Ještě včera dopoledne se připravoval v kabině brněnské Komety, ale už odpoledne zamířil do Ostravy. Zkušený útočník Robert Říčka má na svém kontě přes pět set utkání v české nejvyšší soutěži a jen šest branek mu chybí do mety 150 vstřelených gólů. Tuto metu bude chtít překonat ve vítkovickém dresu.
Roberte, ty pocházíš z nedalekého Havířova, dalo by se tedy říct, že se vracíš domů?
Rozhodně. Z kraje pocházím, nějakou dobu jsem teď působil ve vzdálenějších destinacích, takže jsem samozřejmě rád, že se vracím domů, do rodného kraje. Už včera mi psalo spoustu lidí a kamarádů, takže těším se moc.
Jak hodnotíš krátkou anabázi v Brně? Čím to, že se ti nepodařilo se více prosadit?
Já už když jsem podepisoval smlouvu, tak jsem tam šel i hlavně kvůli trenéra Modrého, který pak v létě skončil. Udělaly se nějaké změny a nechytil jsem začátek. Svezl jsem se s celým tím špatným vstupem týmu do sezony a potom už jsem měl v týmu takovou hodně, když to tak řeknu dietní roli. Myslel jsem, že aspoň v těch přesilovkách tomu týmu budu platný, ale ty nám tam letos vůbec nefungovaly. Neměl jsem se moc od čeho odrazit, takže nakonec jsem rád za to, jak to dopadlo a že mi tady ve Vítkovicích dali šanci a moc se na to těším.
Zatím jsi zapsal jen jednu asistenci. Přicházíš ale do týmu, kde se ofenzivě daří branky střílet a kde přesilová hra funguje. Bereš to jako příležitost se svézt na té ofenzivní vlně Vítkovic?
Já věřím, že jsem za dva měsíce nezapomněl hrát hokej, takže věřím, že mám týmu co nabídnout. Chci mít ze své hry dobrý pocit a být platný pro tým. Věřím, že tady klukům pomůžu. Samozřejmě teď nejsem v nějaké top střelecké formě, ale to se může rychle změnit. Jeden nebo dva zápasy a člověk do toho může rychle naskočit. Věřím, že tady nějaké góly dám.
Tvůj konec v Brně se vyřešil poměrně rychle. Dopoledne Brno oznámilo, že končíš a odpoledne jsme tě už vítali ve Vítkovicích. Byl ten zájem Vítkovic opravdu tak enormní, nebo za tím bylo nějaké dlouhodobější vyjednávání? Jaký byl ten den z tvého pohledu?
Já už vlastně když jsem loni odcházel z Pardubic, tak jsem zájem od Vítkovic zaregistroval a bylo to po sezoně ve hře, tehdy to ale ještě nedopadlo. Včera ten den byl strašně hektický. Ještě dopoledne jsem byl v kabině v Brně a tam se to teda rozseklo, že se rozloučíme. Tak jsem si sbalil věci, rozloučil se s klukama a během odpoledne jsem se přemístil do Ostravy. Jsem samozřejmě rád a děkuji Kometě za korektní a férové jednání. Angažmá se prostě nepovedlo, ale vůbec jsem se tam nerozešel ve zlém.
Může být výhodou, že stihneš ještě dvě utkání před reprezentační přestávkou a do toho zápasového tempa tak skočíš bez většího přemýšlení a rovnýma nohama?
Jak říkám, ještě včera odpoledne jsem balil nějaké věci a ten přesun byl strašně rychlý. I když jsem hrál každý zápas, tak jsem toho moc nenahrál. Těším se strašně moc na zápas a jak říkáš než čekat dva týdny na zápas, je lepší, že do toho dneska skočím, zapojím se a věřím, že vítězně.
Po dnešním zápase v Třinci nás čekají shodou okolností Pardubice. Bude to pro tebe stále speciální zápas?
Rozhodně! V Pardubicích jsem zažil nejlepší sezony v kariéře, takže moc rád na to vzpomínám. Mají dobré mužstvo, bude to těžký zápas, ale hraji proti nim rád a o to více je chci vždycky porazit.
Znal se s někým z týmu před tvým příchodem, nebo proběhlo velké seznamování?
Jo znám. S Robertsem Bukartsem jsem byl tři roky ve Zlíně, což už je nějaká doba. Juraje Mikuše a Honzu Košťálka znám z Pardubic, Honzu Bambulu a Marka Kaluse z Havířova. S klukama z ciziny jsem se dnes seznámil a pomalinku se budeme poznávat.
Ty už ses ve vítkovickém dresu jednou objevil. Před sezonou 2010/11 jsi v tehdejším Tipsport Hockey Cupu zapsal jeden start. Jak moc blízko bylo tehdy k tomu, aby tvé angažmá trvalo déle?
Myslím si, že na nějaké angažmá to tehdy nebylo. Je to hrozně dávno, jestli se nepletu bylo mi možná dvacet. Tehdy tady byl ten tým ohromně našlapaný. Byli tady Viktor Ujčík, Jirka Burger, Pavel Trnka, Marek Malík, Petr Vrána. Bylo to obrovsky nabité mužstvo. Na druhou stranu já jsem ještě nebyl hráč na takové úrovni, na kterou jsem se později během kariéry dostal, takže samozřejmě jsem o tu šanci bojoval, ale tak nějak se dalo předpokládat, že to nevyjde. Byl jsem mladý kluk z Havířova, takže jsem byl rád, že mě vyzkoušeli.
