Poprvé v roli hlavního trenéra povede své mateřské Vítkovice před diváky do bojů play off. Trenér Miloš Holaň chystá svůj tým na sérii proti Olomouci, na malé – možná velké – derby. Na jednu stranu se těší, ale na druhé straně zdůrazňuje: „Nejdeme si to užít, ale tvrdě pracovat!“
Základní část jste zakončili na 8. místě se ziskem 87 bodů, jak tuhle prvotní dlouhou fázi sezony hodnotíte sami pro sebe?
Já jsem s výsledkem po základní části spokojený. Získat 87 bodů, skončit bez větších problémů a nervů na osmém místě. Od půlky sezony jsme v osmičce byli, pohybovali jsme se i kolem pátého místa, výrazněji jsme si nepohoršili. Za mě hodně úspěšná základní část jak z pohledu umístění, tak z pohledu počtu získaných bodů, tak také posunu oproti loňsku. To je velké plus. Myslím, že na začátku sezony nám tohle nikdo nepředpovídal.
V předsezonních prognózách byl váš tým pasován na boj o záchranu případně hranu postupu do play off…
Predikce těch mužstev nás skutečně pasovala někam na třinácté, dvanácté místo. Jsem rád, že se v tomto novináři, nebo ti, kteří dělali, tyto prognózy, mýlili.
Jak jste tedy dosáhli toho, že se skeptické prognózy nenaplnily, ale že jste byli v první polovině tabulky a chvíli bojovali i o přímý postup do čtvrtfinále?
Vedla k tomu spousta cest. Začátek nebyl ideální, když jsme z prvních deseti zápasů hráli devětkrát venku. Pak přišly porážky o gól, měli jsme strašně málo vstřelených branek. Naštěstí nám výkonnostně vyletěl nahoru Aleš Stezka, který se sám podepsal snad pod čtyřicet bodů – nemyslím, že by je sám udělal, ale měl na tom obrovský podíl.
Co vás nastartovalo, nakoplo směrem k lepším výsledkům?
Zlom za mě nastal jednoznačně s příchody, kdy se mužstvo posílilo. Ať už to byl Lakatoš, ať už to byl Solovjev, i Lindberg. Tyhle tři příchody byly klíčové. A jediné, co mě na tom trápilo bylo, že jsme neměli ustálenou sestavu. Že ty útočné trojičky pospolu nemohly zůstat. Spousta zraněných. Zvláštní sezona, když se nad tím tak zamýšlím.
V čem konkrétně zvláštní?
Například: nejdřív diváci byli, pak ne, pak zase ano. Zranění, které nám nedovolovala být delší čas v nejsilnější sestavě. Specifické. Ale za mě, zase, hodně úspěšné. Budu se opakovat – co do počtu bodů, co do umístění, co do herního posunu. Parádní odvedená práce, za to děkuji mužstvu. Taky za to, co jsme my dokázali z mužstva dostat. Byla to společná práce. ALE! Toto je pryč. Sezona se vždy hodnotí podle posledního zápasu v sezoně, ne podle posledního zápasu v základní části. Na toto všechno musíme tedy rychle zapomenout a nastavit nový začátek.
A tím novým začátkem je nyní play off…
Nový začátek! Všichni si přejeme, aby byl úspěšný. A ten cíl je jasný – postoupit přes předkolo. Já věřím, že máme mužstvo, na to, aby se to podařilo. Za tu úspěšnou základní část si to myslím zasloužíme a byla by to třešnička na dortu té základní části. Jít do toho opravdového play off. Ne, že by předkolo nebylo play off, ale play off, to je těch osm nejlepších. To je to pravé play off a v něm se dá pak udělat velký výsledek.
Čili vnímáte to tak, že jste v základní části vybojovali osmičku, kterou je na místě v předkole potvrdit?
Chtěl bych, aby to mělo vzestupnou tendenci. Práce, kterou u mužstva odvádíme, aby vedla průběžně ke zlepšení, k posunu. Letos jsme to v základní části posunuli a troufám si tvrdit, že oproti předchozím dvěma letům o hodně! Progres tam je vidět, ale chtělo by jej potvrdit i na té úrovni play off. A tím by bylo úspěšně zvládnuté předkolo.
Stojíte před vyřazovacími boji. V čem jsou specifické, zvlášť v podmínkách předkola, které se hraje na tři vítězná utkání?
Proto se ten hokej hraje. Je zvláštní, že člověk hraje padesát šest zápasů, ale pak přijde play off a nejednou jste schopní přepnout na úplně jiný mód. Zvlášť starší hráči to umí. Play off je to, na co každý pak po letech bude vzpomínat. Všichni zapomenou na to, jak jsme hráli ve 26. kole. Na to se vzpomínat nebude. Vzpomíná se vždy jen na play off, vrací se k tomu. Proto je to specifické. Je to tak v každé zemi, kde se hokej hraje. Je to zvláštní pocit, ale i já jako trenér to cítím jinak. Je to jiné nabuzení, jiný adrenalin. Každý chce mít úspěch, chce, aby po něm zůstalo vítězství, a proto se i ta pozice hráčů mění.
V čem se práce trenéra pro play off liší? Už to asi není o tom, drilovat hráče, ale spíše je vést, dostat z nich to nejlepší a použít to v zápasech o všechno. Souhlasíte?
