Nejproduktivnější obránce Vítkovic Ivan Baranka zažil na olympiádě v Koreji v dresu Slovenska slastný pocit vítězství nad Ruskem i hořké zklamání v podobě vyřazení už v kvalifikaci na čtvrtfinále. Od neděle je ale zpět v Ostravě a turnaj pod pěti kruhy dále neřeší, soustředí se s modro-bílým týmem na vyvrcholení základní části i na klíčovou fázi sezony – play off.
Jaká byla z tvého pohledu olympiáda v Pchjongčchangu?
Byla výborná, já jsem si z osobního pohledu užil. Každá olympiáda má své specifické kouzlo a především je pro každého sportovce tím největším zážitkem. Pokud se na to podívám pohledem slovenského týmu – no, po té obrovské senzaci z úvodu turnaje, kdy se nám podařilo porazit ruský výběr, od toho momentu mě to velice mrzí. Ještě ve skupině jsme měli možnosti, jak proti Američanům, tak proti Slovincům, vyhrát alespoň jeden zápas a šli bychom do čtvrtfinále přímo z prvního místa. Tím pádem bychom se vyhnuli tomu čtvrtému zápasu.
Kvalifikaci jste se ale nevyhnuli a ta vám vystavila stopku…
Je to tak. Tenhle zápas připadl znovu na Američany a z hokejového hlediska mě mrzí, že jsme nešli dále. Měli jsme po tom prvním zápase výbornou šanci, ale nevyšlo to ani na první, ani na druhý a vlastně ani na třetí pokus. Pro nás tak olympiáda skončila. Když bych to ještě měl nějak zhodnotit, tak my – jako Slováci – jsme v podstatě hráli to, na co jsme měli.
Opravdu? Nemyslíš, že by slovenský tým mohl přejít i do čtvrtfinále?
Mohl by. Ale je potřeba si přiznat, že slovenský hokej už dávno nepatří do první šestky a možná už ne ani do první světové osmičky. Asi procházíme nějakou generační změnou nebo obměnou. To se nedá udělat z roku na rok a… A kompetentní, ať se zamyslí…
Co podle tebe chybělo z herního pohledu v těch dalších třech zápasech, že jste nedokázali i přes vyrovnané bitvy vyhrát?
Já si myslím, že jsme celkově hráli velmi dobře do obrany, předváděli jsme hodně bojovnosti, obětavosti. No, tím, že jsme nebyli nějak extrémně ofenzivní mužstvo, tak nám ani nic jiného nezbývalo. Celé mužstvo jsme hráli dobře do obrany, včetně útočníků. Ale naopak si myslím, že směrem dopředu jsme byli neškodní. Neměli jsme nějaký vyložený a soustavný tlak. A když jsme si nějaké šance vytvořili, tak jsme je neproměnili. Mnoho gólů jsme na turnaji nedali.
Nedostat se ani do čtvrtfinále, to určitě hodně zamrzí. Na druhé straně, nevylepšuje to zklamání alespoň pocit, že jste jako jediní porazili olympijské vítěze?
V době, kdy jsme je porazili, ještě celý svět nevěděl, že to budou olympijští vítězové.
Nicméně ruský výběr byl už před olympiádou brán jako největší favorit na zlato…
To ano. Porazit top favorita, to byl krásný pocit. Stačí se podívat na soupisku, co jméno, to hvězda Ruska, nebo správně řečeno hvězda olympijských sportovců z Ruska. Bylo to krásné, ale na úkor toho jsme se dostali do pozice, kdy nám stačil vyhrát jeden zápas a čtvrtfinále bychom měli. Ale nepodařilo se to, i když jsme i se Slovinci, i Američany odehráli vyrovnané partie. No, nepovedlo se nám využít šance. S odstupem času můžu říct, že my jako Slovensko můžeme občas Rusy porazit, ale nemůžeme je pravidelně porážet. V jednom zápase do sebe všechno správně zakliklo, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme v celkové tabulce byli v podstatě až mezi posledními. Měli jsme ideální šanci, která se Slovensku dlouho nenaskytla, dostat se do čtvrtfinále, ale ani tak se to nepovedlo.
Už v neděli ses připojil k vítkovickému týmu, trénuješ. Jsi připravený už naskočit do extraligových zápasů? Cítíš se dobře?
Cítím se dobře. Turnaj skončil, olympiáda je minulostí. Teď je před námi ve Vítkovicích závěr základní části a play off. Zbývají nám poslední tři utkání a máme to rozehráno solidně. Připravujeme se na středeční zápas s Hradcem, všechna koncentrace směřuje k němu. Nějakou fyzickou únavu, všeobecnou, hokejovou, necítím. Možná trošku z časového posunu, přece jen osm hodin je osm hodin. Ale jediný problém je, že se brzy ráno budím. Ale to přejde.
