Banner Promo
HC Vítkovice RideraHC Bílí Tygři LiberecHC Sparta PrahaBK Mladá BoleslavHC Škoda PlzeňHC Kometa BrnoHC OlomoucHC Mountfield HKHC Energie Karlovy VaryHC Berani ZlínHC Dynamo PardubiceHC Verva LitvínovHC Motor ČBHC Oceláři TřinecRytíři Kladno

2010 – 2020

 

< do 2010                                                   

 

 

Sezona 2010/2011 – 2. místo (ZČ – 3.): Alois Hadamczik opustil po dvou letech střídačku Vítkovic a vedení klubu při hledání nového kouče sáhlo do vlastních řad, jak je vítkovickým dobrým zvykem. Na nabídku mateřského celku kývli dva bývalí odchovanci Mojmír Trličík a Zdeněk Moták.

 

Pro oba hovořil významně fakt, že v minulosti strávili na střídačkách mládežnických týmů i A-mužstva několik let a současná nastupujicí generace pod nimi vyrostla. Současně s předchozím trenérem však z Vítkovic odešlo jedenáct hráčů základní sestavy, což byla velká ztráta. Během přípravného období tak museli trenéři společně s prezidentem klubu Františkem Černíkem postavit v podstatě nový tým. Vítkovice vsadily na vlastní odchovance, nabídly příležitost nadějným mladým hráčům. Post brankářské jedničky měl po Jakubu Štěpánkovi převzít Martin Prusek, ovšem kvůli dlouhodobým problémům se srdcem musel převážnou část sezony vynechat. Při hledání nového gólmana se klubu podařil mistrovský tah, sáhl po Romanu Málkovi, vracejícímu se ze Švédska, a ten se za důvěru odvděčil neskutečnými výkony v sezoně. Na poslední chvíli také do Vítkovic po krachu projektu slovenského týmu v KHL zamířil Rudolf Huna. I přes několik zvučných jmen však celá hokejová veřejnost prorokovala Ostravanům při nejlepším tuhý boj o postup do předkola, pesimisté předpovídali boj o záchranu. Na Vítkovice by před sezonou snad skoro nikdo nevsadil, hráči ale na nedůvěru dokázali odpovědět po svém. Tým vsadil na útočně laděný styl hry s častým napadáním. V kabině se vybudovala neskutečně semknutá parta každý jednotlivec se doslova rval za tým. Vítkovice začaly sezonu čtyřmi domácími zápasy na ZS v Ostravě-Porubě, kvůli vytížení domácí ČEZ Arény. Vítězství v azylu ale týmu prospěla. Ostravané od prvních kol přiváděli soupeře i fanoušky v úžas. Vůbec nejhorší umístění v průběhu základní části přišlo po druhém kole, kdy se Vítkovice ocitly na děleném sedmém místě. Od té doby však nebyly hůře než čtvrté. Domácí návštěvnost se sice nemohla rovnat Brnu či Pardubicím, nicméně vítkovický styl hokeje začal postupem času přitahovat více a více diváků. Ostrava viděla v základní části hned několik skvělých zápasů, kterým něchybělo skoro nic. Vítkovice lákaly fanoušky i jinak. Při příležitosti 30. výročí mistrovského titulu z roku 1981 vyjeli extraligoví hráči k zápasu s Kometou Brno v replikách dresů, ve kterých tehdejší hráči vybojovali ligové zlato. Oslava se povedla, před zraky více než osmi tisíc diváků a samotných mistrů 1981 vyhrály Vítkovice 5:0! Ostravané se od 6. do 39. kola praly o první příčku v tabulce. Jen pětkrát v tomto období byly hůře než druhé, a to třetí. Od 40. kola už však 1. místo držel Třinec. Vítkovice seskočily na čtvrtou pozici, ze které se přece jen dvě kola před koncezm základní části odrazily ke konečné 3. příčce. Ostravští hokejisté neprohráli v řadě vícekrát, než dvakrát a i to je co říct. Byli vůbec nejlépe hrajícím týmem v domácím prostředí a od zavedení tříbodového systému uhráli nejvyšší počet v klubové historii. Na skvělých výsledcích nezměnil nic fakt, že v lednu odešel reprezentační obránce Michal Barinka do Ruska. Skvělou tečkou za senzační základní částí byl domácí zápas s Třincem, ve kterém Ostravané prohrávali v polovině hrací doby 1:4, pak se ale nadechli k mocnému finiši a před zraky osmi tisíc fanoušků slavili vítězství 5:4.

