Banner Promo
HC Vítkovice RideraHC Bílí Tygři LiberecHC Sparta PrahaBK Mladá BoleslavHC Škoda PlzeňHC Kometa BrnoHC OlomoucHC Mountfield HKHC Energie Karlovy VaryHC Berani ZlínHC Dynamo PardubiceHC Verva LitvínovHC Motor ČBHC Oceláři TřinecRytíři Kladno

2000 – 2010

 

< 90. léta                                                    do 2020>

 

 

Sezona 2000/2001 – 3. místo (ZČ – 6.): Barážový neúspěch předchozí sezony způsobil ve Vítkovicích menší zemětřesení, výsledkem byl sezonní bronz.

Do funkce trenéra byl povolán Alois Hadamczik, kterého doplnili Kamil Konečný a Mojmír Trličík. Došlo k přestupové bombě, do Vítkovic přišli hvězdní útočníci Martin Procházka a Pavel Patera. Patera vydržel jen chvíli během letní přípravy, ale Procházka absolvoval celou sezonu a stal se jedním z nejlepších hráčů. Ke slovu se dostali i mladí hráči, například talentovaný Rostislav Olesz. Kapitánem týmu se stal zkušený Josef Štraub a během sezony se k týmu připojili i Tomáš Sršeň a David Pospíšil. V brance se mužstvo mohlo spolehnout na Martina Pruska vedle kterého do životní formy dorůstal Jiří Trvaj. Vítkovicím se přes obměnu kádru stále příliš nevěřilo. Začátek ale měly povedený, v první čtvrtině soutěže prohrály pouze tři utkání, čímž mužstvo získalo seběvědomí. Ve druhé čtvrtině sice došlo na větší počet porážek, jenže hlavně doma byly Vítkovice téměř nepřekontelné. Po polovině soutěže se karta obrátila a hlavně venkovní zápasy se staraly o pravidelný přísun bodů, i tak ale Vítkovice skončily v tabulce návštěvnosti na čtvrtém místě. V tabulce základní části extraligy skončily na 6. místě.

Čtvrtfinále svedlo Ostravany dohromady s Pardubicemi a Vítkovice měly, stejně jako celá extraliga, poprvé okusit příchuť sedmizápasové bitvy. Série začínala v Pardubicích a hosté získali na svou stranu úvodní zápas po výhře 4:3, druhý den už patřil domácím, ti vyhráli 6:3 a srovnali stav série. V Ostravě zvládly třetí zápas lépe Pardubice, úder jim domácí vrátili ve čtvrtém duelu, a tak znovu za nerozhodného stavu 2:2 se série stěhovala na východ Čech. Tady Vítkovice zaznamenaly nejvyšší prohru v sérii – 1:6. Pardubice tak byly jedno vítězství od postupu. V Ostravě za ním vykročily dobře, v polovině utkání vedly 1:0. Jenže téměř minutu před koncem při power play vyrovnal svou vůbec první sezonní trefou obránce Radek Philipp. V prodloužení pak stačila opět minuta Dmitriji Jerofejevovi na vítězný gól a oslavný šavlový tanec. Za stavu 3:3 série dospěla k rozhodujícímu sedmému zápasu. Vyhrocený a emocemi prosáklý zápas rozhodují dvě situace, nejprve uznaný gól Romana Kaděry na 3:2, který musel potvrdit videorozhodčí. A pak blesková odpověď Martina Procházky na vyrovnání Pardubic, kdy 36 sekund po třetím gólu domácích vítkovický útočník vstřílí vítěznou branku. Vítkovice vyhrály zápas 4:3 a stejně tak i celé čtvrtfinále.

V semifinále to už ovšem byl o něčem jiném. Vítkovice narazily na Spartu a ta jim nedala skoro žádnou šanci. Ostravané nechali v sedmizápasové bitvě skoro všechny síly a loňský mistr je porazil ve třech utkáních 3:0 (2:3, 1:3, 2:3). Druhým poraženým v semifinále byla Slavia a protože v základní části skončila až sedmá, získaly Vítkovice svůj historicky čtvrtý bronz.

Zlato z mistrovství světa z Hannoveru si v této sezoně domů přivezl David Moravec a Martin Procházka, za vítkovické odchovance ještě také Pavel Kubina a Filip Kuba. David Moravec se přitom stal hrdinou šampionátu, když v prodloužení finále vstřelil vítěznou zlatou branku, čímž se stali Češi potřetí v řadě mistry světa.  

Sestava: Prusek a Trvaj – Jerofejev, philipp, Škuta, Zátopek, Galvas, Zápotočný, Seman, Výtisk, Jurečka, Kobezda, Vilášek – Moravec, Štraub, Procházka, Kaděra, I. Padělek, Pavelek, M. Tomášk, Selingr, Ivan, Pleva, Pospíšil, Polášek, Mikšan, Sršeň, Najdek, Irgl, Olesz, Brančík, A. Padělek, Lamich, J. Hulva, Suchánek, Wantulok. Trenéři: Alois Hadamczik, Kamil Konečný a Mojmír Trličík.  


Sezona 2001/2002 – 2. místo (ZČ – 5.): Po předchozím medilovém úspěchu Vítkovice opět pomýšlely na dobré umístění.

 

Kádr se změnám nevyhl, na svou zámořskou štaci se vydal Martin Prusek, Jiří Trvaj se tak stal brankářskou jedničkou. Přišly i dvě posily z mistrovského Vsetína – obránce Radim Tesařík a útočník Roman Stantien. Bohužel oba se v sezoně potýkali s dlouhodobými zraněními. Odešli Pospíšil se Sršněm, také Dmitrij Jerofejev, naopak zase přišel Marek Melenovský. V pruběhu soutěže ještě došlo k výrazným přesunům. Předně kapitán Josef Štraub odešel do Slavie výměnou za Leoše Čermáka, Martin Procházka následoval Pavla Pateru a odešel do zahraničí. Vítkovice ale také získaly, z Finska přišel člen posledního mistrovského kádru Vsetína, útočník Jiří Burger. Vítkovice se během základní části držely dost nahoře, mezi nejlepšími šesti celky. Sice se nevyhly výsledkovým výkyvům – výhra 6:0 doma nad Pardubicemi a Kladnem či 9:2 nad Havířovem, naproti tomu domácí prohra se Spartou 1:8. Nicméně základní část ukončily na 5. místě, a to ještě v závěru přišly o 4. pozici, ve prospěch Plzně, se kterou měly shodně 87 bodů.

