Čtyřicetiletý Martin Falter vstupuje coby trenér vítkovických brankářů do třetí sezony. Před začátkem přípravy na ledě tak přišel čas na to, aby se rozpovídal o svých svěřencích a také o tom, proč v Extralize nejsou příliš k vidění mladí brankáři.
Martine, Vítkovice dlouhodobě stojí na výborných brankářích. Ať to byl Štěpánek, Málek, Bartošák, Stezka nebo dnes Klimeš. Většinu z nich ale spojuje fakt, že větší vytížení v brance dostali až v pozdějším věku. Za zmínku možná stojí, že poslední mladík ve vítkovické brance byl Daniel Dolejš, který ještě jako teenager odchytal 20 zápasů. Nabízí se nějaké vysvětlení toho, proč některý brankář dokáže vyletět nahoru v juniorském věku a někdo až později jako třeba Aleš Stezka? Čím si to vysvětluješ?
Jsou samozřejmě výjimky, které potvrzují pravidlo, ale to, že by dneska někdo natrvalo vyletěl v juniorském věku a prosadil se do seniorského hokeje, nebývá běžné. Brankář je strašně specifická pozice a ta adaptace na seniorský profesionální hokej trvá daleko déle než u hráče. Na gólmany je vyvíjen obrovský tlak na konzistentnost výkonů a ta přichází většinou až s věkem. Navíc naše Extraliga je padací soutěž, takže málo kdo má odvahu na to, aby to hrál na mladého brankáře.
Na příkladu Aleše Stezky je třeba vidět, že on vlastně už v juniorském věku nebyl nějakým bezejmenným brankářem. Ten kluk absolvoval mistrovství světa do 18 let, mistrovství světa do 20 let, chytal USHL, byl draftovaný. Akorát ta zmiňovaná adaptace na ten profesionální hokej trvala trošičku déle a je to samozřejmě taky o štěstí. Některá rozhodnutí vás posunou dále hned, některá rozhodnutí vás v té kariéře zbrzdí a ten nástup trvá trošičku déle. Myslím si, že poslední sezony už Aleš ukazoval, co v něm je a ten svůj potenciál rozvíjel naplno. Názorného příkladu tady toho trendu si můžete všimnout v posledních letech u draftu, kdy v prvních kolech prakticky vymizely výběry brankářů. Ti nejlepší přichází na řadu až někdy v půlce druhého nebo na konci druhého kola. Oproti tomu hráče můžete využít hned, protože je dneska schopný do nějakých dvou let, tedy v devatenácti nebo dvaceti letech naplno hrát, u toho brankáře ale ten rozvoj trvá daleko déle.
Jak se liší letní příprava brankáře s hráčem v poli? Mají brankáři v tréninku svá specifika?
Letní příprava brankáře má samozřejmě nějaká specifika, ale i ten brankář potřebuje v tom přípravném období nabrat nějakou sílu, objem a potřebuje mít z čeho brát. Samozřejmě je tam daleko větší tlak na mobilitu, na nějakou koordinaci pohybů. Na některé věci si je vezmu já sám bokem, ale jinak se snažím je z té letní přípravy
nijak nevyčleňovat. V dnešní době si brankáře na začátku důkladně otestujeme z fyziologického hlediska a s kondičním trenérem pak vidíme, kde mají rezervy a kde potřebují něco zlepšovat a ten plán letní přípravy je jim šitý na míru. Dnes je také specifikum těch individuálních příprav, kdy brankáři, kteří se třeba vrací ze zahraničí, tak si najímají atletické kondiční trenéry a na ledě pak nás specialisty. Brankáři, kteří absolvují přípravu s mužstvem, ji absolvují proto, že chtějí být součástí toho kolektivu a chtějí s tím mužstvem trénovat.
Je pro brankáře důležitá také mentální příprava? Máš zkušenosti, že by některý z tvých svěřenců pracoval s mentálním koučem?