Já jsem právě na první poradě před letošním play off týmu řekl, že nesnáším spojení „Pojďme si to užít“, „Užít si“. To strašně svádí k nějakému polevení, laxnímu přístupu. Užít si můžu, až vyhraju, to si pak můžu užít oslavy, pocit vítězství. Já si ale nemůžu užít tu těžkou práci v zápasech, kdy je to buď anebo. Kdo s koho. Je to o detailech. Člověk věří té práci, co doteď dělal, ale já mám v sobě, že teď bych chtěl ještě něco přidat. Protože už se soustředím jen na jedno mužstvo. Už to není jako v základní části, kdy to jde všechno rychle za sebou, hodně soupeřů, příprava na nejbližší zápas, ale člověk už musí přemýšlet i nad tím dalším. Teď ne. Teď máme jen jedno mužstvo. A o to více mě to vtahuje, že je možnost a prostor se zaměřit na ty nejmenší detaily naše a detaily soupeře. A to mi dodává takový fanatismus a adrenalin té práce, o které play off je.
A ten adrenalin navíc letos jistě může konečně umocnit plná hala a bouřlivá atmosféra díky návratu fanoušků na tribuny, je to tak?
Já jsem play off tady jako trenér moc nezažil. Pamatuji si, co se tady v hale dělo v dobách, kdy jsem byl hráč – to bylo nezapomenutelné a pro ty, kdo to nezažili možná i nepředstavitelné… Ale jako trenér pořádně ne. Sice třeba v roce 2005 ve výlukové sezoně s Vláďou Vůjtkem. Nebo pak když jsem vedl Spartu, ale to bylo hodně specifické. Bohužel tehdy jsem stál na straně poraženého soupeře. V sedmém zápase byla atmosféra fantastická a byla to navíc právě ta Sparta, která je a byla vždy velkým lákadlem. Ale teď to bude poprvé, co to zažiju z pozice hlavního trenéra Vítkovic. Doma.
A věřím, že nám pomůžou fanoušci. Hrozně moc bych si přál, aby tady bylo vyprodáno, aby nás fandové hnali. Těm klukům na ledě to pomůže a i já to mám strašně rád. Vcucne mě to, atmosféra, nabíjí mě to, elán je úplně jinačí, hlava funguje úplně jinak. Věřím, že tím se dá mužstvo strhnout. O to je to jinačí. Znovu ale opakuji, že si to nejdu užít, jdu tvrdě pracovat a chci postoupit. A to samé vyžaduji od hráčů a věřím, že to na hráče dokážeme přenést.
Soupeřem pro první sérii play off je Olomouc. Jaká ta série může nebo by mohla podle vás být?
Já čekám vyrovnanou sérii. A to z několika pohledů.
Je to skoro derby, mužstva nehrají od sebe až tak daleko. To je první věc.
Druhá věc. Je tam spousta odchovanců Vítkovic, což té sérii dodává další šťávu. Impuls, že hráči, kteří tady byli, tady vyrůstali, mají tady zázemí najednou hrají za soupeře. A chtějí se předvést. Chtějí se ukázat. A není to jen o hráčích, je to i o členech realizačního týmu.
V té sérii je více rovin, které ji dělají specifičtější, než třeba jiné. Já přiznám, že jsem si tak v koutku duše možná přál jako soupeře Kometu a vyřadit ji, protože ta dělá problémy Vítkovicím delší dobu. Ale je tady Olomouc, silný soupeř. Člověk by si soupeře neměl vybírat. Já jsem v Rakousku zažil v IHL výběr soupeře pro play off, kdy jsme si jako tabulkově lépe postavený tým mohli vyloženě vybrat soupeře. A pak to dopadlo tak, že jsme seděli v kabině a hlasovali jsme o tom, koho teda vybereme. Tady to prostě přijde a bereme, jak to je. A je možná i dobře, že se to rozhodlo v posledním kole, že jsme nemohli sedět, spekulovat, ale prostě to tak přišlo. A po zápase jsme si řekli – je to Olomouc.
Příprava na tohoto soupeře už začala?
Samozřejmě, prakticky hned po zápase v Liberci, kdy jsme se dozvěděli definitivně, že to je Olomouc, začala příprava na něj. Je to silný soupeř. Jak už jsem řekl, čekám vyrovnanou sérii. Ta osa mužstva je asi pro všechny evidentní – Konrád – Káňa – Krejčí. Takže na jedné straně se musíte připravit přímo na ně, ale na straně druhé musíte počítat, že v týmu jsou hráči, kteří je mohou zastoupit. Olomouc v minulé sezoně vyřadila favorizovanou Plzeň 3:0 na zápasy a od té doby se ten tým o moc nezměnil, teda s výjimkou toho, že přišel Krejčí.
Já vím, že není dobrá doba, je válka, je dost věcí, které odvádějí mysl od hokeje, ale já věřím, že ti kluci to na tu potřebnou dobu pustí z hlavy. Vždycky apeluji na hráče, že i v uvozovkách i ta rodina musí na tuto dobu stranou. Play off je gró celé sezony, vyvrcholení sezony. Tomu se musí podřídit všechno, protože sebemenší detail, rozptýlení, moment nekoncentrovanosti mohou rozhodnout.
Před koncem základní části jste řešili otázku sestavy, měli jste docela početnou marodku, jak to vypadá pro play off?
Nemám na to odpověď. Věřím, že všichni chápou, že teď už je play off a teď už se o zdravotním stavu nemluví, zdraví hráčů se nekomentuje, takže tuhle otázku ponechám bez komentáře.
