Sezona 1990/1991 – 10. místo (ZČ – 10.): Tento ročník by se pro Vítkovice dal označit názvem "rok konsolidace".
Tým pokračoval v omlazovací kůře, která se pomalu začala projevovat od druhé poloviny 80. let. V A-mužstvu už pravidelně hrávali například synové tahounů 70. let – Vladimír Vůjtek ml. a Miloš Holaň ml., do útoku se prosadil Roman Šimíček a o své místo si začali říkat i jiní – Daniel Kysela, Patrik Rimmel, Aleš Pavlík a další. Liga pro tuto sezonu upravila pravidla, což bylo v některých směrech až nesmyslné, například omezení počtu účastníků play off jen na čtyři při rozšíření ligy působilo velmi rozporuplně. Tým, který měl být příslibem následujících sezon, ještě nebyl s to vypořádat se z ligovou konkurencí a přitom se procpat mezi čtyři nejlepší. Vítkovice pokulhávaly hlavně v zápasech v domácím prostředí. Zatímco podle tabulky venkovních utkání skončily 7., v tabulce zápasů doma obsadily jen 10. V obou ostravských zápasech dokázaly porazit jen Košice, Kladno, Nitru a České Budějovice. Naopak dvě vítězství přivezly z Litvínova a Plzně. V celkovém hodnocení nakonec však Vítkovice prohrály 24 utkání, zatímco vyhrály jen 21, s připočtením sedmi remíz to na lepší, než 10. místo nestačilo. Postup do play off se tedy nekonal a protože liga upustila od zbytečného dohrávání sérií o umístění, sezona pro Vítkovice skončila posledním kolem základní části. V průběhu sezony došlo ke změně na trenérských postech, Jan Soukup byl odvolán z funkce hlavního trenéra a tým do konce ročníku vedl jeho dosavadní asistent Vladimír Vůjtek.
Na mezinárodní scéně se vítkovice oficinálně zastoupení nedočkaly. Na MS 1991 do Finska sice letěl Richard Šmehlík, ovšem ten v sezoně kvůli vojně oblékal dres Dukly Jihlava, se kterou se také dočkal mistrovského titulu.
Sestava: Cagaš, Hlinka, Honajzer – Flašar, A. Tomášek, Holaň ml., Kalužík, Javín, Vavrečka, Rimmel, Wolf, Kysela, Tejkl, Potěšil, R. Šindel, Kubík – Badal, Ryšánek, Hermann, Kotala, Andrýs, Piskoř, Zachar, Fabián, Peterk, Hulva, Vůjtek ml., Zdráhal, R. Kasper, Folta, Šimíček, Pavlík, D. Stránský, Kofroň, Richter, Gála. Trenéři: Jan Soukup a Vladimír Vůjtek, později jen Vladimír Vůjtek.
Sezona 1991/1992 – 4. místo (skupina Východ – 2.): V této sezoně přikročila liga k převratnému systému soutěže.
Nově nazvaná Federální hokejová liga se hrála ve dvou skupinách, v rámci skupin se mužstva spolu utkávala čtyřikrát, se soupeři ze druhé skupiny se týmy utkaly jen dvakrát. Vítkovice byly zařazeny do skupiny Východ společně s Duklou Trenčín, Košicemi, Zlínem, Olomoucí, Slovanem Bratislava a ŠKP Poprad. Před sezonou doplnil trenéra Vladimíra Vůjtka Zbyněk Neuvirth, z týmu odešel brankář Pavel Cagaš a na vojnu do Trenčína také jeden z nejtalentovanějších obránců Miloš Holaň ml. Vítkovicím se dařilo, přestože v začátku nijak neoslnily, porážka 1:7 v Bratislavě fanoušky dost vyděsila, nicméně jednalo se jen o chvilkový zkrat a mužstvo v dlouhodobé část šlapalo jako hodinky. Například s vítězem skupiny a pozdějším mistrem ligy Ostravané odehráli zcela vyrovnanou partii, když doma sice prohrály, nicméně další tři utkání šla do prodloužení – dvě skončila remízou a jedno těsnou výhrou Dukly. Ve skupině Východ tedy Vítkovice obsadily druhou příčku, což znamenalo přímý postup do čtvrtfinále play off. Mezi deset nejproduktivnějších hráčů se dostal Petr Fabián (celkově 2.) a Roman Ryšánek (celkově 5.).