Pátá či čtvrtá pozice neměla na soupeře pro čtvrtfinále vliv. Vítkovice se utkaly s Plzní, vinou horšího umístění jen s tím rozdílem, že série začínala na západě Čech. První zápas zvládla lépe Plzeň, druhý zase Vítkovice. V Ostravě se čtvrtfinále vyvíjelo stejně, nejprve vítězství Plzně, pak Vítkovic, ty ovšem uletěly výsledkem 9:1! Vyrovnaná série se tím zlomila, Ostravané vyhrálil v Plzni pátý duel 5:2 a postup do semifinále pečetily doma výhrou 4:2. Nutno dodat, že se čtvrtfinále neslo v nevraživé atmosféře, kdy se hráči Plzně, především Radek Duda, v novinách velmi neslušně vyjadřovali o Vítkovicích i osobě trenéra Aloise Hadamczika. Vše jim to ale bylo marné, Vítkovice vyhrály sérii 4:2 a radovaly se z postupu.

V semifinále na ostravskou partu čekal Zlín. Ten sice první zápas na svém ledě vyhrál 4:1, ale jinak si skoro ani neškrtnul. Sérii na tří vítězné zápasy ovládly Vítkovice, nejprve vyhrály na své půdě druhý zápas 5:1, pak ve Zlíně 2:1 a v domácím prostředí vítězstvím 5:2 zpečetily po pěti letech postup do finále.

V přímém boji o mistrovský titul se podruhé v historii potkaly Vítkovice s pražskou Spartou. A za odvetou roku 1993 vykročily velmi slibně. Holešovickou halu vykradly vítězsvím 3:2. Po přesunu do Ostravy ke druhému utkání ale jakoby vítězné kouzlo opadlo. Prohra 2:3 znamenala srovnání stavu série, na Spartě pak Vítkovice prohrály vysoko 0:7 a doma po prohře 1:4 musely sledovat, jak se z titulu raduje Sparta. Ostravané tak získali za 2. místo stříbrné medaile.

Na mistrovství světa ve Švédsku si sezonu prodloužili Jiří Trvaj a David Moracec. Vítkovickou školu zastupovali ještě Filip Kuba a Pavel Kubina. Pavel Kubina společně s Richardem Šmehlíkem stáli i u neúspěšného pokusu o reprízu zlaté olympiády z Nagana v Salt Lake City na ZOH 2002 

Sestava: Trvaj, Falter, Smolka – Galvas, Jurečka, Zápotočný, Tesařík, Škuta, Seman, Výtisk, Philipp, Chmelíř, Dresler – Moravec, Burger, Melenovský, Kaděra, I. Padělek, Pavelek, Procházka, A. Padělek, M. Tomášek, Čermák, Štraub, Igl, Selingr, Ivan, Stantien, Krayzel, Olesz, Krenželok, Barna, J. Hulva. Trenéři: Alois Hadamczik, Kamil Konečný a Mojmír Trličík. 


Sezona 2002/2003 – 5. místo (ZČ – 5.): V této sezoně měly Vítkovice šanci pokračovat v dobře rozjetých výkonech předchozích dvou sezon. 

 

Přestože přišla nová trenérská dvojice Ladislav Svozil – Aleš Tomášek, kádr doznal malých změn. Vítkovice také vsadily na řadu mladých, ať už na Olesze nebo na Krenželoka s Hulvou. Jiří Trvaj zcela nahradil jak na ledě, tak v srdcích fanoušků Martina Pruska, nová úderná formace ve složení Moravec – Burger – Kaděra byla velmi produktivní. Ostravané sice trochu ztratili ze síly, kterou měli v uplynulé sezoně, nicméně patřili rozhodně k lepším celkům tabulky a to nakonec dokázaly i svými výsledky. Po 52. kole tedy tým skončil stejně jako loni na 5. příčce.

Pro čtvrtfinále byla jasná dvojice Vítkovice – Třinec. Ostravané měli bohužel nevýhodu jen jedné elitní a pravidelně se prosazující formace, kterou byla právě první pětka Moravec – Burger – Kaděra – Černošek – Philipp nemohla ustát tíhu čtvrtfinále, zvláště poté, co se zranil obránce Radek Philipp. Vítkovice nejprve v Třinci prohrály 2:3, druhý den zvítězily 2:1 a naději všem vlil do žil první zápas na ostravské půdě. Ten byl koncertem obran a hlavně brankářů. Po 70 minutách zápasu svítilo na ukazateli skóre stále 0:0. Musely rozhodnout nájezdy, v nich byl úspěšný Burger i Moravec, za Třinec se netrefil nikdo, a tak se Vítkovice ujaly vedení v sérii 2:1. Slezané se pomstili neskutečným způsobem, vyhráli v Ostravě 7:0. V Třinci velkou vyrovnanou bitvu rozhodl vítkovický hráč ve službách červeno-bílých, Zdeněk Pavelek. Šesté utkání mohlo poslat do semifinále Třinec, nebo vrátit do hry Vítkovice. V Ostravě ale ten den nikdo nejásal, Vítkovice prohrály 2:6 a sezona pro ně předčasně skončila. V konečném hodnocení obsadily 5. místo.

Na MS 2003 do Finska jel v pozici brankářské trojky Jiří Trvaj.  

Sestava: Trvaj, Falter – Philipp, Tesařík, Černošek, Jurečka, Zápotočný, Výisk, CHmelíř, Kumstát, Dresler, Zátopek, Ficenc, Malena, D. Mocek – BUrger, Moravec, Kaděra, L. Krayzel, Gron, Melenovský, I. Padělek, Irgl, Selingr, A. Padělek, Laszkiewicz, Olesz, Vůjtek ml., Hubáček, Krenželok, Hulva, Hlouch. Trenéři: Ladislav Svozil a Aleš Tomášek. 


3. srpna 2003: Poprvé v historii si oslavy vítězství Stanley Cupu užila i Ostrava. Vítkovický odchovanec Richard Šmehlík získal v květnu 2003 cennou trofej v dresu New Jersey Devils a hokejový grál předvedl podle tradice i svému rodnému městu.   


Léto 2003 – březen 2004: Kvůli pořádání hokejového mistrovství světa 2004 v Ostravě prochází Palác kultury a sportu rozsáhlou rekonstrukcí. HC Vítkovice tak zde nemohou hrát svá domácí utkání a celou sezonu 2003/2004 tak absolvují na zimním stadionu Sareza v Ostravě-Porubě. 


Sezona 2003/2004 – 7. místo (ZČ – 6.): Extraligový ročník 2003/2004 měl pro Vítkovice příchuť velkých změn.

