David Moravec slaví 50. narozeniny

Datum publikování:24. 3. 2023

Zlatý olympionik z Nagana, světový šampion, vítěz kanadského bodování v dresu Vítkovic. To jsou ty největší highlighty Davida Moravce. Někdejší „vlasatá kometa“ slaví v pátek 24. března své 50. narozeniny! HC VÍTKOVICE RIDERA přeje vše nejlepší!

První hokejové kroky udělal v Opavě, byl v NHL, hrál v Rusku, Švédsku, Německu i Finsku, v Česku oblékal dresy tří extraligových celků, ale srdce mu zůstalo modro-bílé.

David Moravec prožil to nejlepší ve Vítkovicích, a ty mu navždy zůstaly vryté pod kůži.

Jeho talent byl evidentní už od mala. Tenhle opavský štírek dával o sobě vědět a i když nefiguroval v mládežnických reprezentačních výběrech, s dospělou reprezentací nakonec dosáhl na největší úspěchy historie a je členem zlaté generace českého hokeje. Ale pěkně popořadě.

Druholigová Opava byla Davidu Moravcovi už pomalu malá. Měl na víc. Ve Vítkovicích si toho dobře všimli, a tak nadějného jednadvacetiletého mladíka stáhli do svého středu. Bylo na čase budovat nový tým a hledat nové opory.

Moravec skočil rovnýma nohama do Extraligy, ukazoval přehled, produktivitu, herní kreativitu. Sám o sobě vždycky říkal, že není kanonýrem, že jeho předností je důrazná hra, ale statistiky hovoří trochu jinak.

Obrovskou hokejovou školou prošel v sezoně 1996/1997. Především spolupráce s ruským útočníkem Alexandrem Prokopjevem mu hodně pomohla. Zatímco v sezoně 1995/1996 nasbíral v základní části 11 bodů, o rok později to bylo už 40 bodů za 18 gólů a 22 nahrávek. Průměrem bod na zápas v play off výrazně pomohl Vítkovicím v cestě do finále.

O co pomalejší byl rozjezd Moravcovy kariéry před příchodem do Vítkovic, o to rychlejší byl jeho vzestup. V roce 1997 se stal vicemistrem Extraligy s Vítkovicemi, následovala pozvánka na mistrovství světa a bronzový úspěch.

I když sám hodně zdůrazňoval, že není kanonýrem, ročník 1997/1998 svědčil o opaku. Od začátku sezony pálil ostrými jako kulomet. Spolupráci s Prokopjevem ještě vylepšil další Rus Alexander Čerbajev. Moravec se vyšvihl do čela tabulek produktivity. Z pozice nejlepšího útočníka Extraligy jej do národního týmu opět povolal Ivan Hlinka. Vrcholem mělo být a také bylo, Nagano!

Na olympiádě 1998 David Moravec alternoval Jaromíra Jágra, odehrál 6 zápasů a dokonce si připsal bod za gólovou asistenci. Zlatý úspěch v Naganu je dodnes největší metou, na kterou český hokej dosáhl a David Moravec byl mezi hrstkou vyvolených, kteří se na tomto triumfu podíleli.

David Moravec v souboji s Waynem Gretzkym na olympiadě v Naganu 1998. Foto: osobní archiv Davida Moravce

Po návratu z Japonska pokračoval v úchvatné formě. Nakonec ovládl jak tabulku produktivity, tak tabulku střelců. V historii samostatné české Extraligy jako první a do roku 2018 také jediný hráč Vítkovic. Ke spokojenosti chyběl jen větší úspěch Vítkovic, které se po dramatickém semifinále s Třincem musely spokojit se třetí příčkou. Bronz pak Moravec pověsil na krk i na mistrovství světa ve Švýcarsku a vše korunoval úspěšný draft NHL.

Bilance Moravcových prvních čtyř sezon v dospělém hokeji je dech beroucí – olympijský vítěz, dvojnásobný bronzový medailista z MS, vicemistr Extraligy, bronzový medailista Extraligy, nejproduktivnější hráč a nejlepší střelec sezony.

