Jeho gól nakopl Vítkovice k obratu v utkání se Zlínem. I když Ostravané herně udávali tempo i ráz hry, byli to Berani, kdo využíval šance. Za stavu 0:2 ale Rastislav Dej dobře vystihl chybnou přihrávku obránců soupeře a samostatný únik z hloubi vlastního pásma proměnil. Slovenský forvard tím zaznamenal čtvrtou trefu ve třech zápasech.
Výhra nad Zlínem se rozhodně nerodila snadno. Soupeř vedl do poloviny utkání 2:0. V čem vás předčil?
Neřekl bych, že bychom byli horším týmem. Všichni jsme z té hry dobrý pocit. Výsledek nebyl příznivý. Oni dali dva góly v první třetině prakticky ze tří nebo čtyř střel. A to nepotěší, zvlášť, když se cítíte herně dobře.
Jak jste se s tím vypořádávali, že jste udávali tempo hry, ale byl to soupeř, kdo dával branky?
Hráli jsme pospolu, postupně jsme k nim pronikali od dobré obrany do útočného pásma. Chyběl tomu ten závěrečný efekt. Šance jsme měli dobré, ale oni nás dobře odstavovali od brány. V první třetině nebo v té první polovině zápasu tam z naší strany nebyl takový důraz, jaký měl být. Ale věděli jsme, že předváděná hra není špatná, byli jsme více na puku. Neměli jsme pocit, že by nás v něčem předčili. Samozřejmě jde stále o přípravu, zkoušení různých věcí, signálů. Zlín hrál i první zápas, my jich máme za sebou více. Byli jsme více sehraní a koneckonců je dobře, že jsme za stavu 0:2 nic nezabalili a tak, jako v Šumperku, jsme to dokázali otočit. Herně jsme se cítili dobře.
Bylo vidět, že obrat celému týmu udělal radost, i když jde, jak sám říkáš, stále jen o přípravu…
Cítili jsme se dobře. Stále tam byly náznaky šancí nebo čisté šance. Dobře, že jsme to otočili. To vždy povzbudí, i když tentokrát to bylo v prodloužení. Je to úplně jedno. Samozřejmě příprava to je, zkoušíme my, zkoušeli možná i oni. Ale nakonec se nám to podařilo, možná to i opticky vypadalo dobře. My jsme se cítili dobře. Výsledek původně příznivý nebyl, ale podařilo se nám to otočit a vyhrát.
Ve chvíli, když tlačíte a soupeř dává góly, je určitě důležité dostat se na dostřel. Kontaktní gól jsi skóroval ty po dobrém napadání jejich zámku ve vašem obranném pásmu. Věděl jsi, že to může vyjít, nebo to vyplynulo ze situace?
Oni šli do takového skoro brejku. Zachytili puk ve středním pásmu a přesunuli to k nám. Já jsem tak nějak tušil, že by to mohli dát na druhou stranu, takže jsem se pokusil vysunout se na svého obránce a shodou okolností tam v tu samou chvíli ta přihrávka skutečně šla. Takže jsem puk zachytil. Vyrazili jsme na bránu s Frigem (Petr Fridrich, pozn. red.), ale ten byl na ledě už strašně dlouho, takže už neměl tolik síly. Tak jsem to vzal na sebe. Padlo to tam. Důležité to bylo, protože jsme se chytili gólově. Mě to také potěšilo, ale samozřejmě hlavní bylo, že nás to nakoplo a je i tak trochu nahlodalo. Dva jedna druhá třetina.
Ve třetí třetině jste pak Zlín k ničemu nepustili, je to tak?
Dostali jsme se docela do tlaku. Hodně šancí, rotace v útočném pásmu. Jen by se to více mohlo odrážet do brány, ale když se kolem ní budeme více motat, bude se nám to dařit. To rozhoduje ostatně i v sezoně, góly od chráničů, doražené.
Ty sám jsi první zápas vynechal. Pak tři zápasy, tři výhry, ty sám čtyři góly. Samozřejmě sezona to ještě není, ale zní to fajn, nemyslíš?
Samozřejmě. Ale je to jen příprava, nebudeme to přeceňovat. Ale na druhé straně, každý gól potěší. Mě to potěší. Ať už je to v přípravě nebo v lize.
Herní sebevědomí jde nahoru?
Ano, ale teď je to spíše o té kondici. Člověk, když dá gól, má radost, cítí se dobře. Ale je potřeba pracovat dál a věřit, že se to přenese do ligy. Jsem za to vděčný.
(Do rozhovoru vstoupí Vladimír Svačina se slovy: „Dejko, ať už teď dávají taky góly jiní, nejen ty.“)
Vraťme se ještě zpět k zápasu se Zlínem. Když už jste dotírali a soupeř začal ztrácet pevnou půdu pod nohama, docela to začalo i na ledě jiskřit…
Bylo to v rámci norem. Za mě bylo důležité vidět, že když tam k něčemu došlo, tak jsme stáli jeden za druhým. To je podstatné, podpořit se. Být tam, mít podporu. A že se hraje do těla už v přípravě? Tak to má být. Přede všemi je náročná sezona, velice těžká. Od začátku se bude bojovat o hodně a bude to nervózní, když dole zůstávají hned dva týmy. Důležitý bude úvod, deset, patnáct zápasů. A čím dříve se to takhle začne mastit, tak lépe budeme pak na ligu připravení, protože tam půjde opravdu o hodně a nebude to legrace.