 

Před sezonou nebo v jejím průběhu totiž došlo k podstatným změnám v hráčském kádru, které svým způsobem ukončily éru konce 90. let a na druhé straně zahájily éru novou. Předně, David Moravec odešel do zkusit štěstí do Ruska, Radek Philipp zase do Finska, v obraně už nepůsobil ani Radim Tesařík. Kapitánské céčko přebral Roman Kaděra a většího prostoru se mělo dostat hráčům jako Petr Hubáček, Martin Tomášek, či mladým v čele s Rostislavem Oleszem, Lukášem Krenželokem a Bedřichem Köhlerem. V nejlepším světle se představil Zbyněk Irgl. Start sezony bohužel ze zdravotních důvodů zameškal Luděk Krayzel, který ale vyhrál nad zhoubnou nemocí a stihl odehrát ještě 22 utkání. Vítkovický vstup do sezony byl povedený. Z úvodních deseti kol tým nebodoval jen dvakrát a ani přesun do Poruby se na kvalitě hry a výsledcích v domácím prostředí nijak negativně nepodepsal, snad jen v úbytku fanoušků to bylo znát. Od 10. kola se ale dařit přestalo. Svůj podíl na tom měl i fakt, že kvůli zraněným tříslům nemohl do brány nastoupit Jiří Trvaj, což bylo velkým oslabením. Neutěšené výsledky se nakonec odrazily v nečekaném kroku. Z kádru mužstva byl pro špatné výkony vyřazen tehdejší kapitán mužstva Roman Kaděra. Po krátkém handrkování nakonec došlo k výměně mezi Vítkovicemi a Litvínovem, Kaděra putoval na sever Čech, odkud jako náhrada za něj přišel brankář Marek Pinc, jenž se při zranění Trvaje náramně hodil. V průběhu sezony se do Vítkovic dostal také slovenský útočník Juraj Štefanka, který se okamžitě zařadil mezi nejlpší hráče. Neutěšené výsledky se po polovině přece jen podařilo zastavit, tým nakopla výhra nad Litvínovem 5:0 a Ostravané se začali zvedat. Závěr základní části se nesl už jen v duchu boje o lepší pozici. Vítkovice nakonec minisouboj s Třincem o šestou příčku zváldly lépe.

V play off na Vítkovice ve čtvrtfinále čekala Sparta Praha. Série začala vyrovnaným utkáním, které Pražané ve svůj prospěch rozhodli až v prodloužení gólem na 3:2. Druhý duel už tak vyrovnaný nebyl, domácí vyhráli 3:0 a za stavu 2:0 se čtvrtfinále stěhovalo do Ostravy. Tady Vítkovice zaskočily soupeře, vítězstvím 5:0 si hodně zlepšily náladu na druhý den porazily Spartu 6:2, čímž srovnaly stav série. Bohužel to bylo z jejich strany vše. V Praze se radovali opět svěřenci trenéra Aloise Hadamczika, dres Sparty tehdy už druhým rokem oblékal Roman Šimíček. Sparťané vyhráli 6:1 a byli vítězství od postupu. Vítkovicím se doma mečbol Sparty odvrátit nepodařilo, po prohře 1:4 a celkově 2:4 na zápasy se musely spokojit se 7. místem v konečném pořadí extraligy.

Dvě sezony bez účasti v semifinále a tým v konsolidaci se podepsaly na nulové účasti vítkovických zástupců na domácím mistrovství světa. Příležitost nedostal ani jeden z krajánků působících v zahraničí.   

Sestava: Pinc, Trvaj, Falter – Kowalczyk, Ficenc, Jurečka, Černošek, Seman, Kumstát, Rimmel, Chmelíř, Zápotočný, Dresler, D. Mocek – Burger, Irgl, M. Tomášek, Míka, Štefanka, Turek, I. Padělek, Hubáček, Kaděra, L. Krayzel, Olesz, A. Padělek, Vala, Krenželok, J. Hulva, Köhler, Zdráhal, Buček. Trenéři: Ladislav Svozil a Aleš Tomášek. 


Leden 2004: Jedenáct let po uzavření OZS Josefa Kotase došlo k jeho konečné demolici. Chátrající budovu začali dělníci rozebírat koncem roku 2003. Po skončení prací zůstalo na místě někdějšího hokejového stánku, který byl jako první v Československu zastřešen, jen holá travnatá pláň.


Duben – květen 2004: Podruhé v historii se v Ostravě hrálo mistrovství světa v ledním hokeji. Zrekonstruovaná hala, nově nazvaná ČEZ Aréna, viděla boje v základních skupinách a v osmifinálových skupinách. Ostrava hostila celky jako Finsko, Švédsko, Rusko, USA či Slovensko. Návštěvnost zápasů byla vysoká a atmosféra bouřlivá. ZS Ledňáček sloužil jako obrovský pivní stan. 


24. července 2004: Podruhé se slavný Stanely Cup dostal do Ostravy. Obránce Pavel Kubina, který převážnou část své mládežnické kariéry strávil a své pozdější první extraligové zápasy odehrál ve Vítkovicích, vybojoval ve finále NHL legendární trofej v dresu Tampa Bay Lightning. Stal se tak druhým vítkovickým hráčem, který měl tu čest si slavný pohár zvednout nad hlavu. 


Sezona 2004/2005- 4. místo (ZČ – 7.): Jedna z nezapomenutelných sezon. Kanadsko-americká NHL se zmítala v krizi kolem smlouvy mezi vedením ligy a hráčskou asociací. Hráči vstoupili do stávky, která se nakonec protáhla až na celou sezonu. Tím došlo k obrovským přesunům hráčů ze zámoří do Evropy a drtivá většina z nich se vrátila do mateřských klubů. Volání domova vyslyšeli ve vítkovickém případě obránci Pavel Kubina a Marek Malík, brankář Martin Prusek a útočník Pavel Kubina. Kromě těchto hvězd se vrátili i hráči z "východu" – David Moravec, Radek Philipp a poté také Vladimír Vůjtek ml. Ze Sparty se domů výměnou za Rostislava Olesze vrátil vítkovický srdcař Roman Šimíček. Ovšem také ostatní týmy posilovaly návratem hvězdných odchovanců. Nejen v kabině došlo ke změnám. Do pozice generálního manažera HC Vítkovice byl uveden bývalý odchovanec Aleš Pavlík. František Černík se stal prezidentem klubu. První zápas sezony před téměř vyprodanou ČEZ Arénou Vítkovicím vyšel. Po pěti kolech se dokonce tým objevil na prvním místě tabulky. Hala poprvé praskala ve švech, když přijelo Kladno v čele s Jaromírem Jágrem. Bohužel prohra z tohoto utkání znamenala sešup z první příčky. V následujících třinácti utkáních Ostravané vyhráli jen jednou. Došlo na hráčské pohovory, i na nepopulární výměny. Trenérské duo Ladislav Svozil – Aleš Tomášek muselo balit kufry. Sérii porážek zastavil tým pod vedením prozatimního trenéra Mojmíra Trličíka. Toho pak po dvou zápasech vystřídali Vladimír Vůjtek společně s Milošem Holaňem ml. Z týmu odešli David Moravec a Luděk Krayzel. V kabině se trochu pročistila atmosféra. Výkony začaly mít stoupající tendenci. Marek Pinc zažíval životní sezonu, z postu jedničky vytlačil Martina Pruska a byl jednou z opor mužstva. Parádně se předváděl také Roman Šimíček, který společně s křídly Zbyňkem Irglem a Petrem Hubáčkem vytvořil velice údernou trojici. Martin Prusek koncem prosince vytrejdován do Znojma za obránce Pavla Mojžíše a Aleše Křetínského. Vítkovice tím řešily problematickou situaci v obraně, například Pavel Kubina musel část sezony vynechat vinou brutálního faulu Michala Mikesky. Vítkovice se zvedly a ve zbytku soutěže už jen kontrolovaly osmou pozici pro postup do play off. Vyřazovací boje si zajistily dvě kola před koncem a šly do nich ze sedmého místa.