Mentální příprava je dneska nedílnou součástí, je to strašně důležitá oblast. Nechci to znázorňovat v procentech, ale to rozpoložení, v jakém se gólman nachází tzn. psychika a hlava, dělá obrovský podíl na té jeho výkonosti. Když to vztáhnu na extraligové brankáře, tak všichni jsou dovednostně a technicky na nějaké podobné úrovni, ale ten zásadní rozdíl dělá právě ta hlava psychika, a to, jak jsou schopní pracovat ve stresových situacích. Dneska je tedy úplně běžné, že gólmani s mentálními kouči spolupracují. Určitě to ale není jen o mentálních koučích, i my jako trenéři brankářů, kteří jsme s nimi denně v kontaktu celou sezonu, bychom měli vědět, co a v jakou chvíli můžeme říct, vědět jak se s těmi gólmany bavit a dělat všechno pro to, aby byl ten brankář dobře naladěn.
Reagujete v tréninku i na styl hry mužstva? Vítkovice v minulosti patřily k nejlépe blokujícím týmům, na druhou stranu z toho mnohdy byly nebezpečné situace a vysoký počet střel na branku.
Trénink brankářů se systému mužstva moc nepřizpůsobuje. Co se dá nastavit, tak je rozehrávka. Jinak se trénují spíše modelové situace, které se objevují převážně ve všech utkáních. Ty situace se automatizují a dělají se v tréninku opakovaně, aby gólman až ta situace nastane přesně věděl, co má dělat a měl nějaké řešení, které by měl v té situaci používat. Spíše se připravujeme na soupeře, kdy proti stojí přesilovková formace, která má sehrané nějaké signály, tak tam už se chystáme na ty konkrétní varianty, které v tom utkání mohou přijít.
Ve Vítkovicích budeš začínat třetí sezonu, tedy stejně jako Lukáš Klimeš. Ten v loňské sezoně dokázal zastoupit Aleše Stezku a statisticky patřil k nejlepším brankářům Extraligy, což jej poprvé v kariéře vystřelilo až do reprezentace. Změnil se Lukáš v něčem v tréninku nebo jen prostě využil situace.
Já si nemyslím, že by se Lukáš Klimeš v něčem změnil. Od prvního dne, kdy jsme se ve Vítkovicích potkali, má příkladný přístup k tréninku. Možná jediná změna nastala v tom, že to vypadá, že to tréninkové úsilí ještě zvyšuje a jde si za svým cílem. Loni byl statisticky nejúspěšnějším brankářem Extraligy, měl i nejvyšší počet nul a naplno se dokázal prosadit. Nutno doplnit, že tu předchozí sezonu ve dvojici s Alešem Stezkou neměl tolik startů, ale když nastoupil tak předváděl skvělé výkony a byl na něj spoleh. V tréninku dělá vše pro to, aby byl následující sezonu zase úspěšný a nápomocný našemu týmu.
Loni působil v tandemu s Matějem Machovským, který se nakonec oproti původním předpokladům nedokázal prosadit. Máš pro to nějaké vysvětlení, proč mu to ve Vítkovicích nesedlo? V čem zaostával?
Tým i Matěj si prožili složitý vstup do sezony. Bodů se sbíralo daleko méně, než se původně čekalo, takže to bylo náročné pro všechny. Nedařilo se nám střílet góly, více jsme jich dostávali, takže ty výsledky nebyly úplně optimální. Matěj nám v několika zápasech dal šanci vyhrát a nějaké body udělal. Postupem sezony ale více příležitostí dostával Lukáš, který nám tu důvěru vracel a zápasy dokázal vyhrávat. Já bych to ale nehodnotil tak, že by Matěj v něčem zaostával, takový je hokej. Někdy si to sedne víc a někdy míň. On ukázal, že je velký brankář v Lize mistrů, kde předváděl nadstandardní výkony. Říkám, takový je hokej. Někdy ta sezona vyjde z týmového i individuálního hlediska lépe a někdy hůře.
Letos Klimeše doplní Lukáš Pařík. Ty nejsi zastánce rozdělení gólmanů na jedničku a dvojku. Nicméně ani loňská povedená sezona Lukáše Klimeše tvůj názor nemění?
