální činnosti – střelba, zakončení. Prostě tak, abychom ten gól opravdu chtěli dát, ne jen vystřelit na bránu, ale skutečně dát gól. A samozřejmě budu mít na starost i věci, které budou momentálně potřeba, ať už dobruslit po tréninku hráče, kteří nehrají, nebo být s těmi, co se po zranění vracejí do tréninku. Já myslím, že si navzájem s ostatními trenéry vyhovíme maximálně.