Ve čtvrtfinále se v duelu, později nazvaném Tenisová série, potkali svěřenci trenérské dvojice Vladimír Vůjtek – Zbyněk Neuvirth s Duklou Jihlava, loňským mistrem ligy. Šlo o napínavou sérii, ve které se diváci dočkali tenisových výsledků. Zápasy v Ostravě z pohledu Vítkovic – 4:6, 6:3. Zápasy v Jihlavě – 3:6, 6:2. Za nerozhodného stavu 2:2 na zápasy se čtvrtfinále přesunulo do Vítkovic k rozhodujícímu pátému duelu. Ten ve vyprodaném Paláci kultury a sportu domácí zvládli, vyhráli 6:2 a vůbec poprvé v historii postoupil vítkovický klub v play off do dalšího kola.
V semifinále narazili Ostravané na Plzeň a znovu se jednalo o pěti zápasovou bitvu. Vítkovice nejprve v Plzni prohrály 6:3, ale druhý den zvítězily 4:3. Potom přišla neuvěřitelná utkání v Ostravě. Třetí duel domácí jasně ovládli a vyhráli 8:0, aby den na to sledovali radost Škodovky z vítězství 3:0. Nerozhodný stav série musel rozseknout až pátý duel. V tom zvítězila Plzeň 5:3 a postoupila do finále. Na Vítkovice ještě zbyl boj o třetí místo, jenže v něm měl více psychických sil Litvínov, který vyhrál 2:0 na zápasy (4:2 a 12:5). Ostravané tak skončili 4., což bylo nejlepší umístění od roku 1983.
Richard Šmehlík, který se vrátil z vojny, se stal největším tahounem zadních řad Vítkovic a byl členem olympijského týmu ČSFR na olympiádě v Albertville a stejně tak reprezentoval na MS 1992 v Praze, kde získal bronzovou medaili.
Sestava: Hlinka, Vašíček, Honajzer – Flašar, Vavrečka, Šmehlík, Kysela, Konštacký, Rimmel, Wolf, Přibyla – Fabián, Ryšánek, Peterk, Smeták, Folta, Šimíček, Marek Monczmann, Piskoř, Badal, Zdráhal, Pavlík, Michal Monczmann, Gála, Polášek, Sikora. Trenéři: Vladimír Vůjtek a Zbyněk Neuvirth.
Sezona 1992/1993 – 2. místo (ZČ – 4.): Sezona 1992/1993 měla být poslední v historii společné československé ligy.
Po skončení jubilejního 50. ročníku čekalo soutěž rozdělení na českou extraligu a slovenskou extraligu v nově vzniklých samostatných státech. Z toho důvodu také nikdo nesestupoval. Herní systém prošel po experimentu loňského roku znovu proměnou. Federální hokejová liga se vrátila k modelu jedné čtrnáctičlenné skupiny, ve které každý tým odehrál nejprve 26 zápasů základní části a pak 14 utkání nadstavby (mužstva hrála ob soupeře – 1. hrál se 14., pak s 12, pak s 10. atd). Vítkovice před začátkem ligy opustil Richard Šmehlík, který vyslyšel volání ze zámoří a rozhodl se zkusit štěstí v Buffallo Sabres. Z Dukly Trenčín se ovšem v životní formě vrátil obránce Miloš Holaň ml., který se stal základní postavou celého týmu i jeho výsledků. Úvod ligy byl sice trochu rozporuplný, neboť Vítkovice v první části uhrály jen sedmé místo, ale v nadstavbě se už kvality ostravského kádru projevily. Výsledkem bylo 4. místo po základní části a tím přímý postup do čtvrtfinále play off. Roman Ryšánek se v hodnocení nejproduktivnějších hráčů stal pátým nejleúspěšnějším s 28 góly a 25 asistencemi. Hned za ním skončil Miloš Holaň ml., který měl na svém kontě jen o jednu branku méně, ovšem jako obránce jich nastřílel ve 39 zápasech rovných 27!