Tohle asi není o názoru na jedničku a dvojku, ale v tom hokeji jsem za ty roky zjistil, že nějaké dlouhodobější plány nevycházejí. V hokeji musíte reagovat ze dne na den a přijde mi zbytečné dopředu vyhlašovat, jestli je jednička nebo jestli je dvojka. Moje představa je mít dva skvělé brankáře a mít možnost rozhodnutí a poslat kohokoliv z té dvojice do branky. Průběhem sezony se to samo nějak vykrystalizuje. Zřídkakdy vidíme, že by to gólmani odchytali půl na půl, někdo nakonec těch zápasů bude mít více a někdo méně. Oba jsou v dnešním hokeji důležití, protože ten počet těch zápasů je strašně vysoký, hrajete třikrát v pěti dnech a tam to prostě na jednoho brankáře neutáhnete.
Pařík toho mezi českou elitou mnoho neodchytal, na druhou stranu ale má zkušenosti z mládežnické reprezentace a zámoří. Zkusíš ho vítkovickým fanouškům trochu představit? Jaký je brankář a v čem jsou jeho přednosti?
Po tom článku, ve kterém jsme Lukáše ve Vítkovicích vítali se budu možná trochu opakovat. Když se na něj podívám, tak má výborné parametry pro moderní hokej. Je to obrovský brankář s výbornou poziční hrou. Co se týče jeho procesu a vývoje a má podobnost s Alešem Stezkou. Prakticky byl součástí všech mládežnických reprezentačních výběrů, má za sebou mistrovství světa, působil v zámoří, jedná se o draftovaného brankáře.
Z USA přicházely zprávy o jeho vstřeleném gólu ve WHL nebo brankářské bitce v AHL. Co od něj můžeme čekat v Extralize?
Já myslím, že během toho krátkého působení v Liberci a Hradci Králové ukázal, že je schopný podávat spolehlivé výkony. U nás na to bude chtít určitě navázat a posunout to ještě na vyšší level.
Ty pomáháš s tréninkem i mladých vítkovických brankářů. Je mezi nimi výrazný talent? Kdy si vlastně můžeš říct „Jo, z toho něco bude!“?
Říct si u někoho, že z něj něco bude, je strašně ošemetná věc a nerad bych se do toho pouštěl. U dětí poznáte talent už poměrně v útlém věku, že brankář jde za pukem, že má cit pro to chytit kotouč. Ta cesta je ale tak trnitá a je tam tolik proměnných, že nevíte, kdy se to může zadrhnout. Bylo pár případů, kdy jsem si říkal, že to nemá kam uhnout a nakonec to nedopadlo. Je to těžká otázka a já se určitě nepovažuji za někoho, kdo má nějaký patent na to, abych řekl „Jo tenhle bude chytat NHL!“. Je tam spoustu faktorů, které to mohou ovlivnit. Je to těžká cesta, a i když to v juniorském věku vypadá, že je to ono, tak úplně nejtěžší je ten přechod z juniorského hokeje do toho dospělého. Tady velké procento brankářů narazí a nedokáže to překlopit na svou stranu.
Všeobecně moc mladých brankářů příležitost v Extralize nedostává. Čím to je? Není tam kvalita nebo týmy prostě nechtějí riskovat?
Je to stoprocentně dané systémem padací soutěže. Vždycky je několik mužstev ohroženo nějakým tím strašákem v podobě sestupu. Tam si prostě nedovolí hrát mladé brankaře a všichni volí zkušenost a osvědčenou kvalitu. Já bych to přirovnal asi k příkladu Finska, kde doteď padací soutěž nebyla. Pravidelně tam chytají mladí brankaři a dá se říct, že už v juniorském věku. Je poměrně hodně českých gólmanů, kteří se touto cestou prosadili. Je to ale dané tím, že ta soutěž je nepadací. Finové si vyberou draftovaného brankaře, kterému dají tři roky v té jejich nejvyšší soutěži. On se vychytá a v momentu, kdy podepíše kontrakt v NHL, tak to mužstvo inkasuje kolem 250 tisíc dolarů a pro Finy jsou to velké peníze. Není tam ten strašák sestupu, takže když tady ten projekt nevyjde, tak se nic neděje. V tomhle systému si oni mohou dovolit hrát mladé brankaře. U nás je ta situace trošičku jiná, a i z toho důvodu se hodně sází na zkušenost.
Před sezonou do Vítkovic dorazil taky mládežnický reprezentant Jan Láryš, který se částečně zapojil i do suché přípravy s Áčkem. Dostane příležitost i v přípravě, nebo si ho budeme připravovat pro budoucnost?
