Alois Hadamczik slaví 70. narozeniny

Datum publikování:20. 6. 2022

Se dvěma stříbry a jedním bronzem během šesti sezon působení ve Vítkovicích je jedním z nejúspěšnějších trenérů klubové historie. Někdejší kouč a generální manažer, později reprezentační trenér úspěšný na mezinárodním poli jak na MS tak olympiádě a čerstvě také nový prezident Českého hokeje Alois Hadamczik slaví v pondělí 20. června své 70. narozeniny. HC VÍTKOVICE RIDERA přeje vše nejlepší a hodně zdraví i síly do dalších let.

Alois Hadamczik je zapsán v klubové historii HC VÍTKOVICE RIDERA jako málokdo, proto je na místě, aby se i Vítkovičtí připojili ke gratulacím k jeho životnímu jubileu. Rodák ze slezských Kravař to neměl ve sportovní branži nikdy nijak snadné, ale vlastní pílí a vytrvalostí si vybudoval uznání a respekt i těch největších kritiků. O extraligové tituly bojoval s Vítkovicemi i Třincem, jako majitel Baníku položil základ mistrovského kádru ostravských fotbalistů. Cenné kovy pod jeho vedením vozily reprezentační kádry jak v kategorii mládeže, tak dospělých, a to i z mistrovství světa, i z olympiády.

Sebevědomý, cílevědomý člověk, který bez ohledu na reakce okolí jde za svým a během tří period svého působení u vítkovického hokeje vykouzlil na tvářích vítkovických fanoušků třikrát medailový úsměv.

Alois Hadamczik je bezesporu jednou z nejkontroverznějších osobností české hokejové veřejnosti, na druhé straně ale také jednou z nejúspěšnějších. Především v Čechách mu dlouho nemohli a někteří možná dodnes nemohou přijít na jméno. Rodák z Kravař a velký regionální patriot rozhranní Moravy a Slezska tyto kritické a pomlouvačné hlasy vždy jen s úsměvem odrážel. Činy a statistiky mluví za něj a jeho pečlivou a profesionální práci.

Narodil se do česko-německé rodiny v Kravařích na Hlučínsku, oblasti, které se mezi zasvěcenými říká „prajzská“, nikdo to ale nevnímal jako hanlivé označení. Naopak, vždy byl na své rodné městečko hrdý. Vzdělání se mu dostalo technického a chvíli pracoval i jako dělník v ostravské Nové Huti. Sport mu ale učaroval nejvíce. Podobně jako staršímu bratru Evženovi.

Alois vyrůstal a dospíval vedle bratra Evžena, který měl velké fotbalové ambice. V 70. a 80. letech byl Evžen Hadamczik hnacím motorem fotbalového Baníku, trenérem zlaté generace ostravských fotbalistů. Dotáhl to do pozice reprezentačního kouče, jenže odřeknutá účast ČSSR na olympiádě v Los Angeles 1984 mu srazila vaz. Doslova. Evžen Hadamczik si vzal život.

Aloisi Hadamczikovi učaroval spíše hokej. Začal s ním až v pozdně dorosteneckém věku, ale vlastní pílí a houževnatostí se i díky fyzickým dispozicím dokázal propracovat až do I. NHL – druhé nejvyšší soutěže, v dresu Tatry Kopřivnice. Hráčská kariéra ale nebyla jeho osudovou cestou. Stejně jako Evžen tíhl k trénování a tragická ztráta bratra jej možná motivovala ještě více ve snaze dotáhnout to v roli kouče hodně daleko.

Už zkraje 80. let pečlivě pozoroval hokejové zápasy, směřoval se k práci trenéra. První angažmá dostal v Třinci v roce 1984, dálkově začal studovat trenéřinu v Praze. Nenahraditelnou zkušeností mu byla léta v Německu. Dva roky trénoval ve Sonthofenu a Füssenu. Poté se vrátil do Česka a rovnou do nejvyšší soutěže.

Svou ligovou premiéru si odbyl v Olomouci, jenže doplatil na svou upřímnost a otevřenost. Poté, co veřejně nařknul část hráčů týmu z úmyslného sázení na vlastní zápasy, byl z Olomouce odvolán.

K Ostravě měl vždy srdeční vztah. Jeho bratr trénoval fotbalový Baník a on sám pravidelně chodil jak na Baník, tak samozřejmě na hokejové Vítkovice. Po odchodu z Olomouce zakotvil právě ve Vítkovicích. Společně s Vladimírem Vůjtkem vytvořili v sezoně 1993/1994 progresivní a zkušenou trenérskou dvojici. Mužstvo úřadujícího vicemistra mělo ročník dobře rozehráno, ale konec v rozhodujícím čtvrtfinále s Pardubicemi znamenal předčasný konec.

Sezonu 1994/1995 už začal Alois Hadamczik v roli hlavního trenéra, ale po výsledkových neúspěších byl vystřídán. Jeho vítkovický čas ještě nenastal.

Vrátil se zpět, kde začal. Na střídačce Třince dovedl Slezany do Extraligy a své kvality prokázal i tím, že do dvou let od postupu, tehdy ještě železářů, do nejvyšší soutěže s nimi hrál o titul. Cesta přitom v semifinále vedla přes Vítkovice v emotivní bitvě. Čísla z působení v Třinci hovoří jasně – postup do nejvyšší soutěže, stříbro 1998, bronz 1999. Pro to, jakým způsobem dokázal outsidera ze samotného východu republiky dostat mezi nejlepší týmy a možná i pro své jméno, se stal trnem v oku kritiků především ze západní části Česka.