Vítkovice v play off rozehrály neskutečnou partii. Prvním soupeřem bylo Kladno, které postoupilo do čtvrtfinále po kontroverzních kontumacích z osmifinále s Popradem. Kladno bylo houževnatým soupeřem a Vítkovice s ním měly problém, naštěstí ale ostravská parta vše zvládla a v rozhodujícím pátém čtvrtfinále si vynutila postup do semifinále. Zápasy z pohledu Vítkovic: 2:1, 5:4, 2:4, 0:3, 9:1.
Zatímco ve čtvrtfinále patřila vítězství vždy jen domácímu týmu, v semifinále tomu bylo přesně naopak. Série mezi Vítkovicemi a Litvínovem začala na severu Čech a v úvodu hráli prim hosté. Po výhrách 6:2 a 7:2 zavládlo v Ostravě hokejové šílenství a všichni už viděli, jak Vítkovice postoupí ve třetím duelu do finále. To se však nestalo. Litvínov zmrazil Palác kultury a sportu dvěma vítězstvími 8:7 v prodloužení a 5:4 na samostatné nájezdy a na řadu přišel rozhodující duel na jeho ledě. Pravidlo o úspěchu hostujícího týmu se ale naštěstí potvrdilo. Vítkovice udolaly Litvínov 3:2 a vůbec poprvé v historii postoupily do finále.
Poprvé od roku 1981 měly Vítkovice titul na dosah, stačilo jen třikrát porazit Spartu. Ovšem Pražané měli být osudovým soupeřem. Ostravané nezačli špatně, v prvním utkání finále sice prohráli 3:5, ale všechny sparťany i hokejovou veřejnost zaskočili vítězstvím ve druhém zápase, kdy za nerozhodného stavu 1:1 vystřelil Vítkovicím výhru 2:1 v prodloužení Svatopluk Hermann. Za nadějného stavu 1:1 na zápasy se tak série přesunula do Ostravy. Bohužel v této fázi sezony postihla hráče Vítkovic epidemie střevních problémů a v doslova dezolátním stavu muselo mužstvo nastoupit k těžkým zápasům na vlastním ledě. Po dvou těsných prohách 4:5 a 4:5 se tak sen o třetím zlatu rozplynul. Vítkovice ale poprvé od roku 1983 opět dosáhly na cenný kov a bylo to opět stříbro.
Vítkovice zaznamenaly jednu z nejlepších sezon historie. Miloš Holaň ml. se právem stal vítězem ankety Zlatá hokejka. Parádní sezona mu vynesla místo v reprezentačním kádru pro MS 1993, kde společně s Alešem Flašarem získal bronzovou mediali. Prakticky okamžitě o Holaně projevila zájem NHL, konkrétně Philadelphia Flyers, kam také po sezoně odešel.
Sestava: Hlinka, Vašíček, Volf – Holaň ml., Flašar, Vavrečka, Javín, Kysela, Rimmel, Škuta, Konštacký – Ryšánek, Kotala, Folta, Smeták, Badal, Šimíček, Peterek, Piskoř, Sikora, Hermann, Šebesta, Horný, Koláček, Fabián, L. Krayzel, Marek Monczmann, Pavlík, Varaďa, Rozum, Michálek. Trenéři: Vladimír Vůjtek a Zbyněk Neuvirth.
26. října 1993: Po šestačtyřiceti letech provozu došlo k definitivnímu uzavření a zakonzervování OZS Josefa Kotase. Pátý zimní stadion v Československu a vůbec první zastřešený v republice fungoval už téměř čtyři roky bez ligového hokeje a Vítkovice i jiné týmy jej využívaly stále méně a méně až se vedení města rozhodlo jej nadobro uzavřít.
Sezona 1993/1994 – 6. místo (ZČ – 3.): První ročník samostatné české extraligy absolvovaly Vítkovice pod novou trenérskou dvojicí, na střídačku ostravského klubu se poprvé postavil Alois Hadamczik, který tým koučoval společně s Vladimírem Vůjtkem.