Co se týče Honzy Láryše, tak máme velkou radost, že se rozhodl přestoupit právě k nám. U něj nastala situace, kdy už výkonnostně začíná koketovat s juniorskou soutěží a v mateřské Porubě neměl tu návaznost. Bylo tedy více méně jasné, že klubovou příslušnost změní. Byl o něj zájem napříč juniorskou extraligou a budu se opakovat, že jsem strašně rád, že se rozhodl pokračovat u nás.
On je věkem vlastně pořád dorostenec. Letní přípravu ale absolvoval s juniorským týmem a co se týče zápasového vytížení, tak stoprocentně něco odchytá za svou kategorii a dále bude záležet na něm, jak se bude posouvat dál. Když ale vidím to, jak trénuje v letě, tak udělá všechno pro to, aby ten jeho progres šel nadále podobným tempem, jako doposud.
Je pro mladé brankáře lepší chytat juniorskou extraligu nebo raději druhou ligu?
Záleží, jak moc mladé brankáře máme na mysli. Juniorka je soutěž pro tři ročníky. Pro prvoročáky a druhoročáky je soutěž absolutně adekvátní. Ti nejstarší si myslím, že by tu juniorku nějakým způsobem měli rozjet. Kolem Vánoc, pokud je možnost, by se měli snažit posunout do druhé ligy, protože je to pro ně stejně poslední rok v juniorské soutěži. Druhá liga je seniorská soutěž, jsou tam jiné návyky, i to zakončení je už opravdu jiné, jsou tam kvalitní hráči. Dostat mladého brankáře do první ligy je dneska problém, protože narážíme na stejná úskalí jako v Extralize. Je to padací soutěž a pokud za sebou junior nemá reprezentační minulost, tak se v první lize těžko prosazuje. Ta druhá liga je jediné východisko. Příklady z minulosti ukázaly, že i přes tu druhou ligu se dá prokousat do velkého hokeje. My jsme takhle letos začali od listopadu posílat Denisa Irgla do Šumperka. Šumperk na tom nebyl dobře. Denis jim pomohl dostat se do klidných vod a udělal si v té soutěži výborné jméno. Odchytal množství zápasů s dobrými čísly a letos dostane šanci v prvoligovém Prostějově. Takže i tohle je ukázka cesty, která může vést výš.
Martine, Vítkovice dlouhodobě stojí na výborných brankářích. Ať to byl Štěpánek, Málek, Bartošák, Stezka nebo dnes Klimeš. Většinu z nich ale spojuje fakt, že větší vytížení v brance dostali až v pozdějším věku. Za zmínku možná stojí, že poslední mladík ve vítkovické brance byl Daniel Dolejš, který ještě jako teenager odchytal 20 zápasů. Nabízí se nějaké vysvětlení toho, proč některý brankář dokáže vyletět nahoru v juniorském věku a někdo až později jako třeba Aleš Stezka? Čím si to vysvětluješ?
Jsou samozřejmě výjimky, které potvrzují pravidlo, ale to, že by dneska někdo natrvalo vyletěl v juniorském věku a prosadil se do seniorského hokeje, nebývá běžné. Brankář je strašně specifická pozice a ta adaptace na seniorský profesionální hokej trvá daleko déle než u hráče. Na gólmany je vyvíjen obrovský tlak na konzistentnost výkonů a ta přichází většinou až s věkem. Navíc naše Extraliga je padací soutěž, takže málo kdo má odvahu na to, aby to hrál na mladého brankáře.
Na příkladu Aleše Stezky je třeba vidět, že on vlastně už v juniorském věku nebyl nějakým bezejmenným brankářem. Ten kluk absolvoval mistrovství světa do 18 let, mistrovství světa do 20 let, chytal USHL, byl draftovaný. Akorát ta zmiňovaná adaptace na ten profesionální hokej trvala trošičku déle a je to samozřejmě taky o štěstí. Některá rozhodnutí vás posunou dále hned, některá rozhodnutí vás v té kariéře zbrzdí a ten nástup trvá trošičku déle. Myslím si, že poslední sezony už Aleš ukazoval, co v něm je a ten svůj potenciál rozvíjel naplno. Názorného příkladu tady toho trendu si můžete všimnout v posledních letech u draftu, kdy v prvních kolech prakticky vymizely výběry brankářů. Ti nejlepší přichází na řadu až někdy v půlce druhého nebo na konci druhého kola. Oproti tomu hráče můžete využít hned, protože je dneska schopný do nějakých dvou let, tedy v devatenácti nebo dvaceti letech naplno hrát, u toho brankáře ale ten rozvoj trvá daleko déle.