Ve čtvrtfinále narazili Ostravané znovu po roce na Spartu Praha. Holešovičtí byli doslova přecpáni hvězdami a mysleli vysoko. Vítkovice ale hned v prvním zápase vymazaly nejlepšího gólmana základní části Tomáše Pöpperleho. Vyhrály 5:1. Ve druhém utkání sice padly těsně 4:5, ale v následujících dvou domácích utkáních Spartu k výhře nepustily. Za stavu 3:1 pro Vítkovice se série přesunula do Prahy, kde ostravská parta zpečetila svůj postup do semifinále vítězstvím 6:4.

Po třech letech tak Vítkovice znovu postoupily do semifinále a stejně jako v roce 2002 byl jejich soupeřem Zlín. Na ledě se strhla neskutečně vyrovnaná a vyhrocená série. První duel v Zlíně patřil hostům, kteří zásluhou Kubinova vyrovnání na 2:2 28 sekund před koncem rozhodli o svém vítězství v nájezdech, vítěznou penaltu jel Zbyněk Irgl. Druhý duel poznamenaly šarvátky, Zlín vyhrál 4:2. Petr Hubáček dostal pětizápasový distanc za napadení Kristka, trest mu byl později snížen na tři zápasy, Marek Malík za atak na Miroslava Okála dostal trest na dvě utkání. Za stavu 1:1 se emotivní série přesunula do Ostravy. Historicky nejvyšší návštěva v ČEZ Aréně – 10 180 diváků – dvakrát přivítala vítkovické borce. V obou utkáních se domácím dařilo. Třetí zápas rozhodl skvělým blafákem v prodloužení Vladimír Vůjtek, čtvrtý zápas zase po dramatickém průběhu nakonec vyzněl 3:1 pro domácí. Bohužel mužstvo se neoprostilo od euforie, kterou s sebou stav 3:1 na zápasy přinesl. Ve Zlíně domácí odvrátili první mečbol. V Ostravě šesté utkání dospělo až do nájezdů, ve kterých ovšem Marek Pinc nechytil ani jeden pokus, za stavu 3:3 na zápasy čekal oba týmy rozhodující sedmý duel. K němu jel s týmem i nový druhý brankář Michal Mařík. Svou příležitost dostahl záhy, když šel do brány na trestné střílení nařízené zkraje první třetiny. Vítkovice vedly v polovině zápasu 1:0, ale ani to jim nestačilo. Zlín vyhrál 4:1. Na ledě se opět strhly emoce, ovšem nic už nemohlo zvártit stav série. Ševci postoupili do finále. Bronz bral zásluhou lepšího umístění v základní části Liberec. Na Vítkovice zbyla nepopulární 4. příčka.

Semifinále mělo dohru u soudu, když na Pavla Kubinu za jeho výroky podal trestní oznámení rozhodčí Bolina. Soud nakonec uznal žalobu, protože Pavel Kubina neměl k dispozici důkazy svědčící o tom, že by byl rozhodčí Bolina podplacen Zlínem. Vítkovický obránce musel zaplatit pokutu ve výši 200 000 Kč.

Stejně jako evropské ligové soutěže, také mistrovství světa ve Vídni mělo špičkovou úroveň díky kvantu hvězd, které na šampionát dorazily. V těžké světové konkurenci opět český národní tým ukázal svou sílu a radoval se ze zisku zlatých medailí. Titulem mistra světa se mohli pochlubit Pavel Kubina a Václav Varaďa.

Sestava: Pinc, Prusek, Filc, Mařík – Philipp, Kubina, Malík, Hudec, D. Seman, Černošek, Chmelíř, Dresler, Kumstát, Křetínský, Jurečka, Rimmel, Mojžíš, D. Mocek, Prokop, Cebák, J. Mocek – Irgl, Štefanka, Varaďa, Burger, Šimíček, Hubáček, I. Padělek, Vůjtek ml., Moravec, Turek, J. Hulva, Míka, Šebesta, L. Krayzel, R. Procházka, M. Tomášek, Peterek, Köhler, Krenželok, Kalus, T. Káňa. Trenéři: Ladislav Svozil a Aleš Tomášek, od 29. října Mojmír Trličík, od 2. listopadu Vladimír Vůjtek a Miloš Holaň ml. 


1. dubna 2005: Do sedmého semifinálového souboje se Zlínem vstupoval vítkovický klub pod novým názvem. HC Vítkovice se změnil na HC VÍTKOVICE STEEL. Původně společnost s r. o. se stala akciovou společností a generálním sponzorem se stal ocelářský koncern Vítkovice Steel. Hokejový klub tak mohl velice citlivě zareogovat na zisk strategického sponzora změnou názvu, aniž by to nějak poškodilo zvučnost či jméno tradičního českého hokejového týmu. Doplněním přívlastku Steel tak došlo k dokončení úpravy loga, které už před sezonou 2004/2005 dostalo novější moderní vzhled. 


Sezona 2005/2006 – 7. místo (ZČ – 4.): Po opětovném rozběhnutí NHL opustili Vítkovice všechny hvězdy s platnými smlouvami v zámoří.

