foto: TT News Agency, Reuters
Dvacetiletý útočník Matyáš Melovský na konci června prošel draftem do slavné kanadsko-americké NHL, když si ho ze 171. pozice vybralo New Jersey Devils. Melovský sice není odchovancem Vítkovic, ale před svým odchodem do celku Baie-Comeau Drakkar z kanadské QMJHL, strávil v modro-bílém dresu celkem pět sezon. Vítkovičtí fanoušci si jej mohou pamatovat z vítězného retro zápasu proti brněnské Kometě, do kterého při početné vítkovické marodce naskočil tehdy ještě jako sedmnáctiletý mladík. Na MS do 20 let Melovský zapsal 10 asistencí a po Robertu Reichelovi a Jaromíru Jágrovi je teprve třetím českým hráčem, kterému se to podařilo.
Matyáši, ty pocházíš z Uničova, jak probíhal tvůj přesun do Ostravy?
V Uničově jsem hrál asi do mých dvanácti let. Další sezonu jsem zápasy hrál v Šumperku, ale trénoval jsem stále v Uničově. V Uničově jsme tehdy v 8. třídách neposkládali tým, takže abych mohl hrát tu nejlepší soutěž, přešel jsem do Vítkovic, kde jsem se znal s trenérem Luďkem Krayzelem.
V sezoně 21/22 jsi v Extralize debutoval a trenér Holaň tě tehdy nasadil dokonce do přesilové hry. Jak na ten zápas vzpomínáš?
Na můj debut vzpomínám jen hezky. Byl to výroční zápas, takže jsme nastupovali ve speciálních dresech. (Matyáš debutoval v zápase, ve kterém Vítkovice vzdávaly Hold mistrům z roku 1952, pozn. red.). Bylo to pěkné, vyšlo to i rodičům, kteří se stihli přijet podívat. Byla to moje první zkušenost, hrát před tak velkým publikem, OSTRAVAR ARÉNA tehdy byla téměř vyprodaná. Jako mladík jsem hlavně nasával tu atmosféru a snažil jsem se, co nejvíce si to užít.
Byl jsi tehdy pevně rozhodnutý, že půjdeš do zámořské juniorky? Nebyla možnost zůstat ve Vítkovicích a zabojovat o áčko?
Popravdě ano. Byl jsem rozhodnutý, že chci jít do Kanady hrát juniorku. Myslím si, že v té době jsem ještě nebyl připravený na dospělý hokej a určitě jsem na tom výkonnostně nebyl tak, abych v Extralize dostal nějaký slušný ice time. Ta juniorka byla za mě správné řešení, protože jsem v ní hrál proti stejně starým klukům, někteří byli ještě o něco starší, v této sezóně už naopak lehce mladším. Byli na tom fyzicky stejně jako já a hned od té první sezony jsem hrál 20 minut za zápas, trenéři mě stavěli jak na přesilovky, tak na oslabení. Ten svůj přesun za moře hodnotím určitě pozitivně, v té mé dosavadní hokejové kariéře to byl jeden ze správných kroků.
V QMJHL máš průměr jednoho bodu na zápas. Jaká byla tvá pozice v týmu?
Já jsem do týmu Baie-Comeau Drakkar přišel vlastně o rok později, než běžně Evropané chodí, tzn. že jsem v té lize už nepatřil k nejmladším hráčům. Pořád jsem byl nováček, ale kluci z Evropy, kteří stejně jako já prošli Import draftem byli mladší. V té první sezoně jsme měli trochu mladší tým a já jsem do ní vstupoval ve třetí lajně, ale po prvních pár zápasech mě trenér posunul do první nebo druhé lajny a nasazoval mě do první přesilovky i na oslabení. Tu pozici jsem měl tedy docela významnou a už od té první sezony jsem patřil k lídrům toho týmu. Druhý rok jsme ten tým měli už silnější, ale ta pozice mi zůstala a šli jsme až do finále. Hrál jsem první nebo druhou lajnu, na přesilovce jsem byl, na oslabení taky. Každý zápas jsem měl ice time přes dvacet minut. Co se týče herní vytíženosti, tak si opravdu nemůžu stěžovat.