Jak se liší letní příprava brankáře s hráčem v poli? Mají brankáři v tréninku svá specifika?
Letní příprava brankáře má samozřejmě nějaká specifika, ale i ten brankář potřebuje v tom přípravném období nabrat nějakou sílu, objem a potřebuje mít z čeho brát. Samozřejmě je tam daleko větší tlak na mobilitu, na nějakou koordinaci pohybů. Na některé věci si je vezmu já sám bokem, ale jinak se snažím je z té letní přípravy nijak nevyčleňovat. V dnešní době si brankáře na začátku důkladně otestujeme z fyziologického hlediska a s kondičním trenérem pak vidíme, kde mají rezervy a kde potřebují něco zlepšovat a ten plán letní přípravy je jim šitý na míru. Dnes je také specifikum těch individuálních příprav, kdy brankáři, kteří se třeba vrací ze zahraničí, tak si najímají atletické kondiční trenéry a na ledě pak nás specialisty. Brankáři, kteří absolvují přípravu s mužstvem, ji absolvují proto, že chtějí být součástí toho kolektivu a chtějí s tím mužstvem trénovat.
Je pro brankáře důležitá také mentální příprava? Máš zkušenosti, že by některý z tvých svěřenců pracoval s mentálním koučem?
Mentální příprava je dneska nedílnou součástí, je to strašně důležitá oblast. Nechci to znázorňovat v procentech, ale to rozpoložení, v jakém se gólman nachází tzn. psychika a hlava, dělá obrovský podíl na té jeho výkonosti. Když to vztáhnu na extraligové brankáře, tak všichni jsou dovednostně a technicky na nějaké podobné úrovni, ale ten zásadní rozdíl dělá právě ta hlava psychika, a to, jak jsou schopní pracovat ve stresových situacích. Dneska je tedy úplně běžné, že gólmani s mentálními kouči spolupracují. Určitě to ale není jen o mentálních koučích, i my jako trenéři brankářů, kteří jsme s nimi denně v kontaktu celou sezonu, bychom měli vědět, co a v jakou chvíli můžeme říct, vědět jak se s těmi gólmany bavit a dělat všechno pro to, aby byl ten brankář dobře naladěn.
Reagujete v tréninku i na styl hry mužstva? Vítkovice v minulosti patřily k nejlépe blokujícím týmům, na druhou stranu z toho mnohdy byly nebezpečné situace a vysoký počet střel na branku.
Trénink brankářů se systému mužstva moc nepřizpůsobuje. Co se dá nastavit, tak je rozehrávka. Jinak se trénují spíše modelové situace, které se objevují převážně ve všech utkáních. Ty situace se automatizují a dělají se v tréninku opakovaně, aby gólman až ta situace nastane přesně věděl, co má dělat a měl nějaké řešení, které by měl v té situaci používat. Spíše se připravujeme na soupeře, kdy proti stojí přesilovková formace, která má sehrané nějaké signály, tak tam už se chystáme na ty konkrétní varianty, které v tom utkání mohou přijít.
Ve Vítkovicích budeš začínat třetí sezonu, tedy stejně jako Lukáš Klimeš. Ten v loňské sezoně dokázal zastoupit Aleše Stezku a statisticky patřil k nejlepším brankářům Extraligy, což jej poprvé v kariéře vystřelilo až do reprezentace. Změnil se Lukáš v něčem v tréninku nebo jen prostě využil situace.
Já si nemyslím, že by se Lukáš Klimeš v něčem změnil. Od prvního dne, kdy jsme se ve Vítkovicích potkali, má příkladný přístup k tréninku. Možná jediná změna nastala v tom, že to vypadá, že to tréninkové úsilí ještě zvyšuje a jde si za svým cílem. Loni byl statisticky nejúspěšnějším brankářem Extraligy, měl i nejvyšší počet nul a naplno se dokázal prosadit. Nutno doplnit, že tu předchozí sezonu ve dvojici s Alešem Stezkou neměl tolik startů, ale když nastoupil tak předváděl skvělé výkony a byl na něj spoleh. V tréninku dělá vše pro to, aby byl následující sezonu zase úspěšný a nápomocný našemu týmu.
