Prohry nesnáší a bylo vidět, že s porážkou od Komety v play off se vnitřně hodně těžko vyrovnává. Trenér Miloš Holaň se ale za svou práci ani výkon svých svěřenců v těžké sezoně stydět nemusí. Po emotivním vyřazení ocenil bojovnost a nasazení týmu a prozradil také, proč chyběl Zbyněk Irgl a v jakém stavu nastupovali především obránci do nejtěžších zápasů sezony.
Trenére, rozhodující zápas série, pátý duel. Jak jste jej viděl, co rozhodlo ve prospěch Brna?
Znovu to byl velice vyrovnaný zápas. Drama od začátku až do konce. Dostali jsme velice brzo gól, ale věřili jsme, že je výhodou, že jsme ho dostali takto brzo, protože jsme měli spoustu času na to, abychom výsledek dokázali otočit. Času bylo dost, ale chyběl nám určitý moment překvapení, nebo větší dravost. A samozřejmě disciplína, produktivita, special týmy, přesilovka.
Kde se podle vás série zlomila?
Já jsem s naším trenérským štábem přesvědčen, že se to lámalo ve čtvrtém zápase v Brně. Měli jsme v něm spoustu šancí, asi nejvíce ze všech těch zápasů a tam jsme měli tu sérii ukončit. Ať už to byly samostatné nájezdy, Marek Kalus v závěru, situace dva na jednoho. Ale neprotlačili jsme to. Hrát na jeden gól je málo. To byla podle mě ta chvilka toho zlomu. Ale! V pátém zápase jsme měli výhodu domácího prostředí, chtěli jsme to urvat na svou stranu.
Co říkáte celkově na výkon vašeho týmu?
Já nemůžu hráčům nic vytknout. Jeli nadoraz. Ať už to vezmu od Ďolíka, který se těsně před sérií dostal do pozice jedničky a musel se s tím poprat a zhostil se toho skvěle. Obránci, Gewi to nikdy nehrál… a další a další. Ale měli jsme i zkušené hráče na to, abychom tu sérii mohli zvládnout. Obrovská kvalita Komety Brno hlavně v těch hráčích, kteří zažili spoustu těchto zápasů a vítězství v extralize ale tu misku těch vah převážila na svou stranu. Ale nemáme se za co stydět. Udělali jsme zajímavou sérii, rozhodovaly maličkosti, Kometa, bohužel pro nás, vyhrála.
Od druhého zápasu chyběl Zbyněk Irgl, jak moc chyběly jeho zkušenosti?
Není to o jednom hráči. Když to vezmu celkově – chyběl nám Zbyněk Irgl, Míra Svoboda. Kovář hrál se zlomeným prstem, Patrik Koch hrál se zlomeným prstem, Gewiese hrál s natrženým svalem, Polák nebyl úplně v pořádku. To je play off. Kdo chyběl, nechyběl, to je nepodstatné, prostě musíte bojovat. Já si naopak hrozně vážím a cením právě těchhle hráčů, kteří bojovali s bolestí, se sebezapřením. Ten úspěch chtěli.
Během play off jste o zdravotním stavu nemluvili, teď už můžete – Zbyněk Irgl nehrál vinou hitu Gulašiho v prvním zápase, nebo se obnovilo jeho zranění kolene? Co stálo za jeho absencí?
Teď už to můžu říct, byl to covid. To jsou ty maličkosti, které vám tu sérii mohou rozhodit.
Lze podle vás stavět na tom základě, který máte do další sezony?
Já tomu věřím, že ano. Samozřejmě je to teď otázka, sednout si, probrat, jaký budeme mít rozpočet, koho si můžeme dovolit, doplnit… Nám trenérům ukázaly tyhle zápasy charaktery, kdo umí a chce bojovat. Ale teď je příliš brzo se dívat až takhle dopředu. Já mám pořád plnou hlavu těch posledních zápasů a když člověk prohraje, není to to, co by chtěl a musí se s tím vnitřně srovnat. Ale hráčům jsme poděkovali. Už za ten závěr základní části, kdy jsme opravdu dokázali poskočit o několik míst. Narazili jsme silného soupeře, vyrovnaná série, ale holt dále nejdeme.
Jaké pocity jste měl ve chvíli, kdy po ráně do masky musel Daniel Dolejš odstoupit na čas ze zápasu?
No, tak… Nebylo to příjemné, ale nebylo moc času nad tím nějak zvlášť přemýšlet. Pořád jsem se ohlížel za sebe do tunelu, jestli už se náhodou nevrací zašitý. Myslím ale, že náhradní brankář Marek Peksa si s tím poradil, bylo vidět, že je nachystaný i když to měl od prvního momentu těžké. Líbilo se mi to, jak k tomu přistoupil. Byla to zvláštní situace, ale i to hokej přináší.
Po posledním utkání jste samozřejmě zůstal se svým týmem na chvíli za zavřenými dveřmi šatny, dá se říci, co jste hráčům řekl?
Snad se na mě nikdo nebude zlobit, ale pochopí, že co je v kabině, to zůstane v kabině. Nerad bych to říkal takhle veřejně. Ty informace byly určené jen hráčům, ale stručně – samozřejmě to bylo poděkování za celou sezonu.
