Banner Promo

Centr komářího útoku 60. let Stanislav Kurovský slaví osmdesátku

Datum publikování:

Životní jubileum v podobě 80. narozenin slaví v neděli 10. července jedna z velkých postav vítkovického hokeje 60. let, útočník Stanislav Kurovský. Poslední žijící člen slavného „komářího útoku“.

Krásné osmdesáté narozeniny slaví bývalý vítkovický útočník a velká postava ostravského sportu Stanislav Kurovský. Ve svých letech i přes problémy s klouby stále vitální a hlavně veselý a optimistický. „Jak se mi daří? Napište, že se mi daří dobře,“ směje se bývalý vynikající centr ligového mužstva Vítkovic. „Mám teď na starosti pejska od vnučky, takže chodím na procházky. U nás v Dobroslavicích je hezky, takže chodím po parku. Pivo mi pořád chutná, sem tam si dám malou plzeň. Stáří je sice stáří, takže musím občas k doktorovi na kontrolu. Nohy mě bolí, chvíli trvá, než se rozejdu, ale musím chodit. Marné, osmdesátka je osmdesátka. Ale žiju a žiju si normálním životem.“

Svůj sportovní život spojil s hokejem, nicméně jen o hokeji jeho kariéra nebyla. Stanislav Kurovský se narodil 10. července 1942 v Ostravě a od dětství byl sportovním talentem. V polovině 50. let nepromarnil příležitost dostat se do hokejových Vítkovic. „Můj taťka měl takovou partu kamarádů, ve které se jeden znal se Slávkem Blažkem. Ten tehdy hrál v ligovém mužstvu Vítkovic, ale už také fungoval jako – dalo by se říct – trenér mládeže, nebo vyhledávač talentů. A tak tenhle taťkův kamarád jednou Slávkovi Blažkovi o mě říkal a Slávek Blažek mi nechal vzkázat, ať se přijdu ukázat na zimák, tehdy samozřejmě Kotasův. To bylo ve čtyřiapadesátém roce. Tak jsem přišel a jak mě Blažek viděl tak hned – jo jo, beru ho, beru ho. Takže jsem šel do žákovského mužstva, hned jsem začal chodit na tréninky,“ popisuje své začátky ve Vítkovicích Kurovský. „Ve Vítkovicích jsem byl od toho čtyřiapadesátého roku do dvaasedmdesátého. Sedmnáct sezon v kuse.“

Přestože řada životopisných informací uvádí, že kariéru ve Vítkovicích musel přerušit kvůli povinné vojenské službě, opak je pravdou. Stanislav Kurovský skutečně působil v hokejových Vítkovicích od roku 1954 do roku 1972 nepřetržitě. „Já jsem na vojnu nešel. Protože jsem už tehdy hrál fotbal, a tak mi nabídli místo v OKD. Prostě mě přemluvili a já jsem na deset let podepsal smlouvu na šachtě. Proto jsem na vojnu jako havíř nemusel,“ pousměje se Kurovský. Jako havíř michálkovického dolu Petr Cingr, dnes už opět Michal, tak byl uchráněn nástupu do maskáčů. „A tak víme všichni, jak to tenkrát bylo. Byl jsem vedený jako zaměstnaný na šachtě, ale normálně jsem chodil na tréninky. Jak na hokej, tak na fotbal.“

Stanislav Kurovský totiž byl jedním z posledních obojživelníků, tedy hráčů hokeje i fotbalu na vrcholové úrovni. V hokeji oblékal dres Vítkovic, ve fotbale kopal za Baník Ostrava. K místu v obou špičkových oddílech mu pomohl všestranný sportovní talent. „I do Baníku jsem se dostal po známosti. To se zase jiný z taťkových známých znal s fotbalistou Zdeňkem Šajerem. A taky to bylo tak, že se zmínil, že zná mladého kluka, kterému fotbal jde, tak Šajer, že ať se přijdu ukázat a hned mě vzali do žáků Baníku. Asi jsem se mu zalíbil i proto, že jsem uměl hrát oběma nohama, mi bylo jedno, jestli kopu levou nebo pravou.“

Tým fotbalového Baníku Ostrava na začátku 60. let. Stanislav Kurovský je ve spodní řadě druhý zprava

