V příštím týdnu začne vítkovickým hokejistům oblíbenější část letní přípravy. Posilovnu a útroby stadionu konečně vymění za ledovou plochu. Než se tak ale stane, ohlédněme se s kondičním trenérem Tomášem Bystroněm za průběhem celé letní přípravy.
Jaké bylo z tvého pohledu týmové soustředění v Tatrách? Jaká byla náplň kempu, splnilo se vše, co se naplánovalo, nebo se muselo něco měnit?
Soustředění v Tatrách z mého pohledu proběhlo velmi dobře. Fyzicky bylo hodně náročně. Když vezmeme v potaz i ranní rozcvičku, kde se běhalo půl hodiny v nízké intenzitě, tak jsme měli tři až čtyři fáze tréninku denně. Tedy kromě středy, kdy měli kluci teambuilding a celkově lehčí den. Hlavním cílem soustředění bylo pokračovat v nastaveném plánu a využít horského prostředí při budování kondice. Proto jsme zvolili místo s vyšší nadmořskou výšku, abychom se pohybovali ve výškách kolem 1500 a 2000 metrů nad mořem. V těchto podmínkách se spouští celá řada fyziologických procesů a dochází k adaptacím na úrovni zdokonaleného okysličování krve. Jedním z nich je např. zvýšení množství červených krvinek a s tím spojená zlepšená transportní kapacita těla dodávat kyslík do svalů. Tyto adaptace mohou klidně i několik měsíců ještě vydržet.
Vzhledem k tomu, že to byl již pátý týden přípravy, pohybovali jsme nejen v rámci aerobní složky a delšího zatížení, ale také ve vyšší intenzitě práce intervalově. Co se týče silové složky, tak tam jsme byli ve fázi maximální síly, kdy jsme měli závěr izometrické fáze. Tato fáze je specifická ve výdržích a pauzách v různých pozicích daného cviku, což zlepšuje nejen práci nervového systému a svalů samotných, ale také učí tělo lépe akumulovat síly a energie, které na sportovce působí při pohybu v maximálních rychlostech. Bylo toho poměrně dost, ale věděli jsme, že po soustředění máme pár dní volno a celkově takový lehčí týden, kdy trošku zvolníme a budeme se pohybovat spíše v nižších intenzitách, a proto jsme si mohli dovolit kluky trošičku zatáhnout a opravdu z nich vyždímat to maximum. Klobouk dolů před hráči, jak celé soustředění zvládli a jak k němu přistoupili.
Byli všichni zdraví nebo se vyskytly zdravotní komplikace, na které jste museli reagovat?
Třikrát musím zaklepat, protože nás za celou přípravu nepotkalo žádné vážnější zranění. Měli jsme tam pár kluků s drobnějšími zraněními svalového charakteru, ale jednalo se vždy pouze o několikadenní záležitost, která je ale nijak neomezila dál v tréninku. Pouze jsme reagovali úpravou tréninkové modality, kdy jsme jim třeba vyměnili běžecké tréninky za kolo nebo airbike. Problém díky tomu sám po týdnu odezněl a kluci s námi končili přípravu opět zpátky v plné zátěži.
Jak se s přípravou popasovali junioři? Zaostávali, nebo se dokázali zkušenějším spoluhráčům vyrovnat?
My jsme od začátku přípravy pracovali ve skupinách, do kterých jsme kluky rozdělovali podle toho, jak na tom jsou. Ve skupinách jsme pracovali jak při budování kondice na základě diagnostiky, tak při budování síly. To znamená, že těžší hráči, kteří jsou svalově velmi dobře vybaveni, pracovali v jedné skupině, a naopak hráči s nižší tělesnou hmotností, kteří by ještě potřebovali něco málo nabrat, tak pracovali ve 
druhé skupině.
Junioři pracovali ve druhé skupině, kde jsme cílili nejen na sílu, ale také na svalovou hmotu. Je dobré, že jsou junioři dlouhodobě součástí přípravy A-týmu a můžou si brát příklad z hráčů, kteří jsou jeho součástí. Ví, že když trenérský tým uvidí, že do tréninku dávají maximum, a že mají dobrý přístup, tak je budou trenéři sledovat i v sezoně, jak se jim v juniorce daří a když bude možnost, tak tu příležitost dostanou. Za mě junioři fungovali v přípravě velmi dobře a neměli žádné úlevy v tréninku.
Fanoušci už ze sociálních sítí vědí, že kopec na Skalce i Lysou horu nejrychleji vyběhl Honza Bambula. Je v týmu někdo, kdo vyniká v něčem jiném? Můžeš fanouškům vypíchnout nějakou zajímavost?
