Vítkovický zadák Lukáš Kovář okořenil domácí souboj s Hradcem Králové pěstním soubojem s Martinem Podlešákem. Byl jeho vítězem, ovšem ze tří bodů se nakonec raduje východočeský celek. Ostravané nevyhráli ani třetí domácí zápas v řadě.
Lukáši, co se děje, že jste prohráli během pěti dnů i třetí domácí zápas?
Je pravda, že tu domácí sérii máme opravdu smolnou. Snažili jsme se dnes konečně vyhrát, ale nepodařilo se nám to. Viděli jste, nešlo to, neodrážejí se k nám puky. Jasně, zní to jako fráze, ale my máme šanci a Hradec z protiútoku dá gól. Nešlo to.
Ta nervozita byla vidět, přesto ... byla patrná u vás už od začátku po těch dvou předchozích nezdarech, nebo to opět zapříčinil první inkasovaný gól?
Chtěli jsme do toho jít od začátku a vyhrát. Nic jiného jsme nechtěli. Ale sami jste to viděli, není k tomu moc co dodávat. Nervozita se přidá, když každý od vás očekává jen výhru. Nevím, co k tomu říct.
Co souhra obrany? Někdy mají útočníci soupeře spoustu času například na dorážky. Kde je chyba?
Zaměřujeme se na to na tréninku, pracuje na tom celé mužstvo. Ukazujeme si to na videu, ale ... nevím no. Padají tam branky z předbrankového prostoru, to je jasné. To by se nemělo stávat, ale bohužel opět se stalo.
Když se podíváme na tvůj pěstní souboj s Podlešákem. Chtěl jsi tím mužstvo trochu nabudit a vyhecovat. Dá se říci nový impuls?
Ono to k hokeji patří, asi to měl být takový impuls. Ale není to žádná nenávist k soupeři nebo něco podobného. Bránil jsem tam brankoviště a možná to diváky trochu zvedlo ze sedadel aby ještě více fandili. Pro ně je to taky těžké, když čekají výhru a my ... No, možná že to něčemu pomohlo, ale výsledku nakonec ne.
Co se ti v tu chvíli honilo hlavou, když jsi váhal jestli do té bitky jít nebo ne? On Podlešák není taky žádná malá postava...
Já myslím, že takhle by proti sobě měli jít hráči. Alespoň stejně velcí proti sobě, tak to má být. Nechci jít po nějakém malém klukovi, takhle to bylo myslím vyrovnané.
Ale nakonec to vypadalo, že jsi byl vítěz. Přetáhl jsi mu dres přes hlavu...
Něco jsem schytal, ale něco taky rozdal. Nevím, každý ať posoudí jestli to mělo vítěze nebo ne. Kdo chce rozdávat, musí umět u přijmout.
Byla to tvoje první boxerská vložka v nejvyšší soutěži?
Byla to moje první bitka, já nejsem žádný bitkař. První a nevím jestli poslední, snad ne. A jestli v juniorce jsem se pral? Když jsem říkal, že by měli jít proti sobě stejně velcí hráči, tak je těžko jít na nějakého malého kluka. Moc jich tedy nemám za sebou.
Asi se závěrem nedozvíme, co se dělo ve vítkovické šatně po třetí domácí prohře v řadě?
Nene, to se nedozvíte. A proč prohráváme doma? Těžko říci, nabízí se, že doma jsme více pod tlakem, ale vázne nám lehce souhra a také puk neposlouchá jak má. Asi jste sami viděli, že nám tam nic nepadne a soupeři všechno. Nejde to nijak definovat, jestli je to jejich štěstí nebo naše smůla. Nevím.