Na přelomu 50. a 60. let hrál Kurovský tuzemskou nejvyšší soutěž v obou nejpopulárnějších sportech. Ale dvojí sportovní život musel chtě-nechtě opustit. Dal přednost hokeji. „Já jsem sice v mančaftu Baníku byl, ale víc jsem seděl na lavičce. Tehdy byly v Baníku esa – Pospíchal, Wiecek, Stančo. A trenér Bufka mi tehdy říkal – on mi vykal, i když jsem ještě neměl dvacet roků – Musíte se rozhodnout! A já jsem nad tím dlouho neuvažoval. Já jsem si říkal, že fotbal je sice krásný a mám horát, ale kopnout do balonu umí každý. A tak jsem se rozhodl věnovat hokeji.“

Mužstvo Vítkovic po návratu do 1. ligy v sezoně 1960/1961. Stanislav Kurovský je ve spodní řadě uprostřed mezi kapitánem Jindřichem Cviklem a asistentem kapitána Janem Kasperem

Přitom věnovat se vrcholově jak hokeji, tak fotbalu a reprezentovat Ostravu v dresu obou nejpopulárnějších klubech mu nedělalo vůbec problémy. „Já jsem právě chodil na tréninky jak na fotbal, tak na hokej. Jak to šlo, tak jsem to kombinoval. A pak ten trenér Bufka přišel a postavil mě před rozhodnutí, že buď se budu věnovat fotbalu, nebo hokeji,“ popisuje Kurovský.

Na působení na Bazalech vzpomíná rád, ale svého rozhodnutí dát přednost hokeji ve Vítkovicích nelituje. „Dost zápasů v dresu Baníku mám, to je pravda, ale jak už jsem říkal, spíš jsem střídal. Ale hrál jsem třeba Rappanův Pohár, to byl později Intertoto Cup. V Baníku jsem byl taky od čtyřiapadesátého roku, ale vydržel jsem jenom do dvaašedesátého. V sezoně 1961/1962 jsem pak skončil a věnoval jsem se jenom hokeji.“

Stanislav Kurovský byl členem nového nastupujícího pokolení, které střídalo první mistrovskou generaci vítkovického hokeje. Klub řešil na konci 50. let generační problém, kdy mistři z roku 1952 nezadržitelně stárli a přísun mladých talentů byl značně opožděn. Také proto v sezoně 1959/1960 vítkovický tým vypadl z nejvyšší soutěže. To už se ale do kádru zabudovávali právě mladíci, mezi kterými měl místo i Stanislav Kurovský. „V hokeji jsem začal v žácích, ale rychle jsem se posunul do mladšího dorostu. Tehdy nás tam bylo více šikovných, které nás pak vzali brzy i do ligového mužstva – Peťa Richtár, Peťa Janiurek, Karel Metelka, Honza Soukup. Dvakrát jsme vyhráli mistra republiky v dorostu. A v šedesátém roce už jsem byl v mančaftu. Tehdy Vítkovice hrály druhou ligu, ale vyhrály a hned se vrátily zpátky do první.“ Sezona 1960/1961 měla napínavý podtext také v tom, že o postup do nejvyšší soutěže svedly Vítkovice urputnou bitvu s městským rivalem Baníkem Ostrava, tehdy s jeho hokejovým týmem. Vyhrály Vítkovice, postoupily do ligy, respektive se vrátily.

Stanislav Kurovský gestikuluje zdviženou rukavicí na střídačce Vítkovic v sezoně 1964/1965. Vedle něj v civilu trenér Miloslav Blažek, který jej v roce 1954 vzal do žákovského týmu Vítkovic.

Jenže šedesátá léta byla jako na houpačce. Nejvyšší hokejovou soutěž hrálo chvílemi jen deset týmů z celého Československa. Vítkovice tehdy byly na hraně. Po návratu do nejvyšší soutěže se tři sezony dařilo, pak přišel sestup. Rychlý návrat. A pak sestup v roce 1967 a dlouhých šest let v druhé lize. „Když už jsem byl v mančaftu, tak jsme dvakrát sestoupili. Jednou se nám podařilo rychle se vrátit, ale pak to nešlo. Šest roků jsme hráli druhou ligu, i když jsme byli blízko postupu, vždycky nám o kousek utekl. Marné, no. Dneska za Vítkovice asi hrají lepší hráči, protože jsou pořád nahoře,“ přemítá dnes již s úsměvem na tváři Kurovský.

