Také v základu vítězství nad pardubickým Dynamem stál parádní výkon brankáře Dominika Hrachoviny. Ten je po příchodu do Vítkovic už tři zápasy stoprocentní a s Riderou ještě neprohrál.
Dominiku, máte skalp Pardubic. Jaká panuje atmosféra v kabině?
Dobrá. Ta mise je pořád stejná, ale ta radost je velká, když jsme uhráli super body s takovým soupeřem. Ale jak říkám, ta cesta ještě pořád nekončí.
Podáváš jeden parádní výkon za druhým. Zvedá ti to tvoje sebevědomí?
To úplně nevím. Kluci přede mnou opravdu dobře brání a nepustí žádnou dorážku. Budu se zase opakovat, ale ten výkon je strašně ubojovaný. Hrajeme fakt dobře dozadu, těch šancí na nás moc není a dnes nebylo ani moc střel. Člověk je rád, že vyhráváme a váží si toho, že je tady.
Namotivoval vás Václav Varaďa nějak proti „jeho“ Pardubicím?
On nás nahecuje na každý zápas, ale možná to ani nepotřebujeme, protože víme, o co hrajeme. Je to příjemně nepříjemná situace. Člověk je pořád pod tlakem a hraje takové play-off o to, aby byl tam, kde by chtěl.
Už když přicházel, říkal, že se těší zejména na Třinec a Pardubice…
Jasně. Jestli to on říkal, tak je to určitě pravda.
Co bys vypíchnul na týmovém výkonu?
Blokování střel, obětavost a hra jeden pro druhého. Takhle se na konci sezony vyhrávají zápasy. Klobouk dolů před klukama a říkám, je potřeba si toho vážit. S tímhle v extralize přichází úspěch.
Co se stalo u té branky Pardubic na 1:1. Odskočil ti tam puk?
Odskočil, ale na to se člověk nemůže vymlouvat. To jsem měl prostě chytit, tu první střelu. Pak to někdo dorazil.
Jak se ti pobývá v zatím tak úspěšném týmu?
Jdeme zápas od zápasu. V tom týmu něco je, protože podívejte se, jak se najednou bojuje a dře. A přináší to úspěch.
A pořád máš z Václava Varadi strach?
Trošku jo. Pořád je tam respekt, ale to je přirozené. Ten člověk už něco v životě dokázal, takže on tam ten respekt asi bude vždycky.