Tak asi se nemusíme bavit o tom, že co se týče síly, tak největší váhy zvedá jednozačně Patrik Marcel. Další z kluků, kteří jsou silní a zvedají hodně jsou třeba Matěj Prčík, Marek Kalus nebo Vojtěch Lednický. Co se týká např. běhů nebo kondice jako takové, tak většinou mezi prvními běhali Honza Bambula, Lukáš Kovář nebo Honza Hladoník.
Není z laického pohledu trošku překvapivé, že mezi ty nejrychlejší běžce patří Lukáš Kovář, který se řadí mezi nejvyšší i nejtěžší hráče Extraligy?
Lukáš Kovář je geneticky spíše běžec na dlouhou trať než sprinter, takže není nejrychlejší, ale má nejdelší výdrž. Má velmi dobrý aerobní základ a celkově aerobní kapacitu organismu. V jakýchkoliv běžeckých trénincích, na horách nebo na airbiku bývá vždy mezi prvními.
Tým teď má dovolenou, nicméně hráči si asi nemohou dát úplný dvoutýdenní oraz a přijít o to, co doteď natrénovali, je to tak?
Jednoznačně. Ne nadarmo se říká, že „co neděláš, tak to ztrácíš. U každé té kvality, ať už to je síla, vytrvalost, rychlost, výbušnost, je ten ztrácející se efekt odlišný. Řešili jsme to s hlavním trenérem a domluvili jsme se na nějakém plánu. Kluci dostali pár dní volno a potom měli plán, co ve zbytku volna dělat. S některými hráči potom řeším i individuálně, jestli bude potřeba něco upravit nebo nahradit.
Jak bude vítkovická příprava pokračovat po návratu z dovolených? Kdy se hráči vrátí na led?
V pondělí 22. července máme nástup po dovolené. S hlavním trenérem jsme se domluvili, že ideální způsob, jak se po té dovolené vrátit zase zpátky do tréninkového procesu, je dát si tři dny mimo led na zapracování a až poté přejít na led. Za ty tři dny se budeme snažit pořádně rozpohybovat, otevřít rozsahy, dostat se do specifických pohybových vzorů a rozsahů, které je po nástupu na led čekají, aktivovat svaly, které jsou za to zodpovědné a taky se trochu rozdýchat.
Kdo nese hlavní odpovědnost za fyzickou připravenost týmu, hlavní trenér nebo kondiční kouč?
Za fyzickou připravenost týmu zodpovídá kondiční trenér, ale hlavní zodpovědnost má vždy hlavní trenér. Je důležité, aby hlavní a kondiční trenér byli na stejné vlně a měli podobnou filozofii.
Změnil jsi po loňské sezoně něco v kondiční přípravě?
Jestli jsme něco oproti minulé sezóně změnili, tak je to jednoznačně diagnostika výkonu a data o každém hráči s čímž souvisí průběžné testování a ověřování připravenosti všech hráčů včetně těch, kteří měli individuální letní přípravu. Pokud se nám něco nebude zdát, můžeme hned reagovat. Musíme vzít v potaz taky to, že loňskou sezonu dokončilo v základní sestavě asi jen pět hráčů, kteří s námi absolvovali týmovou letní přípravu. Letos jsme pohromadě téměř všichni kromě zahraničních hráčů. Rozhodli jsme se taky trošku zvýšit objem tréninků. Dvakrát týdně jsme zařadili dvoufázový trénink. Je to pochopitelně z toho důvodu, abychom v tom dni mohli udělat více práce a abychom mohli rozdělit sílovou složku s tou kondiční do dvou různých tréninkových jednotek. Sice se to dá kombinovat, ale v tom případě jsou ty tréninky dlouhé, protahují se a vytěží se z nich méně, než když se ty tréninky rozdělí. Většinou to funguje tak, že tělo se adaptuje primárně na to, co se dělá v tréninku jako první, dokud je nervový systém čerstvý a na to, co se dělá potom je ta adaptace slabší. Trénink je pak zbytečně dlouhý a ani z hormonálního hlediska adaptace to není optimální. Proto je lepší to rozdělit do těch dvou i třeba kratších jednotek, kdy hráč přijde na každou z nich relativně čerstvý, najezený a z energetického hlediska připravenější na podávaní maximálního výkonu.
Ze tvých sociálních sítí je patrné, že jsi fanoušek nových postupů a metod v přípravě a v testování hráčů. Můžeš fanouškům trochu přiblížit, kam obor kondiční přípravy směřuje a v čem je spolupráce např. s centrem sportovní medicíny přínosná?
