Brankář Daniel Dolejš před necelým týdnem prodloužil smlouvu ve Vítkovicích a v modro-bílém dresu bude pokračovat. Podle jeho slov šlo o logický krok. Čtyřiadvacetiletý rodák z Humpolce v Ostravě čím dál více zapouští kořeny a nový kontrakt vnímá jako možnost více zabojovat o místo mezi třemi tyčemi.
Minulý týden jsi prodloužil ve Vítkovicích smlouvu, tvůj příběh tady tedy pokračuje. Máš z toho radost?
Samozřejmě. Jsem tady rád, jsem tady už také poměrně dlouho a jsem tady spokojený. Nově se tady za mnou bude stěhovat rodina, takže věřím a doufám, že i po této stránce bude vše klapat, jak má. Vítkovice jsou můj první extraligový klub a jsem rád, že jsme se tady dohodli.
Jak už jsi zmínil, Vítkovice jsou tvůj první a také tím pádem jediný extraligový klub. Bylo rozhodování o prodloužení smlouvy z tvé strany složité? Přišly nabídky z jiných klubů?
Nebylo to moc těžké. Nic konkrétního se mi ani nenabízelo. Samozřejmě s agentem jsme nějaké další možnosti probírali a zvažovali. Nejvíc asi možnost se kvůli rodině vrátit blíže k domovu, ale nakonec jsem od toho upustil. Tady s Vítkovicemi jsme řešili vše zavčasu, takže nebyl důvod nějak měnit rozhodnutí. Já jsem rád, že jsme se dohodli takhle brzo a že mám nyní určitou jistotu, toho, co bude dál.
Říkáš, že jsi řešil, že by ses eventuálně vrátil blíže domovu, tedy k Vysočině. Na druhé straně v Ostravě působíš od roku 2013 a sám jsi prozradil, že se sem za tebou bude stěhovat rodina, to tedy znamená, že tady už zapouštíš kořeny čím dál více, ne?
Ano, jak jsem říkal, jsem tady opravdu dlouho a jsem tady spokojený. Jde také o to, že děti chodí v Humpolci školy. To byl jediný důvod, proč jsem trochu uvažoval nad přesunem blíže, abychom s partnerkou nemuseli děti tahat ze školy. Ale tak domluvili jsme se, že všichni půjdou sem a je to vyřešeno. Mnoho lidí od nás mi říká, že Ostrava je taková nebo taková. Ale já tohle musím vyvrátit, za těch šest let, co jsem tady, mám s Ostravou své, především pozitivní zkušenosti.
Post brankáře je v kolektivním hokeji dost individuální záležitostí. Chytat může jen jeden a ve Vítkovicích má přednost Patrik Bartošák. Z tvého pohledu je tak tato sezona především o první lize, ale i v tom je výhoda, že Ostrava má svůj prvoligový tým, takže zůstáváš ve městě, nemyslíš?
Jednoznačně ano. Výhoda to je. Samozřejmě nezastírám, že bych raději chytal extraligu ve Vítkovicích, ale když je situace taková, jaká je, tak je to určitě lepší. Loni jsem jezdil do Havířova, což je taky docela v pořádku. Za Porubu jsem taky vděčný. Sám vím, že když tady byl Filip Šindelář, jezdil chytat do Šumperku nebo do Havlíčkova Brodu a to si myslím, že toho musel mít plné kecky. Stačí si uvědomit, že v neděli hrajete třeba v Liberci s extraligou, pak se vrátíte do Ostravy a jedete právě třeba do Brodu na zápas, pak ve středu s Brodem třeba do Kadaně a pak jste v pátek zase v Ostravě. Takže mít tým přímo v Ostravě je příjemnější. Pravdou ale je, že jsem toho tady teď ve Vítkovicích mnoho neodchytal, takže je to pro mě i cíl do dalších sezon, abych se do branky dostal častěji.
Při formě Patrika Bartošáka to ale není vůbec snadné. Faktem ovšem je, že z reprezentačního srazu se nyní Patrik vrátil se zdravotním problémem. Neotevírá se pro tebe nyní možnost pro závěr základní části Extraligy?
Uvidíme. Já bych se samozřejmě rád do brány podíval, ale také vím, jak moc je v současné formě Bartez pro tým klíčový. Naštěstí pro celý tým to pravděpodobně nebude nic až tak vážného. Každopádně když na mě trenéři ukážou, že mám jít do brány, budu připraven.
Pár zápasů jsi v této sezoně v Extralize odchytal a máš docela podobná statistická čísla, jako Bartošák. Jak moc je přitom těžké po sérii třeba dvaceti prvoligových zápasů naskočit do Extraligy?
Je to těžké, je to rozdíl. Na druhou stranu ale jít do extraligového zápasu není po těch utkáních v první lize tak těžké, jako by bylo, kdybych nechytal vůbec a po třeba dvouměsíční pauze bych skočil do zápasu. Ale je jasné, že když nenastupujete do Extraligy pravidelně, nejste v tempu a nemáte takový ten svůj klid, že víte, že další zápas chytáte a tým na vás spoléhá. Já jsem v trochu jiné situaci. Já naskočím na jeden zápas a ten je potřeba co nejlépe zvládnout a pak zase přijde čekání na další příležitost.
Letos jsi naskočil do čtyř extraligových zápasů, dva jsi vyhrál, procentuální úspěšnost máš 92,48%. Tak to zatím nasvědčuje tomu, že když dostaneš příležitost, tak to zvládáš...