Ve čtvrtrinále se vítkovická parta utkala s Českými Budějovicemi. Série se hrála atypicky, neboť v ČEZ Aréně se v termínu prvních dvou zápasů konal tenisový Davis Cup. Oba kluby se tedy dohodly na prohození termínů prvních čtyř utkání, a tak se začínalo na jihu Čech. První zápas vyšel Vítkovicím na jedničku – 3:1. Ve druhém Budějovičtí ovšem dost slušně kontrovali, když vyhráli 5:0. Za stavu 1:1 bylo tedy jasné, že v Ostravě se sehrají minimálně tři utkání v řadě. Šňůru odstartovala výhra domácích 3:0, hosté ale srovnali den na to vítězstvím 3:1. Klíčové utkání čtvrtfinále mělo pořadové číslo 5. V něm Vítkovičtí udolali soupeře v samostatných nájezdech 3:2 a s výhodou prvního mečbolu se mohli v klidu přesunout na led Mountfieldu. Tady nenechali Ostravané nic náhodě, vyrovnané utkání rozhodli ve svůj prospěch obránci Vosátko a Malík a Vítkovice se mohly radovat z postupu do semifinále.

Mezi nejlepšími čtyřmi čekaly na Vítkovice Pardubice, které suverénně přehrály Zlín 4:0. Ostravu navíc obcházel strašák loňského finále, ve kterém Východočeši také nekompromisně vyhráli. Hráči však opět odmítli prognózy okolí. V prvním zápase zvítězili 4:0, ve druhém sice klopýtli 2:3, ale v Pardubicích soupeři nepustili jediný bodík. Zvítězili 3:0 a 3:2 v prodloužení a za stavu 3:1 se vraceli do Ostravy. V pátém zápase Vítkovice vedly 2:0, jenže hosté se dvěma slepenými góly vrátili do zápasu a vynutili si prodloužení, když ani v něm rozhodnutí nepadlo, přišly na řadu samostatné nájezdy. V nich se jako správný kapitán projevil Jiří Burger, když vítěznou trefou poslal svůj tým do finále extraligy.

Poprvé v historii tak byly Vítkovice dva roky po sobě v přímém boji o mistrovský titul. Dokonce čekaly na svého soupeře. Třinec prohrával v semifinále se Slavií 1:3, pak se ale zvednul a v sedmém zápase se procpal do závěrečné série bojů o mistrovský pohár. Bohužel, rozjetí Slezané byli málem k neudržení. První zápas na svém ledě vyhráli 5:2. Ve druhém Vítkovice šly soupeři tvrdě po krku, 58 minut trval bezbrankový stav, jenže pak dostal puk za Málkova záda se štěstím Václav Varaďa a v následné power play pečetil Třinec výhru 2:0. V Ostravě byl v té době neskutečný zájem o hokej, kdyby měla ČEZ Aréna kapacitu 30 000 diváků, ani to by nestačilo. Moravskoslezské derby táhlo a v neskutečně bouřlivé atmosféře se sehrál třetí zápas. Jenže ten vyhráli třinečtí 4:1 a jejich fandové už pomalu slavili mistrovský titul. Čtvrté utkání nabídlo snad nejdramatičtější a nejkrásnější duel sezony. Neuvěřitelně vyrovnané utkání strhnul na stranu Vítkovic v 35. minutě Húževka a domácí vedli. Třinec však ve třetí třetině dvěma góly obrátil vývoj utkání a v útrobách ČEZ Arény se vše začalo chystat k dekorování novým extraligových mistrů. 30 sekund před třetí sirénou však Jan Káňa našlápl a Lukáši Klimkovi naservíroval nejdůležitější gól v dosavadním průběhu kariéry. Stav 4:4 nezměnilo ani prodloužení. V elektrizující atmosféře vítkovického stánku tak došlo na nájezdy. K prvnímu se překvapivě postavil Ondrej Šedivý, který bez milosti skóroval a proměnil halu v jásající kotel. Třinečtí neodpověděli. Matador Viktor Ujčík také nájezd zakončil gólem a když ani Radek Bonk neskóroval, mohly Vítkovice slavit historicky první finálové vítězství na svém ledě. Jenže to bylo z pohledu ostravské radosti vše. Pátý duel v Třinci patřil domácím. Vítkovičtí jen srovnali na 1:1, ale pak už Ocelářům vycházelo vše, na co sáhli. Velice emotivní byl zápas pro Viktora Ujčíka, který musel po rozmíšce s Květoněm nepochopitelně do kabiny a nemohl tak zasáhnout do zbytku existenčního zápasu o šance na titul. Třinec vyhrál 5:1 a na svém ledě převzal pohár pro mistra extraligy. Po roce si hráči ve vítkovických dresech pověsili na krk stříbrné medaile, které však pro všechny měly příchuť zlata. Vítkovickou sezonu ocenili i třinečtí fandové, kteří se spontánně připojili k pokřiku vítkovických fanoušků a vyvoalali vicemistry, se kterými před sezonou nikdo nepočítal. 

