Trefu, kterou zajistila účast Vítkovic i v příštím ročníku Extraligy, zaznamenal v duelu s Pardubicemi útočník Lukáš Kucsera. Tedy hráč, kterému se ve formaci s Petrem Kolouchem a Michaelem Vandasem celou sezonu bodově dařilo. Ostravané tak mají do zbývajících tří zápasů play out již jistotu záchrany nejvyšší soutěže.
Lukáši, tvůj gól proti Pardubicím víceméně rozhodl o záchraně Vítkovic v Extralize. Jak se to poslouchá?
No, zní to bezvadně. Zachránili jsme sezonu, ten jeden bod jsme potřebovali. Škoda jen, že jsme v prodloužení nepřidali ještě jeden gól. Šance tam byla, Karol Sloboda mohl rozhodnout.
Jaká byla ona rozhodující branka? Vypadalo to jako poměrně nečekaná střela?
Ani ne, byli jsme tak domluveni s Péťou Koluuchem. Když takhle vyhrajeme buly, že to tam pošlu, dáme to na beka. Já jsem osobně chtěl, hlavně ať netrefím prvního hráče. To se povedlo a zapadlo to tam. Ani jsem to pak už pořádně neviděl, tu dráhu střely, takže jsem byl i docela překvapený, že to tam takto zaplulo.
Pro tebe to byla premiéra co se týče play out. Jaká to je soutěž když nebudeme mluvit o dvaapadesáti kolech základní části? Díky bodovému náskoku jste neměli ani takový nůž na krku...
K tomu bych řekl, že play out je docela velký stres. Díky za to, že jsme měli docela velký náskok a vyšel nám jakž takž konec sezony. Urvali jsme to a spadl nám velký kámen ze srdce.
Takže bude následovat nějaká menší oslava k záchraně v Extralize?
Tak to nevím, to asi necháme na domluvu s klukama v šatně. Hraje se až v pátek, tak si možná na nějakou večeři sedneme.
Bude těžké se namotivovat na poslední tři zápasy sezony, kdy vám už prakticky o nic nepůjde?
Namotivovat, spíše si myslím, že to z nás spadne a budeme hrát uvolněněji. Začnou nám jít věci, které třeba pod tím tlakem nešly. Zbytečně jsme někdy vyhazovali puky a podobně. Neříkám, abychom si s pukem jen hráli, ale spadlo to z nás, tak můžeme hrát více v klidu a uvolněněji. Zápasy si budeme chtít užít.
Když shrneme tvé působení v sezoně, byl jsi jedním z nejpříjemnějších překvapení a stal ses jedním z tahounů. Životní sezona z tvého pohledu?
Je to tak. Dostal jsem konečně více prostoru v týmu, nasbíral jsem nějaké body, i když to ze začátku tolik nešlo. Postupem času když jsem dal jeden bodík a k němu další, tak jsem postupně získával sebevědomí. Ke konci jsem ještě nějaké další bodíky nasbíral, takže já jsem se svou sezonou spokojen. Jen škoda, že se k tomu nepřidal nějaký týmový úspěch.
Bodů jsi měl dost, ale především ses prosazoval střelecky. I s trefou proti Pardubicím jich máš na kontě patnáct. To je výrazné zlepšení. Druhý nejlepší střelec týmu, kdy se z tebe stal takový střelec?
Jestli se ze mě stal najednou střelec, to nevím. Prostě mi to tam napadalo, snažil jsem se hodně často střílet. Padalo to tam, ale zásluha patří i mým spoluhráčům, kde jsme měli výborné zápasy. Měl jsem spousty šancí a je pravda, že těch gólů mohlo být ještě více. Jsem ovšem rád i za těch patnáct.
Změnil jsi v tréninku něco, nebo to přišlo jen s tím prosterem na ledě?
No, o prostoru. Vždy když máte prostor, tak se hraje lépe. Ale já mám spíše takový blok v hlavě, když to takhle řeknu. Jakmile si přestanu věřit, něco nevyjde, tak je to horší. V těch situacích kdy mám šanci, jsem trochu zbrklý. Chci to udělat rychle a nevyjde to, puk mi přeskočí. Takže takhle. Snažil jsem se více střílet, to sebevědomí přišlo a bylo to v pohodě.
Takže v další sezoně budeš chtít navázat na tuto z tvého pohledu úspěšnou sezonu?
Samozřejmě, potřebuju navázat na tuto sezonu. Co se týče gólů a ještě to třeba ještě vylepšit.
Máš čtyřiadvact let, to už je věk, kdy by se hráč měl zařadit mezi tahouny mužstva. Cítíš to taky tak?
Je to tak, myslím si, že bychom měli v tomto věku už přebírat nějakou pozici v týmu a nějak to začít táhnout.
