Hokejisté Vítkovic odvrátili ztrátu bodů a po rychlém srovnání Plzně ve třetí třetině přidali do plynu. Nakonec se tak můžou radovat z výhry 4:2 a zisku tří bodů. Se dvěma asistencemi, z nichž jedna zařídila rozhodující gól, může být spokojený útočník Jindřich Abdul.
Jindřichu, když jsi nahrával na rozhodující gól, věděl jsi o Patrikovi Zdráhalovi, nebo to bylo instinktivní?
Když člověk vidí lépe postaveného hráče, tak se snaží nahrávat skoro vždy. Když jsem proto viděl, že je tam možnost Patrikovi nahrát, aby byl úplně odkrytý a mohl by zakončovat v podstatě do prázdné brány, neváhal jsem a nahrál mu.
Co bylo tentokrát jinak, že se neopakoval podobný scénář jako v některých minulých zápasech?
Chci věřit tomu, že po tom, čím jsme si teď prošli, jsme si to nějakým způsobem zasloužili. Neříkám, že jsme byli v zápase lepší, je to ale strašně důležitá výhra, která nás, věřím, hodně posune dopředu a budou to zase ty staré dobré Vítkovice ze začátku sezóny.
Je problém jen výkonnostní, nebo se to táhne už od nemoci, která se prohnala kabinou?
Samozřejmě to tou nemocí začalo. Plno kluků tady bylo mimo, já ležel doma s antibiotiky. Je složité se potom vrátit, ale na to se nemůžeme vymlouvat. Musíme se k tomu postavit čelem. Jak říkám, odehráli jsme teď špatné zápasy a věřím, že i když jsme dneska nehráli excelentně, máme tři body, a to je extrémně důležité pro naši psychiku a sebevědomí.
Měli jste prostor dohnat tréninkové manko?
Prostor byl, ale nikdy to není ideální, když člověk leží doma. Běžní lidé se z toho dostávají několik týdnů a u nás sportovců je to o to složitější, že to volno nemáme. Tělo se s tím pak pere delší dobu. Všichni jsme teď zpátky, jsme profesionálové a teď už bez výmluv musíme předvádět hokej, který máme.
Věděli jste o zpoždění Plzně před zápasem s předstihem?
Trošku s předstihem jsme to věděli. Člověk by ale řekl, že v nevýhodě bude Plzeň, složité to ale bylo i pro nás. Někteří jsme tady byli už tři hodiny před zápasem, člověk se pak jen poflakuje, pije jednu kávu za druhou a už neví, co dělat a jen čeká, až půjde na led.
Jak ti bylo, když ze snahy o vypíchnutí puku ke konci třetí třetiny bylo nakonec vyloučení?
Teď zpětně jsem na sebe naštvaný. Měl jsem to asi jen vystínovat a neletět tak takhle zbytečně. Po bitvě je ale každý generál. Je to nějaký instinkt toho hráče, když vidí puk, tak po něm letí. Příjemně mi nebylo, ale spadl mi velký kámen ze srdce, když jsme dali ten gól do prázdné brány.
Říkali jste si něco ke třetím třetinám, které se poslední dobou nedaří úplně optimálně?
Říkali, ale nikdy není dobře dávat si na to speciální pozor, protože pak máme svázané ruce. To je něco, co si nemůžeme v tuhle situaci dovolit. Musíme hrát sebevědomě, hrát více na puku, aktivněji a věřím, že se výsledky dostaví.