Sestava: Málek, Šindelář, Prusek – Malík, Punčochář, Trnka, Ovčačík, Rehák, Voráček, Vosátko, Bartoň, Ficenc, Barinka, Kovář, Němeček, Pavelka, Dudáš, Suchý – Burger, Pohl, Huna, Ujčík, Vrána, Klimek, Szturc, Tomas, J. Sýkora, Húževka, Strapáč, J. Káňa, Šedivý, Hlinka, Kucsera, Svačina. Trenéři: Mojmír Trličík a Zdeněk Moták.

 

 

 

Sezona 2011/2012 – 7. místo (ZČ – 6.): Vicemistr se pral se zraněními, po třiceti letech se vrátil na prestižní Spengler Cup a jen 29 sekund jej dělilo od postupu do semifinále a vyřazení tak pozdějšího mistra.

 

 

 

Po stříbrné sezoně tým v podstatě opustili jen tři hráči – centr Petr Vrána a křídelní útočník Rudolf Huna, oba vyslyšeli volání KHL, a Roman Tomas. Střídavé starty a hostování skončily pozdním posilám Lubomíru Vosátkovi, Tomáši Ficencovi a do sezony od začátku nezasahoval ani Jakub Bartoň. Dva hráči se do Ostravy vrátili, konkrétně Juraj Štefanka a Tomáš Káňa, bratr nejlepšího nováčka uplynulé sezony Jana. Novými tvářemi v týmu byli obránce Karol Sloboda a taktéž bek Tomáš Kudělka. I Vladimír Svačina se vrátil do Vítkovic. Zprvu ne příliš citelné oslabení odchodem Vrány a Huny se plížilo pomalu. Ostravané zahájili sezonu dobře, dokonce se i brzy vyhoupli do samotného čela tabulky. Jenže extrémně vyrovnaná soutěž je na výsluní dlouho neudržela. Záhy se začala projevovat zranění. Vykloubené rameno Lukáše Klimka úplně smazalo sílu úderné formace Klimek – Vrána – Pohl. Při jeho zranění a odchodu Vrány zůstal Petr Pohl osamocen. Na marodku se během první poloviny soutěže dostali vedle Klimka dlouhodoběji obránci Karol Sloboda, Denis Rehák, Pavel Trnka, kanonýr Viktor Ujčík, který měl do sezony fantastický start. Brankář Filip Šindelář také kvůli problémům s třísly nemohl na delší čas hrát. Kvůli účasti na Spengler Cupu v Davosu Vítkovice různě předehrávaly svá vánoční kola, balancovaly na rozhraní první desítky a na čas dokonce opustily pozice pro postup do play off, naštěstí jen na jedno kolo. Bez sedmi hráčů vyrazil tým do mezinárodní konkurence prestižního Spengler Cupu, který býval postrachem českých mužstev, která po návratu zažila výsledkový sešup směrem dolů. Ostravané ale obstáli, i přes vysokou prohru s Kanadou vybojovali semifinále a konečné třetí místo. Tým se dobil energií, v jeho řadách bojoval i historicky první Australan v Česku a ve vyspělé hokejové zemi vůbec – sedmnáctiletý Nathan Walker, který se stal okamžitě celebritou Spengler Cupu po svém gólu Kanadě. Po návratu ze Švýcarska čekala Ostravany pořádná porce zápasů, skoro co dva dny, jenže sebevědomí nabyté v Davosu se pozitivně odrazilo ve výsledcích v lize. S měsíčním posílením obrany sparťanem Jaroslavem Kasíkem se Vítkovice z desáté pozice posunuly do první šestky a hráči se pomalu vraceli z marodky. Těsně před koncem základní části, když vrcholil souboj se Zlínem o přímý postup do play off, se ale zranila jednička Roman Málek. Filip Šindelář jej naštěstí dobře zastoupil, důležitý duel se Zlínem zvládl a v posledním kole si Ostravané, tentokrát už opět s Málkem v brance, zajistili v derby s Třincem přímý postup do čtvrtfinále.

