Dostal šanci ukázat, co v něm je a chytil ji pořádně za pačesy. Brankář Aleš Stezka přišel do Vítkovic před rokem a byla mu předvídána spíše pozice dvojky. Vlastními výkony se ale vyšvihl na místo jedničky, mezi nejlepší gólmany extraligy a nakonec si řekl i o pozvánku do reprezentace. A co nová sezona s novým kolegou?
Sezona skončila Vítkovicím v závěru března, nicméně ty sis ji notně prodloužil díky nominaci do reprezentace a působení v národním týmu. Že jsi přišel o část volna ti jistě moc nevadilo, je to tak?
Play off pro nás skončilo koncem března a my jsme se okamžitě potom připojili s Frigem (Petr Fridrich, pozn. red.) k národnímu týmu. Já jsem tam byl čtyři týdny, což je de facto celý duben. Ale i na to volno došlo, tři týdny jsem si od hokeje odpočinul a pak jsem se zapojil do přípravy tady ve Vítkovicích. Jedu už druhý týden tréninků a zatím super.
Místo v národním týmu sis vybojoval poprvé. Jak moc to pro tebe znamenalo?
Hodně. Já začnu od začátku. Já jsem to hlavně ani nečekal. Dohráli jsme play off s Třincem a pro mě osobně to byl šok. Sezona byla, podle mého, povedená a já jsem věřil, že to můžeme ještě posunout někam výše… To už bylo, to je minulá sezona, je třeba se dívat na tu nadcházející. Ale ten konec byl pro mě šok a pozvánka do reprezentace bylo pro mě další velké překvapení. V dobrém samozřejmě.
Do finální nominace na mistrovství světa ses nedostal, ale s týmem jsi celkem dlouho vydržel, vychytal jsi výhru nad Rakouskem. Co sis z působení v národním týmu odnesl?
Byly to čtyři týdny k nezaplacení. Zkušenost s novými lidmi, vidět, jak to funguje v národním týmu, být toho součástí. Obrovská zkušenost. A hlavně člověk na vlastní kůži získá nové poznatky, o kterých do té doby jen slyšel, nebo je viděl zpovzdálí. A je to také obrovská motivace směrem dál, aby výkony vydržely, byly lepší a já se mohl do reprezentace opět podívat.
Naťukl jsi konec minulé sezony. Pro tebe to bylo poprvé, co jsi dostal příležitost jako brankářská jednička v extralize. Přitom, když jsi před rokem do Vítkovic přišel, prognózy byly spíše – bez urážky – že budeš krýt záda Danielu Dolejšovi. Nicméně realita byla opačná. Můžeš prozradit, cos v průběhu sezony prožíval?
Já to shrnu takhle. Já jsem pár šancí dostat se do extraligy a chytit se v ní měl. Jenže jsem je nedokázal využít. Nedokázal jsem otevřít a ukázat to, co cítím, že v sobě mám. To bylo pár let zpátky, říkal jsem si „byl jsem mladej a blbej“. Když jsem přišel sem do Vítkovic, cítil jsem, že tohle může být pro mě poslední šance do extraligy nejen nakouknout, ale říct si v ní o místo. Prosadit se. Mám pětadvacet let, a to v hokeji už je nějaký věk minimálně z toho pohledu, že hráči už mají své pozice. Takže já jsem do Vítkovic přicházel s velkými očekáváními. Ne tolik, že bych si řekl „hned budu jednička“, to ne, ale chtěl jsem ukázat, že na to mám.
To se ti povedlo. Po celou dobu ses držel mezi nejlepšími gólmany extraligy, vybojoval sis post jedničky, vybojoval sis pozvánku do reprezentace.
Já jsem stanovoval postupné cíle. Postupné krůčky. Den ode dne. Nejdřív dobře trénovat. Připravit se a přizpůsobit se tomu tempu, protože extraliga je přece jen rychlejší, jsou tady jiní hráči. Snažil jsem se najít v sobě takovou svou pohodu, abych ji dokázal přenést na led. A bylo to také o tom sžít se s novými lidmi v novém klubu. Přijdete z první ligy do extraligy a vše je funguje trochu jinak. I v přípravě jsem šel pak zápas od zápasu, postupně. To jsem si přenesl do sezony. Když jsme se pak bavili poprvé v sezoně, to bylo po nějakých třech měsících, kdy jsem chytal, pořád jsem si nepřipadal jako jasná jednička. S tím souhlasím, jak je to tady ve Vítkovicích nastavené. Nemám rád, když se řekne, že je někdo jednička. V dnešní době chytá ten, kdo chytá líp. A pro ten klub je to lepší. Já měl období, kdy jsem pravidelně chytal. Pak chytal lépe než já Dolík (Daniel Dolejš, pozn. red.), místo v bráně dostal a byl tam. A bylo to to nejlepší pro tým a pro klub. Žádná jednička, dvojka, ale v bráně stojí ten, kterému to momentálně jde více. Ale jak jsem řekl, já šel opravdu zápas od zápasu. Dívat se nějak moc dopředu, to nedělá úplně dobrotu.