Do týmu přišly také vůbec první zahraniční posily, lotyšští útočníci Olegs Znaroks a Igors Pavlovs a ruský obránce Sergej Kulev. Tým samozřejmě oslabil odchod Miloše Holaně mladšího, který sice v sezoně odehrál pět utkání, ale pak okamžitě nabral kurz zámoří. Obranu opustil také Jan Vavrečka a Aleš Flašar. Nicméně i bez nejlepšího obránce uplynulého ročníku si Vítkovice dost věřily. Vývoj základní části, která se pro další sezony měla hrát čtyřkolově každý s každým, dával nadějným předpokladům zapravdu. Ostravanům se dařilo a po 44. kole skončili na výborném 3. místě, o skére před čtvrtým Zlínem a s tříbodovou ztrátou na druhé České Budějovice.
Optimismus měl ale fanoušky Vítkovic rychle přejít. Jako třetí celek základní části měly narazit na šesté Pardubice. Předpoklady naznačovaly, že půjde o tvrdou a vyrovnanou sérii, navíc podpořenou osobností Jiřího Šejby v dresu Východočechů. První duel v Ostravě skončil vítězstvím domácích, jenže ve druhém Pardubice srovnaly stav série a do města perníku se jelo za nerozhodného stavu. Tady domácí urvali vítězství 2:1 po samostatných nájezdech. Vítkovice jim oplatily stejnou mincí, když druhý den zvítězily 5:4 v prodloužení. Za stavu 2:2 mělo přinést rozhodnutí páté čtvrtfinále v Ostravě. Bohužel domácí se radovat nemohli. Pardubice zvítězily 3:1 a Vítkovicím předčasně skončila sezona. Vzhledem k tomu, že skončily už ve čtvrtfinále a do dalších bojů se dostaly týmy umístěné po základní části daleko za vítkovickým třetím místem, patřila Ostravanům v konečném pořadí extraligy až 6. příčka. Paradoxem je, že v dresu mistrovské Olomouce vyhrálo titul hned šest bývalých hráčů Vítkovic, z nichž většina opustila kádr loňského vicemistra před touto sezonou – Aleš Flašar, Jan Vavrečka, dále Martin Smeták, Aleš Pavlík, Pavel Cagaš a Petr Tejkl.
Sestava: Hlinka, Vašíček, Miklenda – Javín, Wolf, Kysela, Škuta, Malík, Kramný, Plánovský, Přibyla, Holaň, Konštacký, Kulev, Kubina – Folta, Kotala, Kaděra, Šimíček, Ryšánek, Piskoř, Peterek, Badal, Zdráhal, Fabián, Varaďa, Zátopek, Šebesta, Sikora, Znaroks, Pavelke, L. Krayzel, Pavlovs . Trenéři: Alois Hadamczik a Vladimír Vůjtek.
Sezona 1994/1995 – 11. místo (ZČ – 10): Nepříliš povedená sezona z vítkovického pohledu. Druhý ročník české extraligy se celkově nesl v porážkách favoritů. Překvapivě se dařilo nováčkovi ze Vsetína, který také hned vybojoval mistrovský titul. Pro Vítkovice to byla skoro zkoušecí sezona. Na všech postech od brankářů až po trenéry se vystřídala obrovská řádka jmen. Sezonu začínal trenérský tandem Alois Hadamczik – Břetislav Bochenský, ovšem neutěšené výsledky je stály místo. Vždyť v první polovině základní části (22 kol) vyhrál tým pouze šestkrát. Přišla tedy dvojice Vladimír Stránský a Miroslav Fryčer, ale těm se nevedlo o nic lépe. Tým nepomohl nastartovat ani Richard Šmehlík, který během výluky v NHL kývl na nabídku mateřského celku a ve 13 utkáních nasbíral 7 bodů za 5 gólů a 2 asistence. Na postu brankářů se během sezony vystřídalo pět jmen, nikdo neodchytal více než 19 zápasů a často se brankáři střídali v zápasech. Svatyně Vítkovic postupně patřila Oldřichu Svobodovi, Vladimíru Hudáčkovi, Michalu Hlinkovi, Tomáši Vasíčkovia později dostal příležitost i junior Martin Prusek. V obraně se protočilo 13 beků a v útoku 20 hráčů. Špatné výsledky nezvrátil ani příchod generálního manažera Vítkovic Františka Černíka na střídačku, kde nahradil Miroslava Fryčera. Po základní části skončily Vítkovice 10. a to znamenalo, že je čeká ještě skupina o 9. až 12. místo. Z té měli nakonec vzejít dva sestupující, ale během sezony bylo rozhodnuto, že se dvanáctičlenná extraliga rozšířila na čtrnáct účastníků a nikdo tedy nepadal. Pokud by tomu ale tak bylo, mohla extraligu potkat senzace, ve skupině 9.-12. totiž bojovaly Pardubice (vicemistr 1994), Vítkovice (vicemistr 1993), Sparta Praha (mistr 1993) a Dukla Jihlava (mistr 1991). Ve skupině 9.-12. se Vítkovicím znovu nedařilo, a tak to nakonec nestačilo na víc, než na konečné 11. místo.