 

Pro první kolo vyřazovacích bojů získaly Vítkovice za soupeře potřetí ve třech letech Pardubice. Ostravané dopředu avizovali, že ve Východočeších vidí jednoho z aspirantů na finále, ale asi ani netušili, jak blízko jsou pravdě. Dramatická a místy i pořádně vyhrocená série začala v Pardubicích. Vítkovičtí do ní šli bez nejzkušenějšího obránce – Marka Malíka, který se zranil. První duel skončil vítězstvím domácích, přestože do vedení šli první Ostravané. Roman Málek byl pro obnovené zranění nucen znovu opustit branku, ani Tomáš Kudělka nemohl pro zranění hrát. Filip Šindelář ale nezklamal, ve druhém zápase vychytal nájezdové vítězství. Za nerozhodného stavu se série přesunula na led Vítkovic. Ve třetím duelu sice měli více ze hry Východočeši, ale v infarktovém závěru vyrovnal 10 sekund před koncem třetí třetiny Juraj Štefanka a po prodloužení vystřelil Ostravanům vítězství v nájezdech kapitán Jiří Burger. Ve třetím utkání definitivně odstoupil i další obránce, Pavel Trnka. Vítkovice se musely v zadních řadách opírat o výpomoc z Olomouce, která ovšem ne vždy byla pro boje Hanáků v play off první ligy možná. Ve čtvrtém duelu Pardubice vyrovnaly, aby v pátém střetnutí na svém ledě uštědřily soupeři porážku 0:6. Obdobně, jako ve čtvrtfinále 2001 mezi stejnými soupeři, ale Vítkovice úder v šestém zápase na svém ledě vrátily, a to dokonce podobným způsobem – 6:1 – už znovu s Málkem v brance. Rozhodoval tak sedmý zápas v Pardubicích. Neuvěřitelně napínavý a dramatický souboj měl bohužel hořký konec pro Ostravany. Hned čtyřikrát vedli, naposledy od 54. minuty, jenže Pardubice srovnaly při power play 29 sekund před koncem třetí třetiny a hned v úvodu prodloužení poslal do semifinále Východočechy provokatér Daniel Rákos.
Po dvou letech tak Vítkovice skončily bez medaile už ve čtvrtfinále, což byl ale vzhledem k četným dlouhodobým zraněním dobrý výkon.
Sestava: Málek, Šindelář, Žigardy (náhradník), J. Čech (náhradník), Lukáš (náhradník) – Kudělka, Malík, Ovčačík, Punčochář, Rehák, Sedlák, Sloboda, Trnka, Voráček, Bartoň, Koma, Ondrušek, Kasík – Burger, Hlinka, Húževka, J. Káňa, T. Káňa, Klimek, Kolouch, Kucsera, Pohl, Šedivý, Štefanka, Strapáč, J. Sýkora, Szturc, Ujčík, Walker, Hruška. Trenéři: Mojmír Trličík, Zdeněk Moták.

  

Sezona 2012/2013 – 8. místo (ZČ – 9.): Sezona částečné výluky v NHL se ve Vítkovicích nesla ve znamení nevydařeného vstupu do soutěže a z toho pramenící změny a do posledního kola boj o postup do play off.

Oproti předešlé sezoně se kádr značně pozměnil. Předně kariéru ukončil Pavel Trnka, ostravský celek opustili obránci Ctirad Ovčačík a Jaroslav Koma, útočníci Juraj Štefanka, Juraj Sýkora, Petr Pohl a na nějaký čas i Peter Húževka. Do modro-bílého dresu se vrátili útočníci Ondřej Roman a Vladimír Svačina, ty po neúspěšném angažmá doplnil i slovenský kanonýr Rudolf Huna, významnou posilou byl také návrat obránce Michala Barinky. O co slibněji vypadaly změny v týmu na papíře, o to větší bylo bohužel rozčarování z úvodní čtvrtiny soutěže. Samotný začátek vyšel, jenže po dvou výhrách přišla čtyř porážek, po jednom vítězství následoval další tři prohry a obdobná výsledková sinusoida bohužel pokračovala. Svůj podíl měla i zranění, dlouhodobě byli mimo hru Kudělka s Janem Káňou se zraněním ramene. Do soutěže zasáhla i výluka v NHL, Vítkovice posílil obránce St. Louis Roman Polák, ale ani on nezabránil špatným výsledkům a také jej museli trenéři na čas zapsat na marodku. Druhá série čtyř proher v řadě si vynutila změny, jen 16 bodů z první čtvrtiny bylo žalostně málo. Po dvou a čtvrt sezonách se tak s týmem musela rozloučit trenérská dvojice Mojmír Trličík – Zdeněk Moták. Během reprezentační přestávky se pak vedení vítkovického klubu dohodlo s někdejším koučem Skalice a asistentem u slovenského národního týmu Peterem Oremusem, kterého doplnil Ladislav Svozil. Změna týmu prospěla, společně s novými trenéry přišli i noví hráči – vrátil se Húževka, do hry naskočil opět Roman Polák, z NHL dorazil na výpomoc i další zadák Filip Kuba, později přišel i Richard Stehlík. Vítkovicím se začalo dařit, a to i přes fakt, že se zranila brankářská jednička Roman Málek, Filip Šindelář jej zastoupil famózně. Jenže výrazný posun i přes časté výhry nepřišel, Ostravané stále balancovali na rozhraní desítky. V historii poprvé vidělo v základní části v ČEZ ARÉNĚ zápas přes 10 tisíc fanoušků, duel s Kladnem vedeným Jaromírem Jágrem domácí vyhráli 4:3 před 10 109 diváky. Nejproduktivnější formací se stal útok ve složení Svačina – Roman – Huna. Ti kralovali jak v lize, tak na Spengler Cupu 2012, kde Vítkovice po triumfu v základní skupině sice neprošly v semifinále opět přes Davos, nicméně dokázaly zopakovat rok starý bronzový úspěch. Závěr základní části se přesto nesl v duchu boje o samotný postup do play off. Situace v celé soutěži se zamotala tak, že v posledním kole zbývala v předkole dvě volná místa a tři adepti se stejným počtem bodů – Vítkovice, Pardubice, Brno. Nervák závěrečného kola vyzněl nejlépe pro Ostravany, ti zvítězili v Liberci a jasně tím rozhodli o svém postupu do play off.

