Pokračovatel známého hokejového rodu Marcel Barinka navazuje ve vítkovickém dresu na odkaz svého nevlastního otce Michala a trenérskou legendu Aloise Hadamczika. Při své extraligové premiéře se postavil do středu třetího útoku a na křídla dostal dalšího nováčka Jonáše Peterka a zkušeného Robertse Bukartse.
Marceli, dnes se jednalo o tvou extraligovou premiéru, ze které si nakonec odvážíte bod. Jaké jsou tvé dojmy?
Dojmy nejsou takové, jaké jsme si představovali. Chtěli jsme na ně vletět a to se nám moc nepovedlo. Od začátku byli lepší, rychlejší v soubojích. Jediné pozitivum je asi to, že jsme se dokázali vrátit, ale pak jsme to stejně nedokázali dotáhnout do vítězného konce.
Jak složité bylo vrátit se proti Olomouci zpět do utkání?
Tak samozřejmě byli v laufu, od začátku vedli 2:0, tak se to snažili bránit. Povedlo se nám dát dva góly, ale pak smolná prohra v prodloužení.
Jak ses cítil na extraligovém ledě?
Ze začátku si budu asi trochu zvykat, je to trošku jiný hokej, ale teď jsem rád, že to mám za sebou. Budu se snažit být lepší a lepší.
Dá se říct v čem je ten hokej jiný?
V Německu je to více takový kanadský styl hokeje, že se to více dohrává a více se to tlačí do branky. Tady v Česku jsou ti hráči více šikovnější a lépe si umí nahrát, lépe vidí ten hokej.
Jaká byla souhra s Peterkem a Bukartsem?
Byl to první zápas, takže určitě to bude chtít nějaký čas, ale nemyslím si, že to bylo špatné. S klukama to bylo v pohodě.
Klíčovým momentem možná byla neproměněná šance Orsavy v olomouckém oslabení, proto vy jste pak dokázali vyrovnat. Souhlasíš?
Jo, určitě. Pár šancí tam měli, navíc my jsme tam na konci udělali vyloučení, což nás možná stálo ten zápas, ale jak říkám. Promrhali jsme hlavně ten začátek, tam byl ten zlomový bod.
Dnes jste hráli tři praváci v jedné lajně, není to trochu nezvyk?
Buky je super hráč, vidí, dá super přihrávky, takže my se mu snažíme s Jonym přizpůsobit, ať to má co nejlehčí a snažíme se za něj dělat tu tvrdou práci, ať nás může najít těma nahrávkami.
Hraje se taky buly trochu jinak než si zvyklý?
Dlouho jsem je nehrál, byl jsem na křídle. Musím na tom zapracovat a snad se to zlepší.
Jaký je hlavní důvod, proč ses vrátil z Německa?
Asi celkově jsem chtěl jít domů. Byl jsem dlouho pryč, vlastně od mladšího dorostu, kdy jsem byl v Salcburku, což je asi šest let. Chtěl jsem se vrátit domů jak za rodinou, tak jsem cítil, že by mi to mohlo psychicky pomoct.
Jak na tebe Vítkovice působí?
Já si myslím, že ten tým kvalitu má, že to potřebuje pár zápasů, abychom se do toho dostali a rozjeli nějakou vítěznou vlnu. Pak, když se to nakopne, tak ti kvalitní hráči tady opravdu jsou.
Byly Vítkovice jedinou variantou v Česku?
Ne nebyly. Bylo tam pár týmů, se kterými jsem byl v kontaktu.
Co tedy rozhodlo pro Vítkovice?
Asi ten domov. Pocházím odsud a chtěl jsem se vrátit domů.
Řešili jste to nějak s Jonášem kontinuálně?
Ne, vůbec jsem to nevěděl. Až potom mi napsal, že byl s Vítkovicemi taky v kontaktu.
Dával ti děda nějaké rady?