I přes občasné neúspěchy ale na dvanáct sezon ve vítkovickém A-mužstvu vzpomíná s láskou a jen v tom nejlepším. „Asi nejvíc si vybavuju hned ten první zápas za áčko. I když to byl přátelák. To si mě vzal do Blažek do útoku, s námi tam ještě byl Olda Seiml. To byly obrovské osobnosti a já mladý mezi nimi. Hráli jsme v Olomouci a já jsem dal hned branku. To byl můj začátek. A pak samozřejmě rád vzpomínám, jak jsme se dali dohromady s Honzou Gelnarem a Béďou Berkem, s těmi mými křídly. To jsme hráli dlouho, dlouho spolu.“

Slavný „komáří útok“ Vítkovic 60. let – zleva Jan Gelnar, Stanislav Kurovský, Bedřich Berek

Kromě hvězdných reprezentantů Mikoláše, Vlacha a Kaspera milovalo ostravské hokejové publikum útok Berek – Kurovský – Gelnar. Protože všichni tři byli spíše subtilnějších postav, ale uměli hodně potrápit soupeře, vžilo se trio pojmenování „komáří útok“ – drobní, ale rychlí a umí bodnout. „My jsme sem myslím potkali už v dorostu. Pak nás zkusili trenéři dát dohromady i v áčku a šlo nám to. Já jsem spíš nahrával. Honza Gelnar střílel branky a Béďa Berek taky. Béďa byl jedním z nejlepších střelců u nás v mančaftu. Já jsem jim to spíš rozdával a fungovalo to,“ vzpomíná na období slavného „komářího útoku“ jeho dnes již poslední žijící člen.

V roce 1972 se ale kapitola Stanislava Kurovského ve vítkovickém A-mužstvu uzavřela. Vlastně celého „komářího útoku“. „My jsme chtěli hrát dál. Ale přišel trenér Štemprok a jasně nám řekl, že jsme staří a že dá prostor mladším. Řekl nám, že si můžeme hledat jiné angažmá. No, a tak Béďa šel myslím do Havířova a my jsme s Honzou šli do Baníku. A s námi taky další naši vrstevníci – Pavel Juřica, Luďa Matěj. Ono je to dneska vtipné, protože mi tehdy třicet roků a trenér mi říká, že jsem starý. Ale taková byla doba,“ mávne rukou Kurovský.

A tak ani po konci ve Vítkovicích neopustil sportovně Ostravu. V hokejovém Baníku, který tehdy působil v nižších soutěžích si krátce prodloužil kariéru. „V Baníku jsem vydržel dva roky, pak Baník jako hokejový oddíl skončil, tak jsem skončil s hokejem taky. Ještě mě krátce přemluvili, tak jsem si párkrát zahrál v Bohumíně.“

Stanislav Kurovský (vlevo) s kamarádem a spoluhráčem z „komářího útoku“ Bedřichem Berkem na domácím zápase Vítkovic v roce 2012

Po konci aktivní kariéry Stanislava Kurovského nezlákala trenéřina. Ačkoli dodnes je velkým a věrným fandou Vítkovic a pokud to jde nevynechá jediný domácí zápas, hokej se už před téměř půlstoletím stal již jen jeho koníčkem. „Já jsem si hledal práci a šel jsem k taxi. V tu dobu se k taxikářům těžko člověk dostával. Já jsem měl možná výhodu, že jsem byl známý, takže jsem se tam dostal. A pětadvacet roků jsem taxikařil, takže jsem ani nemusel nebo neměl moc šancí přemýšlet, jestli bych šel trénovat nebo tak něco. Ale pořád jsem chodil bruslit a občas pro radost jsem si zahrál. I za staré pány Vítkovic. To tam tehdy byl třeba Venca Bubník, Mirek Vlach. To byli starší hráči, ale my už jsme taky byli dostatečně staří, aby nás mohli vzít mezi sebe,“ chechtá se čerstvý osmdesátník.

A jak vlastně jedna z velkých postav vítkovického hokeje 60. let oslaví své životní jubileum? „Slavit budu doma v Dobroslavicích. Na víkend jsme v synově restauraci naplánovali takové malé příjemné posezení, nějaké jídlo, nějaké pití a hlavně v pohodě a klidu,“ dodává.

V roce 2018 nechyběl Stanislav Kurovský mezi klubovými legendami při oslavách 90. výročí hokejových Vítkovic

 

 

HC VÍTKOVICE RIDERA PŘEJE STANISLAVU KUROVSKÉMU VŠE NEJLEPŠÍ K JEHO 80. NAROZENINÁM A DO DALŠÍCH LET HODNĚ ZDRAVÍ A RADOSTI

NADCHÁZEJÍCÍ ZÁPAS

POSLEDNÍ ZÁPAS

Tabulka A tým 2023/2024

PozTýmZVVPPPPB
7Bílí Tygři Liberec5224342182
8Mountfield HK52168111775
9HC VÍTKOVICE RIDERA5218582172
10HC Olomouc5216762368
11HC Energie Karlovy Vary5214832761