Po čtyřech letech Vítkovice hrály předkolo play off, v něm se utkaly s Českými Budějovicemi. Napínavá série se hrála jako na houpačce, oba týmy byly schopné zvítězit jak doma, tak venku. Rozhodovat tak musel poslední 5. zápas. Na ledě Mountfieldu Ostravané dokázali dvakrát vyrovnat a vynutit si prodloužení. To bylo ovšem nekonečné, téměř tři dvacetiminutová nastavení absolvovali hráči obou stran. V celkovém součtu odehrály týmy v podstatě dva zápasy najednou! Rozhodnutí infarktového duelu přišlo až v neuvěřitelné 114. minutě, kdy chyby ve střídání soupeře využil Svačina, předložil puk Húževkovi a ten ze střední vzdálenosti ukončil zápas a zpečetil postup Vítkovic. Rekordně dlouhý zápas vyhráli Ostravané.

Obrovská radost z vítězného rekordního duelu ovšem znamenala začátek konce. Vítkovičtí hokejisté dali do postupu do čtvrtfinále všechny síly, a to je pak čekal vítěz základní části Zlín. Po osmi letech se opakovala vypjatá série s ševci. Znovu do zápasů zasahovaly nervy i emoce. Ostravané bohužel netahali za delší konec. Po dvou prohrách ve Zlíně sice dokázali dvakrát zvítězit na svém ledě, navíc po neuvěřitelných obratech, nicméně pátý zápas znovu uhráli modro-žlutí a v šestém zápase jediný gól rozhodl o konci sezony pro Vítkovice. Čtvrtfinále po roce opět znamenalo stopku pro ostravský celek.
Sestava: Málek, Šindelář, Halász (náhradník – nenastoupil) – Barinka, L. Kovář, Kuba, Kubina (napsán na soupisku, ale nenastoupil), Kudělka, Lučka, Malík, Ondrušek, Pastor, Polák, Punčochář (vinou problému se srdcem nenastoupil), Rehák, Sedlák, Sloboda, Stehlík, Štencel, Voráček – Bartánus, Burger, Hlinka, Hruška, Huna, Húževka, J. Káňa, T. Káňa, Klimek, Kolouch, Kucsera, Roman, Šedivý, Strapáč, Svačina, Szturc, Ujčík, Walker. Trenéři: Mojmír Trličík, Zdeněk Moták, od 7. 11. 2012 Peter Oremus a Ladislav Svozil.

Sezona 2013/2014 – 8. místo (ZČ – 8.): První kompletní sezona pod vedením trenéra Oremuse, asistentem Roman Šimíček. Klidnější průběh, ale do vyřazovacích bojů opět přes předkolo.