Při pohledu do tvých statistik je jasné, že jsi primárně tvůrce hry. Po tvé první sezoně v QMJHL, ve které jsi vstřelil jen 6 branek přišel zlom a toto číslo jsi ztrojnásobil. V čem tkvěla ta proměna?
Na rovinu těch šest gólů v té první sezoně bylo málo. Měl jsem v hlavě, že jsem hráč určitých kvalit a myslel jsem si, že jsem lepší hráč než hráč, který dá za sezonu šest gólů. Na druhou stranu to beru tak, že gól je gól a jestli ho dám já, nebo můj spoluhráč, který je se mnou na ledě, je jedno. Co se týče toho týmového prospěchu, tak je jedno, jestli je to gól nebo nahrávka. Pokud ty góly padají, když jsem na ledě, tak to vyjde na stejno. Pro sebevědomí hráče je ale určitě lepší, když je těch gólů více. Snažil jsem se tlačit do branky, více zakončovat a v další sezoně se mi podařilo těch branek vstřelit více.
Co pro tebe znamená draft? Neobával ses, že tě znovu mine?
Upřímně, i když letos to byla moje poslední šance na draft, tak jsem cítil, že tu šanci mám nejvyšší. Měl jsem za sebou povedené mistrovství světa a poměrně vydařenou sezonu. Během sezony jsem s některými týmy a skauty komunikoval, takže draft jsem sledoval pečlivě. Na druhou stranu sledoval jsem i ty předchozí dva, kdy jsem taky s některými týmy hodně mluvil a nevyšlo to. Byl jsem připraven, že draftovaný nebudu, už se mi to stalo dvakrát, takže jsem věděl, že pokud nebudu draftovaný, tak to není konec světa a že do NHL vede více cest, a ne pouze ta přes draft.
Byl jsi jednou z klíčových postav bronzové dvacítky. Nikdo na turnaji nezaznamenal více asistencí než ty. Myslíš, že právě výkonem z MS jsi přesvědčil skauty o tom, že jsi hráč vhodný pro NHL?
Ano, myslím si, že právě to povedené mistrovství světa byl ten důvod, který mě přivedl do těch konverzací o draftu. Opravdu mi to tam sedlo, měl jsem formu a vše se sešlo. Myslím si, že to mi opravdu hodně pomohlo. Udělal jsem dost bodů, a navíc přišel i týmový úspěch, což je také hrozně důležité. Proti těm nejlepším hráčům na světě v mém ročníku, jsem ukázal, že jsem schopný s nimi hrát a že k nim také patřím a že jsem jeden z těch kluků, kteří se mohou za pár let o tu NHL prát.
Máš už jasno v tom, kde budeš působit příští sezonu? Zůstaneš jako overage hráč v juniorce? Není ve hře třeba návrat do Evropy mezi dospělé?
O příští sezoně zatím definitivně jasno nemám. S New Jersey jsme se o něčem bavili, mám slíbenou účast na nováčkovském turnaji. Myslím si, že s největší pravděpodobností budu pokračovat znovu v juniorce jako overage hráč, asi ale v jiném týmu, ale předpokládám, že stále v QMJHL. My jsme se o tom s agentem před koncem sezony bavili, ale říkali jsme si, že chci zabojovat o NHL a osobně si myslím, že ta cesta přes Severní Ameriku je kratší nebo ne tak trnitá, když to porovnám s Evropou. Myslím si, že když zůstanu v Severní Americe na tom menším kluzišti, tak že se budu posouvat tím správným směrem a bude to pro mě snazší se do té NHL dostat.
Co Vítkovice? Jaký máš vztah ke klubu, chtěl by sis někdy zase zahrát za Áčko?