Blížila se jeho ostravská mise. V roce 2000 se Alois Hadamczik stal klíčovou postavou v obou nejpopulárnějších klubech města. Stal se majitelem fotbalového Baníku. Po nezdaru hokejistů v sezoně 1999/2000 a jejich barážovém snažení kývnul na návrat na střídačku Vítkovic. A okamžitě ukázal, co v něm je.

Vítkovické mužstvo skládal pečlivě, nebál se zapojit mladé hráče, ale také přivedl zvučné posily, například útočníka Martina Procházku a další. Pod Hadamczikovým vedením se Vítkovice přes léto staly z posledního klubu jedním z největších favoritů. V sezoně 2000/2001 z toho byla bronzová medaile, o rok později už ale modro-bílí rozjeli jízdu, která se zastavila až ve finále. Bohužel mistrovský titul znovu ukořistila ona nenáviděná Sparta.

Dva roky a dvě medaile, k tomu úspěšná gólmanská výměna, kdy se po odchodu Martina Pruska do NHL stal právoplatnou jedničkou Jiří Trvaj. Příchod Martina Procházky a především Jiřího Burgera. Zapracování mladých talentů v čele s Rostislavem Oleszem, kterému dal extraligovou šanci už v 15 letech! Alois Hadamczik nastartoval Vítkovice do nového milénia, jak nejlépe mohl. A pod jeho rukou vzkvétal i fotbalový Baník, ve kterém vyrostla další megastar ostravského sportu Milan Baroš.

Při tažení Vítkovic play off 2002 se útoky na Hadamczikovu osobu násobily. O co více jej protivníci nenáviděli, o to více byl v domácím zázemí oslavován. Dodnes určitě řadě fanoušků zní v uších špinavý výroky lídra Plzně Radka Dudy, které útočily přímo na osobu samotného vítkovického trenéra a národnostním podtextem také zesměšňovaly ostravský tým. Ráznou odpovědí mu pak byl vítkovický úspěch ve čtvrtfinále nad Západočechy.

Alois Hadamczik ale nesbíral medaile jen v moravskoslezském regionu. Rokem 2002 začala jeho pražská mise. Na střídačce v podstatě pokračoval v trendu z Vítkovic a Třince. Výsledkem byly dvě bronzové extraligové medaile. A ať měli kritici jakýkoli názor, trenérské kvality ocenily i nejvyšší špičky českého hokeje.

Alois Hadamczik v roce 2004 převzal reprezentační dvacítku a jeho majstrštykem s ní byl bronz na mistrovství světa. Následoval posun k A-mužstvu České republiky. Na olympiádě v Turíně 2006 tým pod jeho vedením vybojoval na úkor Ruska bronzové medaile a mistrovství světa v Rize 2006 mělo pod ním dokonce stříbrnou příchuť. Českou reprezentaci při své první štaci vedl do roku 2008.

To už ale znovu volaly o pomoc Vítkovice. Dva roky se v Ostravě nehrálo play off. Příchodem Aloise Hadamczika se tradiční klub opět odrazil směrem vzhůru. Přibyli noví lídři. Prostor dostal mladý brankář Poruby Jakub Štěpánek a okamžitě se zařadil mezi nejlepší v extralize. O slovo se přihlásili hráči jako Michal Barinka, Vladimír Svačina, Lukáš Klimek, také nastupující generace juniorů – Roman Szturc, Jan Káňa, Ondrej Šedivý, Tomáš Voráček. Hadamczik se nebál ani experimentů, když přišel Francouz Yorick Treille, mnoho fandů si klepalo na čelo, stačilo ale pár zápasů, aby přesvědčil, že i on umí hrát hokej a být platným hráčem. Druhý návrat Aloise Hadamczika na vítkovickou střídačku znovu přinesl lesk medailí. Sezona 2008/2009 sice skončila těsně před branami semifinále, v ročníku 2009/2010 už ale modro-bílí vyrazili opět do bojů o samotný mistrovský titul. Škoda jen, že boj s Pardubicemi nevyšel, i tak z toho byl opět ceněný titul vicemistrů extraligy.

Jako na střídačku. Když potřebovaly pomoci Vítkovice, opustil Alois Hadamczik reprezentaci, když pak po úspěchu ve Vítkovicích potřeboval národní tým podporu, došlo opět k rošádě. Mistrovství světa 2011 i 2012 byla pro český hokej pod vedením Aloise Hadamczika bronzovými zářezy, až na MS 2013 zůstal tým těsně pod medailovým umístěním. V sezoně 2015/2016 krátce vedl Kometu Brno a v roce 2018 se vrátil k mládežnické reprezentaci, tentokrát k osmnáctce.

Ani na prahu sedmdesátky neztrácí Alois Hadamczik nic ze své cílevědomosti a odhodlání. Svědčí o tom za všechny jediné – úspěšná kandidatura na post prezidenta Českého hokeje. Dva dny před narozeninami jej delegáti sjezdu v Praze zvolili do čela celého českého hokejového hnutí, porazil přitom osobnosti formátu Dominika Haška či Jiřího Šlégra.