Sestava: Svoboda, Hudáček, Hlinka, Vašíček, Prusek – Javín, Mareček, Kysela, Škuta, Šmehlík, Ševěček, Wolf, Kramný, Kubina, Přibyla, Plánovský, Knnštacký, Kuba – Kotala, Kaděra, Ryšánek, Peterk, Šimíček, Šebesta, Moravec, Vůjtek ml., Piskoř, Folta, Chlubna, Černý, Opluskis, Matějný, Badal, Pavlík, Zdráhal, Kostelňák, Fraš, Glas. Trenéři: Alois Hadamczik a Břetislav Bochenský, později Vladimír Stránský a Miroslav Fryčer (toho nahradil generální manažer František Černík)
Sezona 1995/1996 – 10. místo (ZČ – 9.): Extraliga změnila systém, čímž nahrála Vítkovicím. Do play off nyní postupovalo místo osmi hned dvanáct týmů s tím, že první čtyři šli přímo čtvrtfinále.
Ostravané nemohli mít po předchozí nepovedené sezoně příliš vysoké ambice. Z přemíry hráčů, která se v týmu vystřídala v minulém ročníku, se vykrystalizovala zajímavá sestava, jenže faktem zůstává, že na umístění mezi nejlepšími to ještě nebylo. Po trenérských rošádách se nakonec vítkovického kormidla zhostila dvojice mistrů z roku 1981 – hlavním trenérem byl Vladimír Stránský, asistenta mu dělal Ladislav Svozil. Obrovským příslibem byli brankáři, respektive jeden gólman. Svatyni Vítkovic skvěle hájil mladý Martin Prusek, kterého trpělivě doplňoval Vladimír Hudáček, který dostal příležitost jen ve čtyřech zápasech z vítkovických celkových čtyřiačtyřiceti. Tým nezačal boje v základní části nijak špatně, poprvé vyšel bodově naprázdno až v 6. kole. Nicméně s postupem času se přestávalo dařit, přišla série osmi zápasů bez vítězství a naprázdno vycházeli hlavně zkušení borci – Aleš Flašar či Petr Fabián. Výsledkové kolísání Vítkovic odnesl hlavní trenér Vladimír Stránský, kterého nahradil znovu generální manažer klubu František Černík. Mužstvu se nakonec podařilo odvrátit hrozbu skupiny o záchranu a z celkem pohodlným šestibodovým náskokem postoupit do osmifinále play off z 9. pozice.
V prvním kole ale Ostravané narazili na přetěžkého soupeře. Kladno mělo v této sezoně ve svém středu řadu výborných hokejistů, mezi kterými hrála prim pověstná "blue line" Vejvoda – Patera – Procházka. Série začala na ledě středočechů vítězstvím domácích 4:2. Ve druhém utkání už Vítkovice vzdorovaly o něco více, ovšem i tak utrpěly porážku 4:3 v nájezdech. Naději na obrat přinesl třetí zápas osmifinále, který Ostravané na svém ledě vyhráli 4:0. Druhý mečbol si ovšem Kladenští nenechali vzít, přetlačili soupeře 3:2 a pro Vítkovice tak skončila sezona. V celkovém konečném hodnocení získaly Vítkovice 10. příčku.
