V úterý 25. července oslavil 30. narozeniny dvěma fázemi tréninkových dávek. Brankář Matěj Machovský se rychle a celkem snadno zabydlel ve Vítkovicích. Rodák z Opavy s ostravským celkem koketoval už když byl teenager, ale nakonec se dočkal modro-bílého dresu až nyní.
Matěji, po individuální části suché letní přípravy ses připojil naplno ke svému novému týmu. Tak jak se ti zatím líbí ve Vítkovicích?
Líbí se mi tady moc. Moc se to nezměnilo od patnácti nebo šestnácti let, kdy jsem tady nakoukl poprvé, takže je mi to tady povědomé a vlastně známé prostředí. Parta je tady dobrá a tím, že to mám tady domů kousek, to má pro mě úplně jiný rozměr. Ideální zatím.
První tréninkové dávky na ledě už jste spolykali, jaké byly?
Je to hodně do kondice. Je to začátek. Trenéři chtějí nabrat co největší možný objem, je to logické. Martin Falter, trenér brankářů, s námi komunikuje super, má to perfektně připravené. S Klimsonem je to naprosto v pořádku, super parťák. Takže já si nemám na co stěžovat.
Už jsi to sám nakousl, zhruba před patnácti, čtrnácti lety jsi již s Vítkovicemi ve velmi mladém věku koketoval. Proč už tehdy nedošlo k tvému přestupu do Vítkovic?
Já jsem měl velké štěstí, že jsem vůbec mohl tehdy s vítkovickým áčkem fungovat. Bylo to asi cca půl sezony, kdy jsem s týmem chodil pravidelně na ledy jako třetí brankář. Ale pak už jsme to museli utnout, protože jsem v tom mladém věku a při takovém programu nestíhal ani školu ani celkově život. Ono, tehdy tři tréninky denně, to nebylo úplně ideální. Ale ten hlavní důvod byla škola, protože jsem byl celé dopoledne v Ostravě na tréninku, pak nějaké dvě hodiny ve škole. A z toho neměl nikdo moc velkou radost, hlavně ne učitelé. Domů jsem pak přišel někdy o půl osmé večer, když jsem skončil trénink s juniorkou a áčkem opavským. Bylo toho hodně, takže jsem se přesunul zpět do Opavy k áčku a především juniorce. A v létě se to lámalo a já odešel do kanadské juniorky, čímž se to rozseklo samo a definitivně.
Varianta, že bys už tehdy rovnou přestoupil do Vítkovic, a tedy odešel z Opavy, se neřešila?
Tak ono, pokud bych tady přišel, tak bych stejně asi v první nebo druhé lize šanci nedostal a jestli bych se přesunul z opavské juniorky do juniorky vítkovické, to by tehdy mnoho neřešilo. A v té době už jsem věděl o zájmu z kanadské juniorky a hlavně měl i informace o tom, jak skvěle ta soutěž funguje, takže když už mi vyšel draft, kdy mě vybral tým Guelph Storm, tak jsem si říkal, že to chci zkusit. A nakonec z toho byly velmi pěkné tři roky, i když ne v Guelphu, ale v Bramptonu. Tam jsem byl vyměněný v rámci takové rošády s cizinci. Myslím, že kdybych v Guelphu zůstal, mohli jsme dosáhnout i na výraznější úspěch, protože ten tým tam byl hodně kvalitní a celkové pojetí klubu bylo jinačí. Ale zkusil jsem si to a bylo to fajn.
Na prahu třicítky se tvůj přesun do Vítkovic přece jen zrodil, jak to probíhalo?
Asi nejvíce mi k tomu dopomohlo to play off, kdy jsme se setkali tváří v tvář. Pro mě to bylo šťastné, kdy jsem postoupil do finále, pro Vítkovice ne. Ale ta série byla úžasná a já myslím, že si to všichni užili, celá republika to sledovala. A asi v těchhle zápasech na sebe člověk tak nějak upoutal pozornost a ukázal, že by to šlo i tady. Pro mě to už pak po sezoně bylo snadné rozhodování. Tam se už pak jen dořešily nějaké detaily.
Jiné nabídky tě neoslovily?
Já už jsem do zahraničí nechtěl, i když jsem nabídky měl. Já už venku byl a nic jsem zkoušet nechtěl. Já chtěl hlavně jít do známého prostředí a i o to je to tady pro mě jednodušší a doufám, že to bude klapat.
Vítkovice jsi zažil jako soupeře nejen v hradeckém dresu, ale také v plzeňském, či pražském, tak jaký dojem na tebe tvůj současný klub dělal, jak se ti proti němu chytalo?
Obrovsky nepříjemný soupeř, který většinou hrával z obrany a čekal na chyby. Každá chyba se trestala, skoro každá. Ale myslím, že z toho množství zápasů, které jsem tady odchytal jako soupeř, to nebylo mnoho špatných. Navíc já měl vždy na zápasech v Ostravě rodinu, takže to byla ta další extra motivace navíc. Celkově se mi tady hrálo dobře a jsem rád, že se to teď vše tak hezky sešlo.
Pokud se budeme bavit o sportovních ambicích, s jakými jsi do Vítkovic přišel?
Nejvyšší ambice. Tady není o čem debatovat. V minulé sezoně byly Vítkovice jeden gól od finále. Takže myslím, že minimálně tohle by se mělo zopakovat. A samozřejmě pro všechny bude veselejší, když by se do toho finále postoupilo a pak je to vabank. Já nechci v létě vyhlašovat tituly, jak to dělají jiné týmy, to vůbec nemám rád. Ale myslím, že kvalita v tom týmu je obrovská. Samozřejmě vždy potřebujete i štěstí a hlavně, aby byli všichni zdraví. Pak rozhoduje už aktuální forma. Ale myslím, že když se to všechno správně naladí, tak je málo týmů, které by mohly něco dokázat.
Přicházíš poté, co Vítkovice svými skvělými výkony táhl Aleš Stezka a řekl si o místo v NHL. Jak těžké to je nebo může být, přijít po takovém výborném brankáři?
Upřímně, to já vůbec nevnímám. Vždycky, když někam přijdete, někoho nahrazujete. Někomu se to před vámi povedlo, někomu ne. Já už tuhle situaci párkrát zažil. V Plzni jsem nahrazoval Marka Mazance, který vychytal titul a odešel do NHL. Ve Spartě, víte, jak to tam s gólmany je… tam pořád někoho nahrazujete a někdo nahrazuje vás. Od gólmanů je vždy očekávání velké, ať si to někdo připouští, nebo ne. Na gólmana se vždy snáz ukáže prstem, takže to není nic nového. Samozřejmě Aleš tady chytal skvěle, určitě má na to, aby se v NHL prosadil a chytal, nebude nic snadného ho nahradit. Ale zase já jsem úplně jiný gólman, chytám jinak. Doufám, že s kluky si budu rozumět, doufám a věřím, že budeme vzadu stejně silní, jako tomu bylo v minulé sezoně. A pak už jen trocha toho štěstí a bude to super.
