Asistent hlavního trenéra Radek Philipp je dalším z těch, kteří dělali své první hokejové krůčky ve Vítkovicích a nyní na postu kouče mateřskému klubu vrací to, co do něj vložil. Vzhledem k tomu, že Philipp během své kariéry působil ve Finsku, dokonce i konkrétně v Lahti, takže je znalý poměrů a může promluvit o tripu Ligy mistrů do Lahti a Tampere, který A-tým nyní čeká.
První dva zápasy Ligy mistrů se vám povedly, z maximálního počtu šesti bodů jste vytěžili pět. Co tomu říkáte?
Řekl bych, že je to příjemné. Krásných pět bodů, dvě vítězství. Kluci si za tu dřinu v zápasech zasloužili bodovat i vyhrát. Chtěli jsme uspět i pro diváky a věřím, že fandové si to užili. Takže s těmi zápasy, co máme za sebou, myslím, můžeme být spokojení. A to jak s výkonem, tak s přístupem hráčů. A samostatně bych se chtěl zmínit a poděkovat za celý tým fandům, kteří přišli a udělali na obou zápasech skvělou atmosféru.
S Mnichovem to bylo na nájezdy, ale Rapperswil jste výsledkově jasně přehráli. Přitom před dvěma týdny jste ve Švýcarsku hráli s místními top týmy a výsledky byly opačné. Čím to, že jste třetí tým uplynulé sezony s nejproduktivnějším hráčem soutěže takto vysoko porazili?
Ve Švýcarsku se ještě zkoušela sestava. Nastoupili jsme v nějakém složení. Teď ta sestava vypadala jinak. Také už máme za sebou nyní daleko více odehraných zápasů. Souhra dvojic, trojic je už znát, takže větší sehranost do toho také hovoří. Konkrétně v tom zápase rozhodly naše povedené přesilovky. Ve hře pět na pět jsme sice dali také gól, ale bylo to vyústění konce přesilové hry. Ukázalo se, že ve vyrovnaných zápasech rozhodují special týmy a my jsme byli jak v přesilovkách, tak v oslabení lepší. To rozhodlo. Vytvořili jsme si náskok, který jsme v závěru pohlídali, i když Rapperswil bylo více na puku.
Po domácím dvojzápase přichází relativní oddych a o víkendu vás čekají znovu další dva zápasy, tentokrát ve Finsku. Hrajete v Lahti a na ledě Ilvesu Tampere. Co od těch zápasů lze očekávat?
Finové hrajou celoplošný hokej. Jsou velmi dobře kondičně vybavení. Dobře bruslařsky vybavení. Já osobně počítám s rychlými přechody, důrazným forčekem. Oba dva týmy, se kterými budeme hrát, budou nesmírně těžkými soupeři. Zároveň s nimi ale budeme chtít hrát dobrý hokej. A co si zasloužíme z toho zápasu, to uvidíme po závěrečné siréně. Ale víme, o tom, že oba soupeři, jak Lahti, tak Ilves, jsou hodně nebezpeční.
Vy sám se vrátíte po letech do Lahti, kde jste během své hráčské kariéry působil. Těšíte se na to?
Zimák bude asi lehce pozměněný, ale asi to tam ještě poznám. Pro mě to tehdy bylo první angažmá ve Finsku a vlastně v zahraničí. Upřímně, ono to nedopadlo moc dobře, protože oni tehdy měli finanční problémy, takže jsem odešel do Espoo a z Espoo zpátky do Vítkovic. Ale samozřejmě se tam těším. Mimo ty některé komplikace mám na Finsko i konkrétně na Lahti velice příjemné vzpomínky. Vždyť jsme tam také s ženou počali naši dceru. A jinak – hrozně pěkné město, příjemní lidé. Bylo to tam fajn.
Nabízí se otázka na odlehčení, jestli se na to konkrétní místo zajdete podívat?
Nooo (zamyslí se, pousměje se). Nevím, jestli to najdu. A když tak nad tím přemýšlím, trochu jsem znejistěl, jestli to nebylo až v Espoo (rozesměje se). Takže hledat nebudu, radši (směje se).
Jako hráč jste odchovanec Vítkovic, dlouho jste zde působil, pak jste nějaký čas strávil mimo Ostravu. Vrátil jste se na závěr kariéry a před sedmi lety pověsil brusle na hřebík a rovnou jste se vrhl na dráhu trenéra. Poslední tři roky z těch sedmi trenérských působíte u A-týmu. Co na to říkáte a co to pro vás znamená?
Je to z mé strany především splněný sen a obrovská pokora. Pracovat v A-týmu je pro mě hodně emotivní a zároveň hodně zavazující. Jsem moc rád, že mi vedení Vítkovic dalo tu důvěru a také, že si mě hlavní trenér vybral jako svého asistenta. Svou práci se snažím odvádět na maximum a dávat jí to nejlepší, co vím, co znám. Pro mě je nejdůležitější, abych byl dobrý asistent. Abych pomohl svými poznatky a svými radami. Samozřejmě hlavní trenér nese hlavní tíhu zodpovědnosti, a to to má těžší a tlak na něj je větší. Já neříkám, že já jako asistent nemám zodpovědnost, ale přece jen hlavní trenér je tím, kdo dělá ta rozhodnutí a dává svým způsobem svou hlavu na špalek.
Vy máte v hierarchii trénování na starost obránce. Je to tak?
Není to úplně primární a jediná náplň mé práce. Zase je to o tom, že to rozhodující slovo má hlavní trenér. Ale hodně o tom s Milošem mluvíme, komunikujeme, říkáme si všechny věci. Za mnou jdou hodně oslabení, tedy naše hra v našem oslabení. Mám zodpovědnost, které se nezříkám. Hra beků za mnou jde také.
Defenzivní činnost je to, co Vítkovice v posledních letech zdobí a na čem se staví týmový výkon a odvíjí hra. Jak to vy osobně vnímáte, hodnotíte tuto práci jako úspěšnou, nebo naopak patříte k těm, kteří neustále vidí spíše nedostatky?
Nedostatky jsou a budou, to platí ve všech činnostech, nejen v hokeji. Vždycky najdete věci, které se dají dělat lépe. Je to o tom, abychom také ty hráče na to upozorňovali a ukazovali jim, co se dá příště udělat jinak, lépe. Ale není to jen hra obránců. Hra v předbrankovém prostoru, vyvolávání soubojů, první nahrávka. Je to ale hra celé pětky, která je na ledě a byla zodpovědná za to, co se tam odehrává. Beru to tak, že možná zaklepeme na dřevo, že nám to šlo a jde, ale určitě se tady nikdo neuspokojil s tím, že hra je dobrá a dál už není na čem pracovat. Tak to není. Právě naopak. V obranném pásmu a obraně musíš pracovat pořád. Do útoku jsou a můžou být ti hráči kreativní, vymyslí, dostanou se do šance. Hráče na to máme šikovné. Ale hra začíná z dobré obrany, a to je to nejdůležitější, co v tom hokeji je.