Před sezonou se v týmu udála řada změn. Předně modro-bílý dres opustili zkušení borci Viktor Ujčík (skončil v Dukle Jihlava, kde ukončil kariéru) a Marek Malík (odešel do Rakouska). Odešlí dále Voráček, Klimek, Hruška, Tomáš Káňa, Rehák, Sedlák, Bartánus. Trenéra Petera Oremuse doplnil jako asistent Roman Šimíček. Přibyl talentovaný Slovák Michael Vandas z Popradu, z Polska se vrátili odchovanci Martin Dudáš a Patrik Valčák. Více prostoru dostali mladí hráči, pro které začalo platit pravidlo o povinnosti nasazování do extraligových zápasů. I tak těsně před sezonou do zámoří odešli útočník Zdráhal a obránce Klok. V týmu nepokračoval ani Nathan Walker, který šel zkusit štěstí po draftu do Washingtonu.
Sezona nezačala úplně nejlépe, závěr první čtvrtiny nadělil čtyři výhry v řadě, jenže ty vystřídaly další tři prohry za sebou. Vedení se rozhodlo řešit rychle. Obranu posílilo o brněnského Milana Hrušku, husarský kousek se podařil získáním talentovaného havlíčkobrodského gólmana, reprezentanta do 20 let Daniela Dolejše. Výkony se zvedly, i když začalo se dařit, i když Ostravané stále balancovali ve druhé půlce tabulky. Cesta na Spengler Cup v prosinci, potřetí v řadě, se mohla zdát jako přítěž, zvlášť když Dolejš jel reprezentovat na MS do 20 let. Ale ačkoli tým nepřivezl potřetí za sebou z Davosu medaili, nastartoval se ke skvělým výsledkům. Formu chytil zkušený brankář Filip Šindelář, naopak s Vítkovicemi se rozloučil Roman Málek, kterého po část sezony trápila zranění a nakonec zůstal při dobrých výkonech kolegů mimo sestavu. Sezonu dochytal v dresu Sparty. Zázračný leden udělal z Vítkovic momentálně nejlepší mužstvo extraligy, které dokázalo bodovat v devíti zápasech po sobě, z toho osm vyhrát, celkově šňůra úspěchů Ostravanů čítala dvanáct vítězství z patnácti zápasů. Modro-bílí začali atakovat šestku, jenže olympijská pauza jejich nástup zbrzdila a na přímý postup mužstvo nedosáhlo. Účast v desítce si ale zajistili s předstihem, stejně jako fakt, že předkolo budou začínat doma.

Potřetí se Vítkovice dostaly do předkola play off a podruhé se střetly s Libercem. Stejně jako v roce 2009, také tentokrát to byla ze strany Ostravanů jednoznačná záležitost. Po domácích výhrách 2:0 a 3:1 byli Vítkovičtí blízko postupu, který zpečetili v Liberci hned v prvním zápase výhrou 6:2.

Čtvrtfinále nadělilo Ostravanům tradičního soupeře pro play off, vítěze základní části, pražskou Spartu. Tradičně emotivní souboj začal v Holešovicích. Domácí vyhráli první zápas těsně 3:2, Vítkovice vrátily úder, když ve druhém duelu skóroval v 60. minutě jediný střelec zápasu Petr Kolouch – Ostravané vyhráli 1:0. Za stavu 1:1 se série přesunula do ČEZ ARÉNY. Natěšených osm a půl tisíce fandů čekalo úspěch. Vítkovice mu byly blízko. Dokonce vedly 2:1, jenže po sporném zákroku na Svačinu se Sparta dostala do výhody, ze které vytěžila vyrovnání a v prodloužení nakonec urvala zápas na svou stranu. Komise rozhodčích nakonec uznala, že měl být pískán faul, jenže to už zápas nevrátilo. Sparťané využili momentální výhody a získali celkem jednoznačně i čtvrtý zápas. V pátém utkání v Praze by vítězství posunulo Spartu do semifinále. Ostravané otevřeli skóre Kudělkou, ale domácí srovnali a vše rozhodovaly až samostatné nájezdy, které vyzněly lépe pro Holešovické. Tím Sparta postoupila a pro Vítkovice sezona skončila. Celá série ovšem dost připomínala dvacet let starou finálovou sérii. Pražané před druhým duelem na rychlo přišli o několik hráčů vinou střevních problémů, z jejich zapříčinění osočili Vítkovické a dokonce i personál hotelu Expo, kde se přitom stravovaly oba týmy. Navíc problémy Sparty den ze dne pominuly, zatímco ty stejné naplno propukly u hráčů Vítkovic a držely je delší dobu. Jak to bylo, a do jaké míry tyto faktory ovlivnily průběh série je ovšem dodnes sporné.

Sestava: Šindelář, Dolejš, Málek – Bail, Barinka, Dudáš, M. Hruška, L. Kovář, Kudělka, Pastor, Punčochář, Sloboda, Stehlík, Štencel – Burger, Hlinka, Huna, Húževka, J. Káňa, Kolouch, Kucsera, Němec, Roman, Šedivý, Strapáč, Svačina, Szturc, Tomi, Valčák, Vandas. Trenéři: Peter Oremus a Roman Šimíček.