Ve vítkovickém kádru platil už za jasného lídra a pilíř ofenzívy týmu. Úspěšný draft mu otevřel nové možnosti. V roce 1999 tak zkusil zámořskou štaci, ale ta se nepovedla. V říjnu 1999 odehrál jediný zápas NHL v dresu Buffala a nakonec se ještě v průběhu sezony vrátil zpět do Vítkovic. Právě v čas, protože ty zažívaly krizovou sezonu. Nic se nedařilo a vše směřovalo k účasti v baráži a boji o holé přežití. Souboj s Jihlavou byl ale úspěšný. Ostravané smázli Duklu ve čtyřech zápasech a ubránili extraligovou příslušnost. David Moravec, tentokrát už s kapitánským céčkem na dresu, přispěl k záchraně v baráži gólem a třemi asistencemi.

Diametrálně odlišné pak byly následující dvě sezony. David Moravec ovládl produktivitu týmu jak v ročníku 2000/2001, tak 2001/2002. Mužstvo, posílené například o Martina Procházku, nebo následně i Jiřího Burgera, boj o záchranu neopakovalo. Na jaře 2001 z toho byla bronzová medaile, o rok později dokonce souboj se Spartou o titul. Na modro-bílé zbylo opět stříbro, kapitán David Moravec doma převzal pohár pro druhý tým sezony.

To už výrazně změnil i svou vizáž. Z původně oholeného mladíka s kratšími vlasy se stala „vlasatá kometa“, jak je překřtil komentátor Robert Záruba, s neodmyslitelným „bíbrem“.

Medailovou sbírku mocně rozšířil na mezinárodní scéně. Na šampionát 1999 do Norska jel společně s Martinem Pruskem. Český výběr tehdy málem ani nepostoupil ze skupiny, ale nakonec bral zlato. Moravec s Pruskem navázali na úspěch Františka Černíka z roku 1976. Do paměti nejen vítkovických, ale všech českých hokejových fanoušků, se Moravec nesmazatelně zapsal v Hannoveru 2001. Český hokej měl na dosah poprvé v historii zlatý hattrick, tedy tři tituly mistrů světa po sobě. Dramatické finále s Finy dospělo do prodloužení, ve kterém David Moravec rozhodl – udělal tak zlatou tečku a česká reprezentace mohla slavit zlatý troj-triumf.

V roce 2003 přišla další nová výzva. Spolupráci s ruskými hráči poznal ve Vítkovicích na konci 90. let. Nyní zkusil přímo ruskou soutěž. Hájil barvy Lokomotivu Jaroslavl a na vlastní kůži zjistil, jaké to je, být cizincem v ruském týmu. Po roce se vrátil do Vítkovic. Právě začínala výluka v NHL. Ostravský tým se ale i s posilami ze zámoří v úvodu dost natrápil. Na řadu přišly trenérské, ale i hráčské výměny. Tým musel opustit i Moravec.

Na dva roky se pak usadil v Plzni. Více jak sezonu strávil i ve švédském Malmö. Vyzkoušel si i finskou SM-Liigu v Hämeenlinně, nebo německou DEL ve Wolfsburgu.

Pro sezonu 2007/2008 se vrátil do Česka, skoro domů. Oblékal dres největšího rivala Vítkovic – Třince. Paradoxem této sezony byl i fakt, že vstřelil jen 4 góly a všechny do sítě Vítkovic. Po dvou letech u Ocelářů začal Moravcův ústup z nejvyšších pozic. Nejprve Havířov, pak Šumperk, na krátko Slovensko a nakonec závěr kariéry v Orlové.

Aktivní hráčskou činnost ukončil David Moravec exhibičním utkáním v září 2015. Vrhl se na dráhu trenéra. Vedl dokonce i reprezentační výběr žen. Na chvíli se vrátil i do Vítkovic, ale natrvalo zakotvil v nedaleké Porubě, kde aktuálně působí jako šéftrenér mládeže a kouč dorostu. Ani to mu ale nebrání obléci modro-bílý dres Vítkovic, respektive jejich staré gardy, jako tomu bylo například při zápase legend v únoru 2023 při oslavách 90. výročí porubského hokejového klubu.