 

Dres tak nadále neoblékali Kubina, Malík ani Varaďa. Trenéři Vladimír Vůjtek a Miloš Holaň ml. pokračovali v povedeném angažmá předchozí sezony. Během přípravy dali šanci řadě mladých hráčů, vůbec poprvé tak oblékl vítkovický dres například Jakub Štěpánek. Vedení klubu se rozhodlo angažovat slovenské legionáře, ke Stanislavu Hudcovi a Juraji Štefankovi se připojili Stanislav Jasečko, Radoslav Kropáč a Ľubomír Pištěk. Pištěk velice záhy odešel, ale zbylí zůstali po většinu sezony. Vladimír Vůjtek ml. se nejprve přesunul do Švýcarska, odkud se během sezony vrátil. Příjemně překvapili mladí obránci Michal Gulaši a Roman Polák. Do povědomí všech se začal zarývat také Tomáš Káňa. Přestože první výhra na sebe nechala čekat až do 4. kola, Vítkovice měly na svém kontě 3 body, následovala série vítězství, kterou jen přerušila "tradiční prohra" 0:7 na ledě Slavie Praha. I přes občasné porážky byl hokej Vítkovic zajímavý a atraktivní, například prohra v Kladně (4:8) patřila k tomu nejlepšímu, co hokej mohl nabídnout a ostravští fandové rozhodně nemuseli litovat cestu skoro přes celou republiku, přestože se dočkali porážky. Základní část neměla z vítkovického pohledu viditelnější výsledkovou vadu. Rozruch způsobil jen trejd, při kterém Juraj Štefanka putoval do Znojma, odkud výměnou přišel Marek Uram. Strach fanouškům nahnaly i zdravotní problémy trenéra Vladimíra Vůjtka, který ale naštěstí vše zvládl a sezonu dotrénoval. Ostravané nakonec vybojovali v základní části 4. místo, když v jejich prospěch oproti Znojmu hovořilo lepší skóre.

Čtvrtfinále se Znojmem začalo nečekanou prohrou 1:2 po prodloužení, naštěstí druhý den už byli Ostravané ve své kůži a výhrou 3:1 srovnali na 1:1 a na jihu Moravy zvýšili na 2:1. Čtvrtý duel ale lépe zvládli Orli, jejichž branku hájil exvítkovický Jiří Trvaj, jenž se před sezonou vrátil z Ruska. Trvaj vychytal nulu v pátém zápase v Ostravě a k šestému jely Vítkovice za nepříznivého stavu 2:3 na utkání. Duel načli lépe domácí, ale Ostravany do hry vrátil šťastným gólem z půlky kluziště obránce Petr Jurečka v poslední minutě druhé třetiny. Bohužel, ve třeří třetině Vítkovičtí inkasovali třikrát a svůj deficit už nedokázali dotáhnout. Mužstvo s vysokými ambicemi tak skončilo už ve čtvrtfinále, na konečné 7. příčce.

Reprezentační sezona měla dva vrcholy, jednak únorový turnaj na olympiádě v Turíně, a pak MS 2006 v Lotyšsku. Z vítkovické hokejové školy si olympijský bronz na krk pověsili obránci Filip Kuba, Pavel Kubina a Marek Malík a útočník Roslislav Olesz. Ke stříbru z MS v Rize pomáhali české reprezentaci z Vítkovic Petr Hubáček a Zbyněk Irgl. Právě Irgl měl na českém úspěchu obrovský podíl, vstřelil totiž vítěznou branku v prodloužení čtvrtfinále proti Rusku. Česko tak postoupilo do semifinále.

Mládežnický hokej ve Vítkovicích zaznamenal obrovský úspěch, když dorost, tvořený převážně hráči ročníku 1989, vybojoval mistrovský titul pod vedením trenérů Darka Stránského a Zdeňka Motáka.   

Sestava: Pinc, Kameš – Hudec, Jasečko, Philipp, KUboš, Jurečka, Gulaši, Dresler, Polák, Chmelíř, Černošek – Hubáček, R. Procházka, Irgl, Burger, Šimíček, Štefanka, Kropáč, Köhler, Krenželok, T. Káňa, M. Tomášek, I. Padělek, Uram, J. Hulva, Vůjtek ml., Buček, Valušiak, Pištěk, Roman. Trenéři: Vladimír Vůjtek a Miloš Holaň.


Sezona 2006/2007 – 11. místo (ZČ – 11.): Zdravotní problémy, které trápily Vladimíra Vůjtka už během předešlé sezony, nedovolily legendárnímu vítkovickému kouči pokračovat u týmu.

 

Proto se ke slovu dostala nová trenérská sestava, Miloš Holaň ml. se stal hlavním trenérem a jako asistenty si vzal k sobě Mojmíra Trličíka a Petra Bolka. Vítkovice po sezoně opustil Marek Uram. Slovenskou legii rozšířili Erik Weissmann, Ondrej Mikula a Matej Hamrák. Obměněné mužstvo sázelo hlavně na vlastní odchovance, vítkovický dres tak po letech znovu oblékli například Ctirad Ovčačík, Milan Mikulík a v průběhu sezony Pavel Šebesta, Daniel Boháč. Příležitost ukázat své přednosti dostali i čerství dorostenečtí mistři ligy – Roman Maliník, Jan Káňa, Tomáš Voráček nebo Petr Strapáč. Posilou do obrany byl příchod Michala Barinky. Branku hájil Marek Pinc, kterému záda kryli Marek Novotný a Jakub Štěpánek, který své kvality ukázal v přípravě, například na tradičním Tatranském poháru, kdy Vítkovicím vychytal vítězství ve finále proti Slovanu Bratislava. Poprvé od sezony 1981/1982 byly v dlouhodobé části zrušeny remízy. Utkání tak muselo mít vítěze, při nerozhodném stavu následovalo pětiminutové prodloužení a případně pak samostatné nájezdy. Ambiciózní a bojovně naladěné vítkovické mužstvo vstoupilo do sezony velice špatně. Z prvních pěti utkání vybojovalo jediný bod za prohru v prodloužení doma s Kladnem. Pravidelní návštěvníci domácích zápasů chodili ve stále menším počtu a po prohře 1:6 v Třinci došla trpělivost i skalním příznivcům, kteří právě v Třinci na celou jednu třetinu vyklidil sektor hostů na důkaz protestu. Vítkovice klesly na poslední příčku tabulky a veřejně se začalo mluvit o odvolání trenéra Holaně ml. Vítězství v 6. kole nad Karlovými Vary, kdy jedinou branku zápasu zaznamenal Zbyněk Irgl, však řeči o odchodu trenéra utišilo, prozatím. Ostravané následně vyhráli čtyři utkání v řadě a vše se zdálo být na dobré cestě. Bohužel výsledková houpačka pokračovala a po čtyřech prohrách v řadě se 5. listopadu vedení rozhodlo odvolat Miloše Holaně ml. a na jeho místo vzít mistra ligy z roku 1981 Miroslava Fryčera. Nový trenér měl během reprezntační pauzy trochu času se s týmem sehrát, ale šňůra vítkovických porážek se natáhla na šest v řadě. Od druhé poloviny soutěže už to z pohledu Vítkovic byl jen zoufalý boj o každý bod a o protlačení se mezi postupující do play off. Dvě kola před koncem tomu bylo hodně blízko, do play off mohlo postoupit hned pět celků a Vítkovice byly mezi nimi. Klíčové utkání 52. kola v ČEZ Aréně proti Slavii sledovalo více než osm tisíc diváků přesto, že dlouhodobá bilance se Sešívanými bylo doslova katastrofická. V napínavém duelu ale Vítkovice zvládly boj o životně důležité tři body a to i navzdory tomu, že už během první třetiny musel do brány místo zraněného Pince náhradník Novotný. Vítkovice po šesti letech porazily Slavii Praha. Ani výhra 3:1 však jejich naděje na play off nezachránila. Výsledky ostatních extraligových zápasů posunuly Ostravany na 11., první nepostupovou příčku. Poprvé od roku 1991 tak Vítkovice skončily sezonu po základní části (v letech 1995 a 2000 se ještě účastnily skupiny o udržení, respektive baráže), bez play off byla Ostrava naposledy v roce 2000.