Loni působil v tandemu s Matějem Machovským, který se nakonec oproti původním předpokladům nedokázal prosadit. Máš pro to nějaké vysvětlení, proč mu to ve Vítkovicích nesedlo? V čem zaostával?
Tým i Matěj si prožili složitý vstup do sezony. Bodů se sbíralo daleko méně, než se původně čekalo, takže to bylo náročné pro všechny. Nedařilo se nám střílet góly, více jsme jich dostávali, takže ty výsledky nebyly úplně optimální. Matěj nám v několika zápasech dal šanci vyhrát a nějaké body udělal. Postupem sezony ale více příležitostí dostával Lukáš, který nám tu důvěru vracel a zápasy dokázal vyhrávat. Já bych to ale nehodnotil tak, že by Matěj v něčem zaostával, takový je hokej. Někdy si to sedne víc a někdy míň. On ukázal, že je velký brankář v Lize mistrů, kde předváděl nadstandardní výkony. Říkám, takový je hokej. Někdy ta sezona vyjde z týmového i individuálního hlediska lépe a někdy hůře.
Letos Klimeše doplní Lukáš Pařík. Ty nejsi zastánce rozdělení gólmanů na jedničku a dvojku. Nicméně ani loňská povedená sezona Lukáše Klimeše tvůj názor nemění?
Tohle asi není o názoru na jedničku a dvojku, ale v tom hokeji jsem za ty roky zjistil, že nějaké dlouhodobější plány nevycházejí. V hokeji musíte reagovat ze dne na den a přijde mi zbytečné dopředu vyhlašovat, jestli je jednička nebo jestli je dvojka. Moje představa je mít dva skvělé brankáře a mít možnost rozhodnutí a poslat kohokoliv z té dvojice do branky. Průběhem sezony se to samo nějak vykrystalizuje. Zřídkakdy vidíme, že by to gólmani odchytali půl na půl, někdo nakonec těch zápasů bude mít více a někdo méně. Oba jsou v dnešním hokeji důležití, protože ten počet těch zápasů je strašně vysoký, hrajete třikrát v pěti dnech a tam to prostě na jednoho brankáře neutáhnete.
Pařík toho mezi českou elitou mnoho neodchytal, na druhou stranu ale má zkušenosti z mládežnické reprezentace a zámoří. Zkusíš ho vítkovickým fanouškům trochu představit? Jaký je brankář a v čem jsou jeho přednosti?
Po tom článku, ve kterém jsme Lukáše ve Vítkovicích vítali se budu možná trochu opakovat. Když se na něj podívám, tak má výborné parametry pro moderní hokej. Je to obrovský brankář s výbornou poziční hrou. Co se týče jeho procesu a vývoje a má podobnost s Alešem Stezkou. Prakticky byl součástí všech mládežnických reprezentačních výběrů, má za sebou mistrovství světa, působil v zámoří, jedná se o draftovaného brankáře.
Z USA přicházely zprávy o jeho vstřeleném gólu ve WHL nebo brankářské bitce v AHL. Co od něj můžeme čekat v Extralize?
Já myslím, že během toho krátkého působení v Liberci a Hradci Králové ukázal, že je schopný podávat spolehlivé výkony. U nás na to bude chtít určitě navázat a posunout to ještě na vyšší level.
Ty pomáháš s tréninkem i mladých vítkovických brankářů. Je mezi nimi výrazný talent? Kdy si vlastně můžeš říct „Jo, z toho něco bude!“?
Říct si u někoho, že z něj něco bude, je strašně ošemetná věc a nerad bych se do toho pouštěl. U dětí poznáte talent už poměrně v útlém věku, že brankář jde za pukem, že má cit pro to chytit kotouč. Ta cesta je ale tak trnitá a je tam tolik proměnných, že nevíte, kdy se to může zadrhnout. Bylo pár případů, kdy jsem si říkal, že to nemá kam uhnout a nakonec to nedopadlo. Je to těžká otázka a já se určitě nepovažuji za někoho, kdo má nějaký patent na to, abych řekl „Jo tenhle bude chytat NHL!“. Je tam spoustu faktorů, které to mohou ovlivnit. Je to těžká cesta, a i když to v juniorském věku vypadá, že je to ono, tak úplně nejtěžší je ten přechod z juniorského hokeje do toho dospělého. Tady velké procento brankářů narazí a nedokáže to překlopit na svou stranu.