Sezona 2014/2015 – 10. místo (ZČ – 8.): Pád na poslední místo, návrat trenéra Svozila, play off pouze předkolo. Poprvé v Champions Hockey League

Tým na úvod sezony vedli opět trenéři Peter Oremus a Roman Šimíček. Do zahraničí odešli Karol Sloboda (KHL), Tomáš Kudělka (Finsko), do Sparty přestoupil Michal Barinka. Náhradou přišli, zkušený Lukáš Zíb z Třince, talentovaný reprezentant Peter Čerešňák, ze zámoří se vrátili junioři Patrik Zdráhal a Lukáš Klok. Na úvod sezony se Vítkovice představily v obnovené Lize mistrů – jako zakládající člen a tradiční evropský hokejový klub. Ostravané nepostoupili ze základní skupiny, v níž se střetli s německým mistrem ERC Ingolstadt, švýcarským EV Zug a finským SaiPa Lappeenranta. Vítkovice dvakrát porazily Ingolstadt (doma 5:1, venku 5:4 SN), bod přivezly z ledu SaiPy. Extraliga i přes prohru v prvním kole začala výborně, po čtyřech výhrách v řadě Ostravané atakovali druhou příčku těsně za vedoucím Třincem. Jenže následovala šňůra devíti porážek v řadě se ziskem jediného bodu. Vítkovická krize skončila až v závěru listopadu. V období dvou měsíců mužstvo odehrálo 19 zápasů, ze kterých vyhrálo pouze čtyři – dva z toho až po základní hrací době – zbylá utkání prohrálo, bodovalo přitom třikrát. Vedení klubu reagovalo trenérskou výměnou. Začátkem listopadu po vzájemné dohodě skončili u A-mužstva Peter Oremus s Romanem Šimíčkem. Jejich místa zaujali dosavadní sportovní manažer Ladislav Svozil a trenér juniorky Jakub Petr. Došlo také k řadě změn v kádru. Už na podzim se k týmu připojil útočník Rostislav Olesz. Tým získal kanadského brankáře Brandona Maxwella. Z Brna na čas dorazil obránce Tomáš Malec, do konce sezony útočník Tomáš Svoboda. Výsledkový útlum se podařilo zpomalit, přesto tým padl až na poslední místo. Až koncem listopadu se výkony i výsledky začaly zvedat. Vítkovice vyhrály tři zápasy v řadě. Z následujících 11 zápasů prohrály třikrát, a to jednou se ziskem bodu. V lednu tým rozšířil z Finska se vracející Tomáš Kudělka, na měsíc vypomohl sparťanský obránce Marek Hrbas. Vítkovice v lednu zabraly. K nejlepším výsledkům patřily výhra v Pardubicích (6:1), nebo před vyprodanou Arénou s Třincem (4:3, sledovalo 10 004 diváků). Závěr základní části tým zvládl a z osmého místa se probojoval do předkola play off.

Stejně jako poslední zápas základní části, tak také úvodní zápasy předkola odehrály Vítkovice na zimním stadionu SAREZA v Porubě (kvůli tenisovému turnaji v ČEZ ARÉNĚ). Soupeřem pro předkolo byly Pardubice. Vítkovice skvěle začaly, když i přes stav 0:2 nakonec zvítězily v prvním zápase 8:2! Jenže podobný výkon se jim už nepodařilo zopakovat. Ve druhém zápase na svém porubském ledě padli Ostravané 2:4. V té chvíli také zkosila část týmu zranění a nemoci. V Pardubicích mužstvo nenavázalo na domácí úspěch, padlo 3:6 a 0:5 a sezona tak skončila. Tahouny týmu byla po většinu sezony útočná trojice Vladimír Svačina – Ondřej Roman – Rudolf Huna. Výborně hrál také Rostislav Olesz. Do dobré formy se po příchodu Maxwella dostal i brankář Daniel Dolejš. Ten se v závěru základní části a během play off prostřídával s Filipem Šindelářem, oba svými výkony posunuli Maxwella do pozice třetího brankáře.

Sestava: Daniel Dolejš, Brandon Maxwell, Filip Šindelář – Marek Bail, Peter Čerešňák, Ondřej Dlapa, Lukáš Klok, Lukáš Kovář, Tomáš Kudělka, Tomáš Malec, Tomáš Pastor, Petr Šenkeřík, Richard Stehlík, Jan Štencel, Lukáš Zíb – Jiří Burger (C), Michal Hlinka, Rudolf Huna, Peter Húževka, Jan Káňa, Petr Kolouch, Lukáš Kucsera, Erik Němec, Rostislav Olesz, Ondřej Roman, Ondrej Šedivý, Petr Strapáč, Vladimír Svačina, Tomáš Svoboda, Roman Szturc, Vojtěch Tomi, Michael Vandas, Patrik Zdráhal.
Trenéři: Peter Oremus a Roman Šimíček, od 4. 11. 2015 Ladislav Svozil a Jakub Petr