Tak rady ano, to finální rozhodnutí je na mně. V hokeji se mi snaží radit, ale ta finální rozhodnutí dělám sám.
Měl radost z tvého návratu?
Jojo, určitě.
Marceli, dnes se jednalo o tvou extraligovou premiéru, ze které si nakonec odvážíte bod. Jaké jsou tvé dojmy?
Dojmy nejsou takové, jaké jsme si představovali. Chtěli jsme na ně vletět a to se nám moc nepovedlo. Od začátku byli lepší, rychlejší v soubojích. Jediné pozitivum je asi to, že jsme se dokázali vrátit, ale pak jsme to stejně nedokázali dotáhnout do vítězného konce.
Jak složité bylo vrátit se proti Olomouci zpět do utkání?
Tak samozřejmě byli v laufu, od začátku vedli 2:0, tak se to snažili bránit. Povedlo se nám dát dva góly, ale pak smolná prohra v prodloužení.
Jak ses cítil na extraligovém ledě?
Ze začátku si budu asi trochu zvykat, je to trošku jiný hokej, ale teď jsem rád, že to mám za sebou. Budu se snažit být lepší a lepší.
Dá se říct v čem je ten hokej jiný?
V Německu je to více takový kanadský styl hokeje, že se to více dohrává a více se to tlačí do branky. Tady v Česku jsou ti hráči více šikovnější a lépe si umí nahrát, lépe vidí ten hokej.
Jaká byla souhra s Peterkem a Bukartsem?
Byl to první zápas, takže určitě to bude chtít nějaký čas, ale nemyslím si, že to bylo špatné. S klukama to bylo v pohodě.
Klíčovým momentem možná byla neproměněná šance Orsavy v olomouckém oslabení, proto vy jste pak dokázali vyrovnat. Souhlasíš?
Jo, určitě. Pár šancí tam měli, navíc my jsme tam na konci udělali vyloučení, což nás možná stálo ten zápas, ale jak říkám. Promrhali jsme hlavně ten začátek, tam byl ten zlomový bod.
Dnes jste hráli tři praváci v jedné lajně, není to trochu nezvyk?
Buky je super hráč, vidí, dá super přihrávky, takže my se mu snažíme s Jonym přizpůsobit, ať to má co nejlehčí a snažíme se za něj dělat tu tvrdou práci, ať nás může najít těma nahrávkami.
Hraje se taky buly trochu jinak než si zvyklý?
Dlouho jsem je nehrál, byl jsem na křídle. Musím na tom zapracovat a snad se to zlepší.
Jaký je hlavní důvod, proč ses vrátil z Německa?
Asi celkově jsem chtěl jít domů. Byl jsem dlouho pryč, vlastně od mladšího dorostu, kdy jsem byl v Salcburku, což je asi šest let. Chtěl jsem se vrátit domů jak za rodinou, tak jsem cítil, že by mi to mohlo psychicky pomoct.
Jak na tebe Vítkovice působí?
Já si myslím, že ten tým kvalitu má, že to potřebuje pár zápasů, abychom se do toho dostali a rozjeli nějakou vítěznou vlnu. Pak, když se to nakopne, tak ti kvalitní hráči tady opravdu jsou.
Byly Vítkovice jedinou variantou v Česku?
Ne nebyly. Bylo tam pár týmů, se kterými jsem byl v kontaktu.
Co tedy rozhodlo pro Vítkovice?
Asi ten domov. Pocházím odsud a chtěl jsem se vrátit domů.
Řešili jste to nějak s Jonášem kontinuálně?
Ne, vůbec jsem to nevěděl. Až potom mi napsal, že byl s Vítkovicemi taky v kontaktu.
Dával ti děda nějaké rady?
Tak rady ano, to finální rozhodnutí je na mně. V hokeji se mi snaží radit, ale ta finální rozhodnutí dělám sám.
Měl radost z tvého návratu?
Jojo, určitě.