Silovo-kondiční trénink je velmi, ale velmi široký pojem, ve kterém se člověk musí neustále, takřka denně vzdělávat, protože tam je toho prostě tolik, že nikdy nemůže být člověk nejlepší úplně ve všem. Spíš si musí vybrat to, k čemu má nejblíž, k jaké filozofii ho to táhne a kterým směrem bude směřovat. Někdo je prostě výborný na metodiku silového tréninku, někdo zase na metodiku rozvoje rychlostí, jiný fyziologii a energetické systémy a další na biomechaniku. Platí, že více cest vede do Říma, neexistuje jeden nejlepší směr, plán, filozofie, periodizace atd. Je to tak obsáhlý soubor neustále nových informací, metod, poznatků a zkušenosti, že ten, kdo se v této oblasti pravidelně nevzdělává, tak mu začne brzy ujíždět vlak. Je potřeba to neustále sledovat, protože se to neustále mění – co funguje, co nefunguje, co je mýtus a co je pravda atd.
Já osobně jsem byl na stážích ve finské Jyväskylä nebo švédské Frolundě. V obou klubech je naprosto odlišná filozofie, dalo mi to spoustu zkušeností a jiný pohled na určité věci. Kromě toho jsem měl několik telefonických konzultací s různými světovými kondičními trenéry, jedním z nich je např. Ben Prentiss, který je pokládán za jednoho nejlepších v oboru. Od každého z nich jsem si něco odnesl. Poslední dva roky se zaměřuji hlavně na odvětví fyziologie a kondice. Před dvěma roky jsem poznal kolegu Erika Kimmela z Centra sportovní medicíny, který byl i součástí našeho fyziologického testování na začátku letní přípravy. Erik je člověk, kterému jsem strašně vděčný za vzdělání na té momentální koleji, na které se teď nacházím a kde směřuji, protože to je opět další velmi široké a složité odvětví, které se soustředí na to, jak nejlépe zlepšit sportovce na úrovni jednotlivých systémů těla, které můžou člověka v dosažení maximální výkonnosti limitovat. Protože jedna věc je mít nějaké číslo VO2max, jehož hodnota je často nadhodnocená, ale druhá věc je si uvědomit, že aby člověk mohl vůbec hodnotu VO2max ovlivnit, tak je potřeba znát to, co ho limituje, protože pokud se ten limit nebude efektivně trénovat, tak je možné, že hodnota VO2max se taky nemusí třeba nikdy zvýšit. V tomto ohledu je spolupráce s nimi ta nejlepší možná, protože to jsou prostě mistři v oboru.
Párkrát tady zazněl pojem VO2max, můžeš fanouškům trošku přiblížit, o čem vlastně ta hodnota vypovídá?
VO2max je hodnota, která vypovídá o maximální kapacitě těla, jak umí pracovat s kyslíkem. Samotná práce s kyslíkem se pak dělí na tři základní segmenty. Začíná to tím, že ten kyslík musí nějakým způsobem do těla vstoupit, to znamená dýchací systém. Bavíme se tady o síle nádechových / výdechových svalů či jejich koordinaci a efektivní práci v zátěži. V druhé fázi přichází do hry kardiovaskulární systém, tedy srdce a cévy. Ti musí tento kyslík nějakým způsobem transportovat do pracujících svalů. Jako poslední do toho vstupuje samotný sval a jeho schopnost ten kyslík využít pro výrobu energie. Pokud jeden z těchto systémů dlouhodobě selhává a netrénuje se, nemusí se hodnota VO2 max zvýšit vůbec.
Takže při testování je potřeba se dívat i na kontext, nejen na samotné číslo. Proto jsme letos zvolili komplexní fyziologické testování, abychom tyto limity u hráčů zjistili a mohli je pak podle toho trénovat. To, že má někdo vysoké číslo VO2 max neznamená automaticky, že je na tom kondičně nejlépe. Úplně v pohodě se může stát, že hráč, který má nižší hodnotu VO2 max, na tom může být kondičně lépe než jeho spoluhráč s vyšším číslem. Ve hře je mnohem více než samotné číslo.
Letní přípravu tedy hodnotíš pozitivně?
Ano, z letošní přípravy mám dobrý pocit. Hlavně z kluků, protože tomu dali opravdu všechno. Splnili vše, co jsem po nich chtěl, a i atmosféra kolem týmu byla skvělá. Chci poděkovat i kolegům z trenérského štábu za naší dosavadní spolupráci v letní přípravě. Spolupráce byla skvělá, na všem potřebném jsme se domluvili a společně si vše nastavili podle našich představ.