Po neúspěchu dostali někteří hráči svolení dohrát zbytek sezony v zahraničí. Zbyněk Irgl odešel do HC Davos, Michal Barinka s Petrem Hubáčkem do SC Bern. Všichni tři se také představili na mistrovství světa 2007 v Rusku. Z bývalých vítkovických hráčů se do Moskvy podíval ještě Rostislav Olesz 

Sestava: Pinc, Štěpánek, Novotný – Jurečka, Jasečko, Gulaši, Kuboš, Barinka, Hudec, Ovčačík, Chmelíř, Dresler, Sedlák, Kántor, Holík, Voráček, Galvas, Rimmel – Irgl, Hubáček, Burger, Kropáč, T. Káňa, Weissmann, Krenželok, R. Procházka, Šimíček, M. Tomášek, Köhler, Klimek, Mikula, Vala, Mikulík, Hamrák, F. Seman, Šebesta, Maliník, J. Káňa, Strapáč, Boháč, Valchař. Trenéři: Miloš Holaň a Mojmír Trličík, od 5. listopadu 2006 Miroslav Fryčer a Petr Bolek   


Sezona 2007/2008 – 11. místo (ZČ – 11.): Trenérská dvojice Miroslav Fryčer – Petr Bolek dostala důvěru i pro novou sezonu a jediným cílem bylo vyhnout se blamáži loňského roku a probojovat se do play off.

 

Klub hodně investoval do posil. Tou nejvýraznější byl hvězdný útočník, nejlepší střelec extraligy poloviny 90. let, trojnásobný mistr světa, dvojnásobný mistr Finska Viktor Ujčík. Společně s ním přišel Ivo Prorok, po návratu z NHL přijal nabídku klubu obránce Pavel Trnka. Na krátkodobou výpomoc kývl také slovenský reprezentant Róbert Petrovický, kterí společně s Jiřím Marušákem měli v průběhu sezony odejít do Švédska. K novým tvářím v týmu se zařadili Jiří Heš, Jaroslav Mrázek, Radim Hruška či Branislav Jánoš. Velký návrat zažil Martin Prusek, který však společně s Markem Pincem vytvořil trochu rivalskou dvojici. Na druhé straně Vítkovice zažily i jedno velké loučení, do Lokomotivu Jaroslavl odešel Zbyněk Irgl. Sezona rozhodně nezačala tak tragicky jako před rokem. Po dvou prohrách přišly tři výhry. Jenže Vítkovice se dostaly na houpačku, tři výhry, čtyři prohry, tři výhry. Ostravané v polovině soutěže balancovali na hranici postupu do play off. Bohužel od týmu, který byl mnohými označován za černého koně soutěže, se čekalo více. Přelom roku zastihl Vítkovice na 10. příčce, vedení se odhodlalo odvolat Fryčera a místo něj se na střídačku dočasně postavil Mojmír Trličík. Vzápětí ale podepsal smlouvu exzlínský Ernest Bokroš, který dokončil sezonu ve Vítkovicích. Ovšem ani příchod fanoušky ne příliš oblíbeného trenéra, ani míchání se sestavou a zapojování talentovaných juinorů nepomohlo. Tým dokonce opustil Marek Pinc, aby došlo k pročištění atmosféry mezi gólmany. Také tento krok se minul účinkem. Před posledním 52. kolem byla sice ještě možnost postoupit do play off, nicméně Vítkovice musely porazit Slavii a ještě čekat jak dopadnou ostatní zápasy. Hned po skončení zápasu ale bylo jasné, že i po roce budou Ostravané bez play off, Slavia totiž vyhrála 2:1 a bylo už tedy úplně jedno, Vítkovice opět skončily 11. a play off jim uteklo o čtyři body.

Sezona pro Ostravany ale ještě nekončila. Podle nového hracího systému se ve skupině play out měli společně utkat čtyři nejhorší týmy extraligy o jedno místo znamenající sestup do baráže o extraligu. V play out ale stačilo Vítkovicím získat čtyři body a byly zachráněny. Ony čtyři body získaly hned během úvodních dvou kol a následovalo desetizápasové trápení v zápasech, ve kterých o nic nešlo, navíc se stále stejnými soupeři. Skupina play out tak byla prospěšná snad jen nadějným juniorům a dorostencům, kteří si tak zahráli dosytosti a připsali si tak první extraligové starty, body a góly. Vítkovice vyhrály skupinu play out se šestnácti bodovým náskokem před druhými Pardubicemi a potvrdily tak konečné 11. místo.

Historicky prvního mistrovství světa na kanadské půdě se v dresu české reprezentace zůčastnil také Marek Pinc. Za býválé vítkovické hráče se představili Zbyněk Irgl, Tomáš Fleischmann a Filip Kuba.    

Sestava: Prusek, Pinc, Štěpánek, P. Mrázek – Jurečka, Kuboš, Gulaši, Ovčačík, Heš, Trnka, Marušák, J. Mrázek, Barinka, Sedlák, Suchý, Novák, Hartmann – Ujčík, Burger, Hruška, P. Hubáček, Köhler, Šimíček, M. Tomášek, Krenželok, Petrovický, Prorok, Weissmann, Vala, Klimek, R. Hubáček, Škoda, Szturc, T. Káňa, Zdráhal, Svačina, Jánoš, Boháč, Strapáč, Šebesta, Mikula, F. Seman, Mikšan, Rozum, Kolařík, Šedivý. Trenéři: Miroslav Fryčer, Jan Daneček a Petr Bolek, později Mojmír Trličík a Zdeněk Moták, od 1. ledna 2008 Ernest Bokroš a Petr Bolek.


