Vítkovice mají i na letošním Draftu NHL, který hostí o tomto víkendu Florida, svého zástupce. Na 91. místě mezi Evropany figuruje obránce Lukáš Klok. Dvacetiletý ostravský rodák ale zůstává nohama na zemi a případný úspěch by bral spíše jako ocenění. Podle svých slov se nyní soustředí pouze a jen na Vítkovice.
V A-mužstvu jsi naposledy hrál v prvním zápase předkola proti Pardubicím. Ten se vám podařilo vysoko vyhrát, ovšem pro tebe skončil předčasně po velké ráně od Cetkovského u mantinelu. Jak dlouho ses potom dával do pořádku?Měl jsem otřes mozku. Měl jsem pauzu zhruba dva týdny. Juniorka ještě pokračovala a já jí pak šel pomoci. Áčko hrálo tehdy v Pardubicích a já čekal doma, jak to dopadne, moc jsem ještě chtěl hrát – kdyby se podařilo přejít přes předkolo, byl bych připravený na čtvrtfinále. Je to nepříjemné zranění, u každého je doba léčení individuální, někomu to trvá dlouho, někdo je z toho venku hned. Sice jsem pak hrál v juniorce, ale sám na sobě jsem cítil, že to pořád není zcela ono, ale chtěl jsem pomoci. Alespoň v té juniorce jsme se snažili odvést maximum a být úspěšní, bohužel se to nepovedlo a dopadlo tak, jak dopadlo.
Ovšem s juniorkou jste vybojovali bronzové medaile, to jako úspěch nebereš?
Každá medaile je úspěch, to je bez debaty. Určitě jsme ale chtěli více, takže pro nás osobně to neúspěch byl. Třetí místo je pěkné, ale v tu chvíli, kdy jsme hráli, bylo jasné, že jsme favority a my sami chtěli více.
Po sezoně jsi absolvoval lékařský zákrok a doléčoval nějaká zranění, o co konkrétně šlo?
Měl jsem delší dobu se zápěstím. Během sezony jsem to nějak vydržel, ale po sezoně jsme přišli na to, o co přesně jde a lékař mi doporučil operaci. Takže na ni jsem šel a doufám, že teď na ledě to bude dobré.
Ovlivnilo to nějak letní přípravu?
Částečně ano. Měl jsem ji specifičtější, protože jsem nemohl dělat vše, co dělali kluci. Měl jsem to o něco individuálnější, ale kondiční trenér mě rozhodně nešetřil, takže věřím, že jsem dostatečně připraven. Jen zbývá ještě o něco více posílit, ale tak to stihnu teď během července a individuální přípravy. Kondičně se cítím dobře, jen dohnat tu sílu.
O víkendu je na programu Draft NHL, ty figuruješ na jeho žebříčku jako jediný z Vítkovic, mezi evropskými hráči ti patří 91. pozice. Jak vidíš své šance na výběru do nejslavnější soutěže světa?
Možná ze současných Vítkovic jsem jediný, ale přede mnou je určitě Martin Weinhold, který je sice hráč Varů, ale letošní sezonu hrál v juniorce Vítkovic. Já jsem v tomto směru realista. Sezonu jsem začal na nějakém šestačtyřicátém místě a teď jsem se posunul a pořád se to posouvá. Šance? Nějak extrémně se na to nedívám. Ještě během sezony mi bylo řečeno, že na tom žebříčku jsem, ale já to přijal jen jako informaci. Nějaká šance vždycky je, ale extrémní pozornost tomu nevěnuju.
Takže nemáš v plánu po posledním tréninku áčka sednout na letadlo a letět na Floridu, do dějiště Draftu...?
Letenky ještě nemám objednané, ale tak třeba to ještě stihnu (smích). Ne, opravdu tam nemířím, ani to nebudu sledovat. Jestli to přijde, budu rád, nějaké to šesté, sedmé kolo, by bylo pěkné. Ale taky to vnímám tak, že v rámci draftu nepatřím mezi nejmladší hráče, už to není takové, jako když byl ve volbě můj ročník.
Čili se necháš překvapit a o víkendu si k ranní kávě když tak maximálně při pročítání hokejových serverů nadělíš radost, pokud tvé jméno zazní...
Asi tak. Nemám v plánu sedět u počítače a ponocovat. Před dvěma lety, kdy byl můj ročník tím hlavním, jsem byl shodou okolností v Americe, takže jsem to sledoval. Tehdy jsem byl ve větším očekávání, ale nevyšlo to. Kariéra pokračovala dál, já jsem nyní v A-mužstvu Vítkovic, připravuju se na novou sezonu a to je mým středobodem číslo jedna. Když draft vyjde, je to prestiž, otevírá to nové možnosti, ale teď to až tak neřeším, soustředím se maximálně na Vítkovice.