Tak... Vždycky to může být lepší, že? Těžko hodnotit, zápasů bylo opravdu málo, takže bych to nerad nějak takhle obecně hodnotil.
Minulý týden jsi prodloužil ve Vítkovicích smlouvu, tvůj příběh tady tedy pokračuje. Máš z toho radost?
Samozřejmě. Jsem tady rád, jsem tady už také poměrně dlouho a jsem tady spokojený. Nově se tady za mnou bude stěhovat rodina, takže věřím a doufám, že i po této stránce bude vše klapat, jak má. Vítkovice jsou můj první extraligový klub a jsem rád, že jsme se tady dohodli.
Jak už jsi zmínil, Vítkovice jsou tvůj první a také tím pádem jediný extraligový klub. Bylo rozhodování o prodloužení smlouvy z tvé strany složité? Přišly nabídky z jiných klubů?
Nebylo to moc těžké. Nic konkrétního se mi ani nenabízelo. Samozřejmě s agentem jsme nějaké další možnosti probírali a zvažovali. Nejvíc asi možnost se kvůli rodině vrátit blíže k domovu, ale nakonec jsem od toho upustil. Tady s Vítkovicemi jsme řešili vše zavčasu, takže nebyl důvod nějak měnit rozhodnutí. Já jsem rád, že jsme se dohodli takhle brzo a že mám nyní určitou jistotu, toho, co bude dál.
Říkáš, že jsi řešil, že by ses eventuálně vrátil blíže domovu, tedy k Vysočině. Na druhé straně v Ostravě působíš od roku 2013 a sám jsi prozradil, že se sem za tebou bude stěhovat rodina, to tedy znamená, že tady už zapouštíš kořeny čím dál více, ne?
Ano, jak jsem říkal, jsem tady opravdu dlouho a jsem tady spokojený. Jde také o to, že děti chodí v Humpolci školy. To byl jediný důvod, proč jsem trochu uvažoval nad přesunem blíže, abychom s partnerkou nemuseli děti tahat ze školy. Ale tak domluvili jsme se, že všichni půjdou sem a je to vyřešeno. Mnoho lidí od nás mi říká, že Ostrava je taková nebo taková. Ale já tohle musím vyvrátit, za těch šest let, co jsem tady, mám s Ostravou své, především pozitivní zkušenosti.
Post brankáře je v kolektivním hokeji dost individuální záležitostí. Chytat může jen jeden a ve Vítkovicích má přednost Patrik Bartošák. Z tvého pohledu je tak tato sezona především o první lize, ale i v tom je výhoda, že Ostrava má svůj prvoligový tým, takže zůstáváš ve městě, nemyslíš?
Jednoznačně ano. Výhoda to je. Samozřejmě nezastírám, že bych raději chytal extraligu ve Vítkovicích, ale když je situace taková, jaká je, tak je to určitě lepší. Loni jsem jezdil do Havířova, což je taky docela v pořádku. Za Porubu jsem taky vděčný. Sám vím, že když tady byl Filip Šindelář, jezdil chytat do Šumperku nebo do Havlíčkova Brodu a to si myslím, že toho musel mít plné kecky. Stačí si uvědomit, že v neděli hrajete třeba v Liberci s extraligou, pak se vrátíte do Ostravy a jedete právě třeba do Brodu na zápas, pak ve středu s Brodem třeba do Kadaně a pak jste v pátek zase v Ostravě. Takže mít tým přímo v Ostravě je příjemnější. Pravdou ale je, že jsem toho tady teď ve Vítkovicích mnoho neodchytal, takže je to pro mě i cíl do dalších sezon, abych se do branky dostal častěji.
Při formě Patrika Bartošáka to ale není vůbec snadné. Faktem ovšem je, že z reprezentačního srazu se nyní Patrik vrátil se zdravotním problémem. Neotevírá se pro tebe nyní možnost pro závěr základní části Extraligy?
Uvidíme. Já bych se samozřejmě rád do brány podíval, ale také vím, jak moc je v současné formě Bartez pro tým klíčový. Naštěstí pro celý tým to pravděpodobně nebude nic až tak vážného. Každopádně když na mě trenéři ukážou, že mám jít do brány, budu připraven.
Pár zápasů jsi v této sezoně v Extralize odchytal a máš docela podobná statistická čísla, jako Bartošák. Jak moc je přitom těžké po sérii třeba dvaceti prvoligových zápasů naskočit do Extraligy?
Je to těžké, je to rozdíl. Na druhou stranu ale jít do extraligového zápasu není po těch utkáních v první lize tak těžké, jako by bylo, kdybych nechytal vůbec a po třeba dvouměsíční pauze bych skočil do zápasu. Ale je jasné, že když nenastupujete do Extraligy pravidelně, nejste v tempu a nemáte takový ten svůj klid, že víte, že další zápas chytáte a tým na vás spoléhá. Já jsem v trochu jiné situaci. Já naskočím na jeden zápas a ten je potřeba co nejlépe zvládnout a pak zase přijde čekání na další příležitost.
Letos jsi naskočil do čtyř extraligových zápasů, dva jsi vyhrál, procentuální úspěšnost máš 92,48%. Tak to zatím nasvědčuje tomu, že když dostaneš příležitost, tak to zvládáš...
Tak... Vždycky to může být lepší, že? Těžko hodnotit, zápasů bylo opravdu málo, takže bych to nerad nějak takhle obecně hodnotil.