Sezona 2008/2009 – 8. místo (ZČ – 8.): Dvě sezony bez play off, navíc se zbytečným "bojem" v play out, způsobily doslova zemětřesení ve Vítkovicích.

 

Po šesti letech se na místo hlavního trenéra vrátil Alois Hadamczik, ten se také stal novým generálním manažerem. Během léta probíhalo mohutné sestavování nového kádru. Přišli urostlí obránci Richard Stehlík a Angel Krstev, útok posílili Marek Kvapil, Václav Varaďa (i když ten začátek sezony pro zranění vynechal), Francouz Yorick Treille, Lubomír Korhoň a další. Do týmu se vrátili Slováci Juraj Štefanka a Róbert Petrovický. Brankář Martin Prusek odešel do nově se tvořící KHL, gólmanská dvojice Vítkovic tak byla Marek Pinc – Jakub Štepánek. Na hráčích bylo jasně vidět odhodlání, že už rozhodně nechtějí spadnout do ostudného play out. Základní část zvládli úspěšně. Výkyvy formy se týmu nevyhly, hlavně po Vánocích se méně dařilo, ovšem nejdelší série porážek nepřekročila pět zápasů v řadě a i během této šňůry Ostravané sbírali alespoň po bodíku za prohry po základní hrací době. Ozdobou dlouhodobé části byla domácí vířězství ať už nad Kladnem (7:2), či ve Zlíně (6:1) a nebo strhující derby s Třincem, které se rozhodovalo až v 11. sérii samostatných nájezdů. Tehdy se maximálně vytáhl Jakub Štěpánek, vychytal penalty, tým vyhrál 3:2 a misky vah důvěry trenéra i mužstva se začaly převažovat na jeho stranu. Během sezony se vrátil Petr Hubáček, naopak tým opět opustil Róbert Petrovický. Zakolísání ve druhé polovině soutěže stálo Vítkovice v konečném účtování přímý postup do čtvrtfinále. Nicméně Ostravané postoupili z osmého místa do předkola play off a tím zažehnali možnost ostudy předchozích dvou let.

Předkolo, hrané na tři vítězné zápasy, přisoudilo Vítkovicím Liberec. Ještě před dvěma lety by to byl pro Ostravany skoro neřešitelný problém, protože Bílí Tygři patřili k nejnepříjemnějším soupeřům Ostravanů. Vítkovice dokonce dlouhou dobu nebyly schopny pod Ještědem vyhrát. V této sezoně ale strach z Liberce vyprchal. Vítkovice na vlastním ledě ve dvou zápasech po výhrách 3:1 a 3:0 nedali soupeři takřka žádknou šanci a i ve třetím duelu na severu Čech se jim dařilo. Ostravané zásluhou skvěle chytajícího Štěpánka vyhráli 3:1 a celou sérii 3:0 na zápasy. Brána čtvrtfinále byla otevřená.

Boje mezi nejlépšimi osmi týmy extraligy svedly dohromady Vítkovice, jako nejhůře umístěný tým z osmičky, a Slavii Praha jako vítěze základní části. Slavia byla dlouhá léta pro Ostravany také tvrdým oříškem, v play off však oba týmy svedly úpornou a velice vyrovnanou bitvu. Vítkovice vyhrály úvodní zápas 5:1, ve druhém sice klopýtly 1:2, ale v domácím dvojzápase byly opět bezchybné. Ve třetím zápase dokonce Pražanům uštědřili debakl 7:2. Za nadějného stavu 3:1 se série přesunula na led sešívaných. Tady domácí prostředí působilo lépe, Slavia vyhrála 5:3 zásluhou úderné dvojice Bednář – Červenka. Šestý duel na ledě Vítkovic ale také patřil červeno-bílým. Po rychlých dvou gólech šel Jakub Štěpánek střídat a do branky se poprvé v tomto play off postavil Marek Pinc. Konečným výsledkem 3:7 vrátili Pražané Ostravanům předchozí debakl. Za stavu 3:3 došlo na rozhodující sedmý zápas. K němu trenér Hadamczik nevzal jako druhého brankáře Pince, nýbrž juniora Vošvrdu. Celé utkání ale samozřejmě odchytal Jakub Štěpánek. Vítkovice byly blízko postupu, po druhé třetině vedly 1:0, bohužel ve třetím dějství Slavia dvakrát skórovala a Ostravané už odpověď nenašli. V sedmém zápase čtvrtfinále se tak Vítkovice rozloučily s play off, sice ne příliš nadšeně, ale s vědomím napravené reputace a s objevem nových hráčů, kteří pro následující sezonu mohou být tahouny týmu. Konečné pořadí určilo Vítkovicím 8. pozici.

Na mistrovství světa ve Švýcarsku oblékli národní dres Jakub Štěpánek a Michal Barinka. Vítkovice zde zastupovali také odchovanci Zbyněk Irgl, Martin Prusek a Rostislav Olesz.

Výborný úspěch vybojovali vítkovičtí junioři, svou vítěznou pouť extraligou dotáhli až do samotného finále, kde 2:1 na zápasy porazili Třinec a stali se tak mistry juniorské extraligy pro rok 2009. Drtivá většina kádru zažila tento úspěch společně s trenérem Zdeňkem Motákem už před třemi lety v dorostenecké kategorii. Společně s Motákem vedli tým Roman Ryšánek a Jaroslav Miksa.   

Sestava: Štěpánek, Pinc, Vošvrda – Jurečka, Stehlík, Krstev, Kuboš, Barinka, Trnka, Voráček, Ovčačík, Suchý, Tichý – Burger, Ujčík, Kvapil, Šimíček, Petrovický, Hruška, Svačina, Klimek, Krenželok, Štefanka, Varaďa, Roman, Strapáč, Treille, Ondřej, Korhoň, Hubáček, Hurtaj, Mikula, Szturc, J. Káňa, Bursík, Kolařík. Trenéři: Alois Hadamczik, Kamil Konečný a Zdeněk Moták.


Sezona 2009/2010 – 2. místo (ZČ – 4.): Úspěšné vystoupení Vítkovic v předešlé sezoně leckterého fanouška naplnilo optimismem.