S extraligovým tempem ses sžil velice dobře, zdá se. Souhlasíš?
Já jsem se to snažil v té sezoně nijak nevnímat. Je pravda, že do minulé sezony jsem měl nějakých pět zápasů v extralize jenom. Najednou jsem do toho hupsnul. Co jsem ale vnímal, to byla ta důvěra od trenérů, od spoluhráčů v týmu a za ni jsem všem hodně vděčný. I v těžších chvílích jsem cítil podporu. A pomohlo mi to a za to jsem vděčný.
Premiérová sezona ti vyšla, ale říká se, že potvrdit pozici bývá často daleko těžší. Jsi připraven i na tuto eventualitu?
Jako jsem se postavil k té minulé sezoně, tak se dívám i na tu novou. Nedívat se nějak moc dopředu. Neusnout na vavřínech. Zůstat nohama na zemi. S tím, s čím jsem sem před rokem přišel, v tom chci pokračovat. Akorát samozřejmě z pohledu výkonů bych to chtěl posunout ještě o jeden level výše. Chci zapracovat na konzistenci mých výkonů. Přece jen jsem v minulé sezoně měl výpadek pár zápasů, kdy to nebylo ideální. Na tom musím zapracovat. Hlavou. Připravit se na to.
Tvůj dosavadní parťák Daniel Dolejš už ve Vítkovicích po dlouhých devíti letech skončil. Dostal jsi nového kolegu, kterým je sedmadvacetiletý Lukáš Klimeš, který přichází jako nejlepší gólman první ligy posledních dvou sezon. Jak myslíš, že to bude mezi vámi fungovat?
My jsme se před tím neznali. Teď jsme spolu druhý týden. Zatím si mimo tréninky spolu docela dost povídáme. Snažíme se spolu sžít a myslím, že zatím je všechno v pohodě, super. Máme společný jeden velký koníček, kterým je F1, takže to jsme teď hodně řešili – uplynulý víkend a závod ve Španělsku a nadcházející závod v Monaku. Je to paradoxní, ale je to fajn, že máme stejnou zálibu a už jsme se smáli, že na soustředění budeme mít na pokoji dost co rozebírat. To už ale předbíhám (pousměje se). Musím říct, že tím, že jsme se neznali, tak teď máme o čem si povídat. Kdo mě zná, tak ví, že jsem hodně komunikativní typ, takže mi to vyhovuje a jsem rád, když si můžu v pohodě pokecat s kolegou.
A co po sportovní stránce?
Je to nová motivace pro mě i pro něj. Nový gólman v týmu. Zase se to nějak oživí a člověk musí dokázat a ukázat, co v něm je. Já se na to těším.
Do týmové přípravy ses už zapojil. Jak probíhá? Máte vy jako brankáři nějaké jiné nebo speciální tréninky oproti zbytku mužstva?
Jsou týmy, které to třeba dělají tak, že jsou gólmani odděleně. Ve Vítkovicích to bylo dlouhodobě nastavené tak, že brankáři absolvují tréninky s mužstvem a když jsme se s trenérem brankářů Martinem Falterem a s Klimsonem (Lukáš Klimeš, pozn. red.) bavili, před touhle přípravou, tak jsme byli jednoznačně pro to, abychom zůstali s týmem. Jde o to, že během letní přípravy se tvoří i parta. Pořád je lepší být pospolu, než abychom byli mimo zbytek týmu. Tím, že se teď dělá především posilovna, tak mi to vyhovuje. Určitě více, než běhaní (směje se). Takže v posilovně se cítím dobře a jsem rád s týmem. Jedinou možná odlišností je, že při herním tréninku, který máme jednou týdně, hrají ostatní hráči florbal a my brankáře hrajeme badminton. Myslím, že pro nás pro gólmany to je fajn. Je tam hodně změn směrů, je to hodně o reakci. To je paráda.
Už jsi nakousl i to soustředění. Letos Vítkovice opět zamíří do Tater, i když tentokrát Nízkých. Je soustředění něco, co člověk musí přetrpět, nebo tebe to naopak baví?
Já se na to těším. Už loni to bylo super. Sice dřina a makačka, ale moc jsem si to užil. Čekám, že i letos to bude hodně náročné, ale je fajn, když je tým po celý ten týden pospolu. Zažili jsme mimo tréninky srandu. Měli jsme společnou večeři, což je za mě taky paráda. Takže moc se na to těším.