Sezona 2015/2016 – 11. místo: Po osmi letech poprvé bez play off. Sezona vrcholila misí v play out

Ve vedení mužstva zůstala trenérská dvojice Ladislav Svozil – Jakub Petr. Odchod produktivního útoku „Romanovců“ Vladimíra Svačiny – Ondřeje Romana – Rudolfa Huny se zdál být velkým problémem. Po roce v KHL se vrátil obránce Sloboda, z Varů přišel útočník Stanislav Balán, ze sestupující Slavie zadák David Štich. Brankářský post posílil exhradecký Pavel Kantor.
Ostravané dobře nastartovali sezonu. V prvních kolech potvrdili úspěchy ze základní skupiny druhého ročníku Ligy mistrů. Jenže po vydařených duelech přišla řada zranění, odchod nejproduktivnějšího útočníka Rostislava Olesze do Švýcarska a ruku v ruce s tím výsledkový i výkonnostní pokles. Na začátku černé série přitom paradoxně stál nejlepší výsledek v sezoně – domácí vítězství nad rivalem z Třince 7:0! Modro-bílým se podařilo vzpamatovat se až na přelomu ledna a února. Do té doby zbytečně ztráceli body především s týmy okolo sebe.
Po Novém roce svou anabázi ve Švýcarsku Rostislav Olesz přece jen ukončil a vrátil se zpět. Další změny se udály už během série neúspěchů. Nejprve na čas přišel slovenský útočník Peter Ölvecký, který ale po měsíci zamířil do Chomutova a opačnou cestu nastoupil další Slovák Marek Hovorka. Po deseti letech se také do mateřského celku vrátil obránce Radek Philipp. Krátce před koncem přestupového termínu došlo k výměně s Olomoucí, trejd se týkal forvarda Petera Húževky, za kterého náhradou přišel Petr Kafka. Doslova v posledních minutách Vítkovice potvrdily příchod brankáře Patrika Bartošáka ze základní organizace týmu NHL Los Angeles Kings.
Mužstvo se v závěru základní části vybičovalo k mocnému finiši, stáhlo náskok Třince i Komety a do takřka posledního kola bojovalo o účast v předkole play off. V předposledním zápase základní části měli Vítkovičtí na svém ledě vedoucí Liberec doslova na lopatkách, jenže ani vedení 3:0 nakonec nestačilo. Bílí Tygři otočili utkání ve svůj prospěch a právě porážka 5:6 definitivně uzavřela Ostravanům brány play off.
Do play out naštěstí Vítkovice vstoupily s dostatečným bodovým náskokem, že se jim už po třech kolech podařilo definitivně zažehnat hrozbu pádu do baráže o extraligu a nakonec celou skupinu play out i vyhrát.
I přes nevydařenou sezonu si Ostravané na nezájem fanoušků stěžovat rozhodně nemohou. Návštěvnost domácích zápasů HC VÍTKOVICE STEEL v sezoně 2015/2016 dokonce překonala veškeré předešlé ročníky od roku 2001. S průměrem 5580 diváků na zápas Ostravané skončili v celkovém hodnocení extraligy na výborném pátém místě.

Sestava: Patrik Bartošák, Daniel Dolejš, Pavel Kantor, Filip Šindelář – Marek Bail, Peter Čerešňák, Lukáš Klok, Lukáš Kovář, Tomáš Kudělka, Tomáš Pastor, Radek Philipp, Ivan Puzič, Karol Sloboda, Jan Štencel, David Štich – Stanislav Balán, Jiří Burger, Tomáš Gřeš, Michal Hlinka, Marek Hovorka, Peter Húževka, Jakub Illéš, Tomáš Jáchym, Dominik Kafka, Petr Kafka, Jan Káňa, Petr Kolouch, Lukáš Kucsera, Filip Kuťák, Roman Maliník, Erik Němec, Rostislav Olesz, Peter Ölvecký, Petr Strapáč, Roman Szturc, Vojtěch Tomi, Michael Vandas, Patrik Zdráhal.
Trenéři: Ladislav Svozil a Jakub Petr

< do 2010                                                   

 

 

NADCHÁZEJÍCÍ ZÁPAS

Tabulka A tým 2021/2022

PozTýmZVVPPPPB
11HC VERVA Litvínov14412716
12Bílí Tygři Liberec14404616
13HC VÍTKOVICE RIDERA11320613
14Rytíři Kladno14132811
15PSG Berani Zlín14013105
HC Vitkovice Ridera Logo Middle

Máte už permanentku?

Permanentky jsou již vprodeji! Zajistěte si své místo na stadionu. Více >