Ke klubu mám vztah určitě pozitivní. Na to, co jsem prožil v mládežnických kategoriích hezky vzpomínám. Udělal jsem si tam spoustu kamarádů, se kterými se doteď stýkám, takže k Vítkovicím mám určitě pozitivní vztah. Co se týče toho, jestli bych si za ně chtěl zase někdy zahrát, tak proč ne? Nikdy by se nemělo říkat nikdy. Samozřejmě můj sen je jednou hrát v NHL, ale ne každému se to povede. Pokud se jednoho dne budu vracet do Evropy a budu si hledat angažmá, tak jsou Vítkovice jednou z možností, protože je to Extraliga, je to doma a je to místo, které znám, takže proč ne?
Máš za sebou development camp New Jersey Devils. Jak to probíhalo, potkal ses s některou z hvězd NHL? Jaké si odnášíš pocity?
Co se týče těch známějších hráčů, tak jsem se potkal s Tylerem Toffolim, který byl zrovna vytrejdovaný. Potkali jsme se taky s Dougiem Hamiltonem, ale nijak jsme se nebavili, jen se pozdravili. Ten kemp byl super, odjíždím odsud nadšený. Seznámili jsme se s ostatníma klukama, potrénovali jsme, měli jsme i spoustu aktivit mimo led. Bylo to spíše seznamovací akce. S hráči, realizačním týmem a tou organizací. Co se týče tréninku na ledě tak super. S takovými šikovnými hráči, kteří tam jsou, je radost trénovat. Člověku to dá nejvíce, odvážím si spoustu motivace na léto, abych trénoval a zlepšoval se, protože když se potkáte s někým, kdo je lepší než vy, nebo na stejné úrovni, tak vám to dává tu motivaci být lepší než on nebo se na něj dotáhnout. Všiml jsem si věcí, které je potřeba potrénovat a co je moje slabina nebo naopak v čem jsem dobrý, ale stejně bych to chtěl zlepšit. Odvážím si spoustu motivace a výborné zážitky.
Vraťme se na skok ještě k mistrovství světa. Týmu se povedl velký obrat v zápase o bronz. Ve stejném zápase se odehrál taky jeden nesportovní moment ze strany finského útočníka Kaspera Halttunena. Ty jsi byl v tu chvíli celé situace možná nejblíže. Co se v tobě odehrávalo? Byl to moment, který vás do zbytku zápasu nakopl?
Hodně jsme prohrávali, bylo to myslím 1:4. Byli jsme trochu frustrovaní a mi osobně přišlo, že tomu kontaktu Finové hodně pomáhali a trochu tedy simulovali. Takže tam probíhaly nějaké vzájemné nadávky, trashtalku z obou stran a vyústilo to v to, že tam na mě nebo na nás dělal nějaké ty obličeje. Myslím si, že to, jak jsme se do sebe slovně pustili, že nás to trochu naštvalo, vyburcovalo, začali jsme hrát více tvrdě, lépe jsme bruslili, byli jsme důraznější a Finové se z toho lidově řečeno posrali a přestali hrát. Rozhodčí nám dali nějaké přesilovky, ve kterých nám tam spadly nějaké góly a obrat byl na světě. Pamatuji si ten klip, kdy tam Halttunen sedí u střídačky a skoro brečí, myslím si, že karma mu to vrátila se vším všudy.
Co jsi říkal na tu vlnu nenávisti, která se pak na něj snesla na sociálních sítích od českých fanoušků?
Viděl jsem, že mu hodně lidí psalo pod fotky a ten moment mu připomínalo. Ty reakce fanoušků byly přehnané. Dostal za vyučenou už jen tím, že prohráli, že ten zápas nedotáhli do vítězného konce, to si myslím, že byl trest tak akorát. Ty zprávy fanoušků, kdy si z něj dělali srandu nebo mu nadávali, asi nebyly úplně na místě. Asi si to nezasloužil, ale na druhou stranu se nemůže divit, že ta reakce fanoušků byla taková. Myslím si, že se s tím nějak popasoval a jde dále.
