Po dlouhé pauze zaviněné nepříjemným zraněním se vítkovickým fanouškům proti Kometě Brno opět představil hráč se sedmadvacítkou na zádech. Rastislav Dej byl i ve čtvrté formaci hodně vidět a návrat na led si podle svých slov užívá.
Rasťo, jiný dotaz nemůže padnout. Jak se vám po tak dlouhé době hrálo?
Byla to hodně dlouhá doba, dva a půl měsíce. Už jsem byl strašně rád, že můžu nastoupit. Noha byla už v pořádku a poslední dny nebo týdny jsem potrénoval kvalitně. Kluci mi navíc návrat ulehčili tím, že se jim tak dařilo. Nebylo už na co čekat. Sice přijela Kometa, ale proč ne návrat proti Kometě. Proti komu jinému, že.
Byla ta obrana tak urputná? Kolikrát to vypadalo, že na vás soupeř doslova visí…
Celý zápas se tak nějak prolínal, možná až v poslední třetině mělo Brno více šancí. Nějaké střely ze slotu tam byly, ale Paťo Bartošák nás skvěle podržel. Prakticky celý zápas nás držel, ale v poslední třetině obzvlášť. Po té první třetině jsme trochu přepnuli, dali jsme do hry více šťávy a dostali jsme se více do tempa. Od té doby to byl vyrovnaný zápas a bylo to víceméně o tom jedno gólu. Kometa ho dala, my ne. Každá série končí, ale my se nemáme za co stydět. Prohráli jsme se ctí.
Vrátil jste se do sestavy, ale bohužel vítězná série po devíti zápasech skončila…
Zajímavá otázka. (úsměv) Stává se, no. Bohužel to dnes nevyšlo, bylo to o jednom gólu. A ten dala Kometa, nám se nepodařilo prosadit. Proto jsme prohráli.
Vy jste viděl tu vítěznou sérii z venku. Co vidíte za tím, že se týmu začalo nebývale dařit a vyhrával jeden zápas za druhým?
Já si myslím, že to byla souhra více okolností. Předně dobrá forma, dobrá pohoda v týmu. Nastartovalo se to pár vítězstvími a tým se pak vezl na vítězné vlně. Určitě k tomu přispěl i Patrik Bartošák, forma gólmana a někdy sportovní štěstí. Fungující přesilovky, dobrá aktivní hra … prostě spousta věcí, které si sedly dohromady. Dnes to nebylo jiné, snažili jsme se hrát pořád to samé, co nás zdobilo v předchozích zápasech. Kometa má svou kvalitu, jsou to mistři a také jsou to adepti na titul. Bylo to jen o jednom gólu.
Prostor jste dostal ve čtvrté formaci. Jaké to je dostávat se zpět do hry s méně icetimem?
Samozřejmě tréninky a zápasy jsou úplně něco jiného. S kondičním trenérem a fyzioterapeutem jsme se připravovali poctivě a jsem rád, že jsem už mohl jít do zápasu. I kdyže čtvrté lajně, to mi vůbec nevadí. I když ten icetime byl menší, ale možná to bylo i dobře, že jsem do toho mohl jít naplno. Pořád je co zlepšovat a je tam cítit takový deficit, dá se říci kondiční, nebo jak bych to řekl. Ještě bych chtěl přidat více rychlosti a dynamiky. Snažím se na tom teď pracovat a jsem rád, že jsem mohl nastoupit. Byla to dlouhá doba a tahalo mě to hodně na led.
V půlce zápasu jste tam dostal pořádnou ránu, cítíte se vpohodě?
Jasně, jasně. Takových ran je za sezonu hodně. Stává se to, je to hokej. Hrajeme hokej a nejsme nějaké panenky. Normální věc.
Dáváte si teď na tu nohu o něco větší pozor nebo jste to už z hlavy při hře úplně vytěsnil?
Snažím se jít do toho naplno. Dnes jsem na to ještě trochu myslel, to musím přiznat. Ale od zápasu k zápasu to bude už lepší. Jak kondice, tak i noha. Vše to pomůže hlavě soustředit se jen na výkon na ledě. Ve druhé a třetí třetině jsem se cítil lépe než hned na začátku. Člověk to ještě trochu cítí, že s nohou bylo něco v nepořádku, ale postupem času to bude vpohodě.