Všeobecně moc mladých brankářů příležitost v Extralize nedostává. Čím to je? Není tam kvalita nebo týmy prostě nechtějí riskovat?
Je to stoprocentně dané systémem padací soutěže. Vždycky je několik mužstev ohroženo nějakým tím strašákem v podobě sestupu. Tam si prostě nedovolí hrát mladé brankaře a všichni volí zkušenost a osvědčenou kvalitu. Já bych to přirovnal asi k příkladu Finska, kde doteď padací soutěž nebyla. Pravidelně tam chytají mladí brankaři a dá se říct, že už v juniorském věku. Je poměrně hodně českých gólmanů, kteří se touto cestou prosadili. Je to ale dané tím, že ta soutěž je nepadací. Finové si vyberou draftovaného brankaře, kterému dají tři roky v té jejich nejvyšší soutěži. On se vychytá a v momentu, kdy podepíše kontrakt v NHL, tak to mužstvo inkasuje kolem 250 tisíc dolarů a pro Finy jsou to velké peníze. Není tam ten strašák sestupu, takže když tady ten projekt nevyjde, tak se nic neděje. V tomhle systému si oni mohou dovolit hrát mladé brankaře. U nás je ta situace trošičku jiná, a i z toho důvodu se hodně sází na zkušenost.
Před sezonou do Vítkovic dorazil taky mládežnický reprezentant Jan Láryš, který se částečně zapojil i do suché přípravy s Áčkem. Dostane příležitost i v přípravě, nebo si ho budeme připravovat pro budoucnost?
Co se týče Honzy Láryše, tak máme velkou radost, že se rozhodl přestoupit právě k nám. U něj nastala situace, kdy už výkonnostně začíná koketovat s juniorskou soutěží a v mateřské Porubě neměl tu návaznost. Bylo tedy více méně jasné, že klubovou příslušnost změní. Byl o něj zájem napříč juniorskou extraligou a budu se opakovat, že jsem strašně rád, že se rozhodl pokračovat u nás.
On je věkem vlastně pořád dorostenec. Letní přípravu ale absolvoval s juniorským týmem a co se týče zápasového vytížení, tak stoprocentně něco odchytá za svou kategorii a dále bude záležet na něm, jak se bude posouvat dál. Když ale vidím to, jak trénuje v letě, tak udělá všechno pro to, aby ten jeho progres šel nadále podobným tempem, jako doposud.
Je pro mladé brankáře lepší chytat juniorskou extraligu nebo raději druhou ligu?
Záleží, jak moc mladé brankáře máme na mysli. Juniorka je soutěž pro tři ročníky. Pro prvoročáky a druhoročáky je soutěž absolutně adekvátní. Ti nejstarší si myslím, že by tu juniorku nějakým způsobem měli rozjet. Kolem Vánoc, pokud je možnost, by se měli snažit posunout do druhé ligy, protože je to pro ně stejně poslední rok v juniorské soutěži. Druhá liga je seniorská soutěž, jsou tam jiné návyky, i to zakončení je už opravdu jiné, jsou tam kvalitní hráči. Dostat mladého brankáře do první ligy je dneska problém, protože narážíme na stejná úskalí jako v Extralize. Je to padací soutěž a pokud za sebou junior nemá reprezentační minulost, tak se v první lize těžko prosazuje. Ta druhá liga je jediné východisko. Příklady z minulosti ukázaly, že i přes tu druhou ligu se dá prokousat do velkého hokeje. My jsme takhle letos začali od listopadu posílat Denisa Irgla do Šumperka. Šumperk na tom nebyl dobře. Denis jim pomohl dostat se do klidných vod a udělal si v té soutěži výborné jméno. Odchytal množství zápasů s dobrými čísly a letos dostane šanci v prvoligovém Prostějově. Takže i tohle je ukázka cesty, která může vést výš.
