Sedmačtyřicetiletý bývalý obránce Radek Philipp se v tomto týdnu vrátil na vítkovickou střídačku, kde v pozici asistenta doplní nového hlavního trenéra A týmu Vlastimila Wojnara.
Radku, ty jsi po loňském konci u A týmu nezůstal dlouho bez práce a zamířil jsi do Olomouce, kde jsi dokončil sezonu jako trenér dorostu. Nebylo v tu chvíli ve hře také angažmá v dospělé soutěži?
Ano bylo. Bylo to angažmá u mužského zahraničního týmu, ale nechtěl jsem do toho jít. Měl jsem v hlavě jasně nastaveno, že pokud dostanu nabídku trénovat mládež, tak že to vezmu. Potřeboval jsem si vyčistit hlavu, proto mi nedělalo problém tu nabídku z dospělého hokeje odmítnout.
Po sezoně v Olomouci ses vrátil do Vítkovic, kde jsi začal trénovat juniory a zároveň ses stal šéftrenérem akademie. Z toho se dá usoudit, předčasným odchodem ze střídačky jsi ve Vítkovicích žádné mosty nespálil.
Já jsem tady zažil tři krásné sezony. Jedna z nich byla nepodařená, kdy jsme nezastihli start. Určitě jsem ale neodcházel s tím, že bych byl uražený nebo naštvaný, to určitě ne. Každého určitě mrzí, že odchází, ale že bych byl kyselý a že bych na Vítkovice zanevřel, to se říct nedá. Byl jsem rád, že jsem se přesunul k mládeži, protože jsem měl pak v hlavě hokej, hlava mi začala fungovat pracovně a nemusel jsem přemýšlet nad tím koncem. Jsem rád, že jsem změnil prostředí, na chvíli i klub, poznal jsem nové lidi. Nepřemýšlel jsem nad tím, co bylo, proč to bylo a proč to nedopadlo. Takový je hokej a někdy se v sezoně daří a někdy bohužel ne. Rozhodnutí vedení pak je o tom, jestli do toho sáhnou nebo nesáhnou.
Do týmu si tě vybral přímo Vlastimil Wojnar. Bavili jste se spolu dopředu o možné spolupráci? Nebo jste spolu byli v kontaktu průběžně v rámci nějaké návaznosti juniorů s áčkem?
V průběhu sezony jsme v kontaktu moc nebyli, protože to provázání juniorů s áčkem se řešilo převážně s hlavním trenérem Davidem Brukem. Samozřejmě jsme se potkávali, ale že bychom spolu debatovali o hokeji, to ne. V pondělí se začalo přemýšlet o tom, že bych mohl jít k áčku, takže jsme se potkali, měli jsme spolu rozhovor, jestli do toho spolu půjdeme, jestli se mnou Vlasta chce spolupracovat a je ten zájem oboustranný. Vlasta mi řekl, že ano, vedení to posvětilo, takže jsme se domluvili a jsem tady s klukama.
„Radek je bývalý výborný hokejista, který toho má spoustu za sebou ať už v zahraničí, ve Spartě nebo tady ve Vítkovicích. Je schopný pracovat s obránci jak individuálně, tak v systému. Plusem je i to, že je to místní kluk a že má zkušenosti s vítkovickou střídačkou.“ Vlastimil Wojnar
Co jsi vlastně prožíval, když tě s nabídkou vedení oslovilo? Byla to radost, že můžeš znovu působit v extralize a na střídačce týmu, ve kterém jsi vyrostl?
Pro mě to bylo překvapení. Nečekal jsem to. Upřímně musím říct, že jsem nečekal, že by toto mohlo nastat. Každý chlap má nějaké svoje ego, takže mě to určitě moc potěšilo. Každá nabídka, která kdy přišla, mě potěšila. Vždycky je lepší, když ty nabídky jsou, než když není nic. Musím říct, že mě to hrozně moc potěšilo. I kdyby to nedopadlo, tak už jen to, že někdo o tom člověku přemýšlí, je hrozně fajn.
V áčku budeš mít logicky na starosti obránce. Budeš mít na starosti i oslabení, nebo to bude v gesci hlavního trenéra?
Určitě budeme nad vším debatovat společně, ať už se jedná o Vlastu, Romana nebo Martina, který trénuje brankáře. Určitě budeme mít rozdělené úlohy a jestli to budou speciální týmy? Ano, hra v oslabení by měla jít za mnou. Od toho jsme ale tým, abychom spolu komunikovali a domluvili se na nejlepším možném řešení.
Vítkovice letos inkasují poměrně dost branek. Na co se jako trenér obránců zaměříš?
Nechci hodnotit, co tady bylo, ani slabiny nebo silné stránky. Samozřejmě jsem tým sledoval, ale hlavně výsledkově, protože jako trenér juniorů toho času taky moc nemáš. Viděl jsem poslední zápas a v něm jsem viděl mužstvo, které hrabalo, bojovalo jeden za druhého a chtělo ten zápas zvládnout. Působili na mě jako tým. Líbilo se mi, jak hráli, protože bojovali jako tým. Měli spoustu zblokovaných střel, dohraných soubojů. Výkon se mi líbil.
Sleduješ dění na sociálních sítích? Mezi fanoušky kolovalo tvé jméno téměř okamžitě. Měl jsi obavy, jak fanoušci tvůj návrat přijmou?
Když to takhle slyším, tak to samozřejmě potěší. Na druhou stranu, když se nedaří, tak se to vždy otočí proti tobě. Tým, ve kterém působím, nesleduji. Sociální sítě sice mám, ale nesleduji to z jednoho prostého důvodu. Jednou ještě na Spartě jsem si přečetl diskuzi fanoušků. Čekal jsem, že se o mě bude psát hezky, ale byl tam příspěvek, ve kterém mě borec neskutečně setřel. Týden mi trvalo, než jsem se z toho vnitřně dostal. Nebylo to vůbec příjemné. V klubu, ve kterém působím, jsem proto sítě přestal sledovat. Pravděpodobně si nepřečtu ani tento článek, který vznikne (pousměje se). Člověk má pak čistou hlavu. Jestli jsou hráči natolik silní a chodí si to číst, tak klobouk dolů, jestli to ustojí. Když se daří, je to samozřejmě příjemné, ale když se nedaří tak je to nepříjemné a klukům to nedoporučuji číst, protože to může mít vliv jak na výkon hráčů, tak trenérů.
Považuješ za výhodu, že ses k áčku přesunul od juniorky? Víš tedy celkem přesně, jaké hráče máme v organizaci a kteří mají potenciál do áčka nakouknout.
Samozřejmě hráče naší juniorky znám, takže to můžeme s realizačním týmem rozebírat, kteří hráči připadají v úvahu. Je výhoda, když ty hráče známe. Jsou tam kluci, kteří by ten dospělý hokej mohli hrát a být v něm úspěšní. Někdy je ta cesta delší. Chápu, že ti kluci by chtěli být v áčku co nejdříve a hrát za muže. Někdy to ale trvá a pak je to hodně o té trpělivosti to překonat, protože ne všechno jde hned. Na šanci si člověk musí počkat, být trpělivý, a hlavně si ji vybojovat svými výkony a následně si to udržet, což pro ty hráče taky není jednoduché. Všem hráčům to přeji, ale neznamená to, že mládí by mělo být garancí toho, že šanci dostanou. Musí si to vybojovat a pokud to tak bude, tak jsem určitě pro to, aby tu šanci dostali a aby na nich s postupem času stál i ten tým. Musí ale dřít, jiná cesta než trpělivost a dřina není.