 

V týmu došlo k minimálním změnám a ty ještě vedly ke zkvalitnění kádru – obranu ještě více vyztužil Vladimír Sičák, přišel také řízný slovenský bek Denis Rehák. K brankáři Jakubu Štěpánkovi se připojil čerstvý hokejbalový mistr světa Filip Šindelář. V útoku se o slovo stále častěji hlásili juinorští mistři ligy 2009. Už před sezonou vyhlásil trenér a generální manažer v jedné osobě, Alois Hadamzcik, útok na první šestku v základní části. Pro někoho možná až přehnané nároky splnil tým dokonale. Od prvních kol to týmu šlapalo, už během první čtvrtiny soutěže se Vítkovice vyhouply do čela extraligové tabulky a vydržely tam bezmála 30 kol v řadě. Nic na tom nezměnily ani zdravotní problémy Štěpánka, který tak velice často přenechával místo Šindelářovi. Během sezony se do hry po komplikované zloměnině nohy zapojil i Petr Vrána, který rok před tím působil v NHL v New Jersey Devils. Dres Vítkovic oblékl na osm zápasů také Marek Malík. Další hráč se zkušenostmi z NHL, Václav Varaďa, tým ještě během podzimu opustil a sezonu dokončil v Kometě Brno. Kolem Vánoc opět přišel výsledkový pokles, který ještě podnítil odchod dlouholeté opory Petra Hubáčka do Komety Brno. Leden se týmu nevydařil a Ostravané museli opustit ty úplně nejvyšší příčky. Stále ale zůstavali na hranici pětky, což bylo dobré. Skoro měsíční olympijská přestávka mužstvu prospěla. Na soustředění ve Švýcarsku hráči v přípravných utkáních nabrali sílu a někteří i třeba ztracené sebevědomí a ve zbylých kolech a hlavně v play off mohli začít opět v plné parádě. Předsevzetí o umístění do šestého místa se podařilo splnit. Vítkovice pošilhávaly po třetím místu, ale nakonec bránily a úspěšně ubránily čtvrtou pozici pře pátou Spartou.

Ve čtvrtfinále Ostravané opět narazili na Spartu Praha. Série nabídla velice vyrovnaný až urputný boj. První zápas ovládli Vítkovičtí, druhý Sparťané. Podle scénáře domácích zápasů to stejně probíhalo i v Praze – třetí duel patřil Spartě, čtvrtý Vítkovicím. Za stavu 2:2 se série přesunula do Ostravy. Páté čtvrtfinále se muselo hrát nadvakrát. Během první třetiny zápasu totiž v hledišti ČEZ Arény zkolaboval fanoušek, kterého se zdravotníci dlouhých 45 minut snažili přivést k životu, bohužel marně. Po tragické události a dlouhé přestávce se zástupci obou klubů i týmů domluvili na zrušení zápasu a jeho přesunutí na následující den. Obnovené páté utkání pak patřilo domácím, Vítkovice se po výhře 2:0 jely do Prahy pokusit o dokonání postupu v šestém zápase. Sparťané ale byli proti, a tak, když vyhráli 2:1, musel ke slovu přijít osudový sedmý zápas. V ČEZ Aréně ale nebylo jiné mužstvo, než Vítkovice. Druhá třetina sice skončila nerozhodně 1:1, ale ve třetí domácí dvakrát skórovali, Jakub Štěpánek zavřel bránu a po výhře 3:1 se za konečného stavu 4:3 na zápasy mohli Ostravané radovat z postupu do semifinále, poprvé od roku 2005.

V semifinále Vítkovice narazily na Slavii Praha. Taková bitva jako před rokem to ale nebyla. Slavia si musela cestu do semifinále proklestit přes pětizápasovou bitvu s Litvínovem v předkole a šestizápasovou ve čtvrtfinále se Zlínem. Vítkovice byly posilněné vítězstvím nad Spartou a až na první zápas na pražském ledě, který sešívaní vyhráli 5:3, to byla suverénní jízda. Vítkovice doma deklasovaly Slavii nejprve 7:2, pak si připsaly vítězství 3:1, v Praze přišla již zmíněná prohra 3:5, čtvrté utkání už ale bylo opět v režii Ostravanů – 4:3 a postup do finále pečetilo domácí vítězství 3:1 před vyprodanými tribunami.

Po osmi letech se Vítkovice probojovaly do finále, kde se postavily Pardubicím v čele s Dominikem Haškem. Média finále vnímala jako souboj dvou vynikajících brankářů – Haška a Štěpánka. Ti, kteří sledovali boje o mistrovský titul, ale moc dobře viděli, že jde hlavně o souboj dvou nejlepších týmů extraligy. Bohužel, Vítkovice před finále přišly o klíčového obránce Richarda Stehlíka a jeho absence byla na ledě znát. Kompletní Pardubice byly nepřekonatelnou překážkou. První zápas ovládly 5:1, ve druhém Vítkovice držely nadějnou remízu 0:0 až do konce druhé třetiny, pak ovšem inkasovaly a po prohře 0:1 se s dvouzápasovým deficitem vracely do Ostravy. Třetí duel znovu patřil Pardubicím – 5:2. V tom čtvrtém byli Ostravané blízko historicky první výhře ve finále na vlastním ledě. Vedli 2:1 a na dvoubrankový náskok mohl zvýšit z trestného střílení Viktor Ujčík, k jeho smůle se mu však kotouč postavil a přestože Hašek nechal odkrytou celou horní polovinu branky, puk letěl vysoko nad. Minut před koncem se pak Pardubice dočkaly vyrovnání a poslaly zápas do prodloužení. To velice rychle ukončil vítěznou brankou Somík. Vítkovice ve finále nevyhrály a na vlastním ledě převzaly stříbrné medaile.

Reprezentační sezona měla opět dva vrcholy. Tím nejzářivějším byla olympiáda ve Vancouveru, kde se jako brankářská trojka představil Jakub Štěpánek. Za vítkovické hráče dres národního týmu oblékli také obránci Pavel Kubina, Filip Kuba a Roman Polák. Z útočníku Tomáš Fleischmann. Na mistrovství světa 2010 v Kolíně nad Rýnem si pro zlatou medaili došli z vítkovické kabiny Jakub Štěpánek, obránce Michal Barinka a útočník Marek Kvapil.

Sestava: Štěpánek, Šindelář, Vošvrda – Sičák, Stehlík, Kuboš, Jurečka, Trnka, Voráček, Malík, Rehák, Barinka, Němeček, Vitásek – Burger, Kvapil, Štefanka, Ujčík, Hubáček, Klimek, Hruška, Krenželok, Treille, Svačina, Vrána, Varaďa, Szturc, Roman, Strapáč, Selingr, J. Káňa, Plášek. Trenéři: Alois Hadamczik a Kamil Konečný.

 

< 90. léta                                                    do 2020>

 

 

NADCHÁZEJÍCÍ ZÁPAS

Tabulka A tým 2021/2022

PozTýmZVVPPPPB
11HC VERVA Litvínov14412716
12Bílí Tygři Liberec14404616
13HC VÍTKOVICE RIDERA11320613
14Rytíři Kladno14132811
15PSG Berani Zlín14013105
HC Vitkovice Ridera Logo Middle

Máte už permanentku?

Permanentky jsou již vprodeji! Zajistěte si své místo na stadionu. Více >