Sestava: Prusek, Hudáček – A. Tomášek, Kramný, Škuta, Kubina, Flašar, Ševěček, Kysela, Mareček, Kuba, Jonák, Wolf, Galvas – Ryšánek, Smeták, Šimíček, Chlubna, Peterek, Klisiak, Fabián, Vůjtek ml., Moravec, L. Krayzel, Polášek, Šebesta, Folta, Zdráhal, Matějný, Pavlík, Fraš. Trenéři: Vladimír Stránský a Ladislav Svozil, později Ladislav Svozil a František Černík.
Sezona 1996/1997 – 2. místo (ZČ – 3.): Po dvou hubených letech přišel výstup téměř až na vrchol, a to přesto, že veřejnost Vítkovice značně podceňovala.
Vše začalo návratem trenéra Vladimíra Vůjtka, který okamžitě začal přebudovávat tým. Odešli starší hráči – Flašar, Fabián, Mareček, Wolf, Smeták. Více prostoru tak dostali Luděk Krayzel, Aleš Krátoška, Libor Pavliš. Doslova majstrštyk se povedl anagažováním ruských legionářů, především úderného obránce Dmitrije Jerofejeva a skvělého útočníka Alexandra Prokopjeva. Navíc generace hráčů jako Martin Prusek, David Moravec, Roman Šimíček, Vítězslav Škuta nebo Tomáš Chlubna, už byla schopna nést tíhu odpovědnosti. Vítkovice se sice musely rozloučit s talentovanými obránci Pavlem Kubinou (odešel v průběhu sezony) a Filipem Kubou, stejně jako s útočníkem Vladimírem Vůjtkem ml., kteří kývli na nabídky ze zámoří, respektive s Finska. Nicméně mužstvo vypadalo dobře a pod vedením trenérů Vůjtka a Svozila také šlapalo. Hned od úvodu sezony se tým zařadil mezi nejlepší. Vždyť v prvních patnácti kolech zaznamenal jen jednu porážku! Ruští hráči předváděli skvělý hokej, Martin Prusek byl v bráně doslova nepřekonatelný a na Vítkovice v sezoně chodily nejvyšší návštěvy v celé extralize, domácí zápasy vidělo v průměru okolo sedmi tisícovek fanoušků. Všichni, kteří byli před sezonou označeni za hlavní tahouny týmu, předpoklady splnili. Obraně kralovali Škuta, Jerofejev, útoku zase Šimíček, Prokopjev, Moravec. Celý tým pracoval výborně a po skončení základní části Vítkovicím patřila skvělá třetí příčka.
Ve čtvrtfinále Ostravané vrátili Kladnu loňskou porážku, ovšem velice jednoznačně – vítězstvím 3:0 na zápasy (6:2, 3:0, 8:3). Po výrazných výhrách nad Kladnem se týmu zvedlo sebevědomí a s nezdolným odhodláním se mužstvo vrhlo i do semifinále. Cíl byl jednoznačný, oplatit Spartě Praha emotivní porážku z finále 1993. Předsevzetí ostravského party bylo až překvapivě rychle naplněno. Vynikajcící Martin Prusek nedovolil Spartě skórovat v zápasech více než dvakrát a po výhrách 6:2 a 3:2 v prodloužení na pražském ledě, Vítkovice dokonaly v nejkratším možném čase porážku Sparty před vlastním publikem vítězstvím 4:2. Až po semifinále vyšlo najevo, že se hráči v kabině vsadili, že pokud postoupí před tradičního pražského rivala, nechají se všichni svorně ostříhad dohola. Celý tým, včetně masérů a kustodů, sázku dodržel. Bohužel ve finále už to tak jednoduše nešlo. Vítkovice se potkaly s nezastavitelnou vsetínskou mašinou a ani v jednom utkání se neradovaly z vítězství, po porážkách 1:3 a 2:4 ve Vsetíně a 0:2 v Ostravě tak vítkovičtí hokejisté přebrali na svém ledě stříbrné medaile.
Nicméně skvělé výkony v sezoně se odrazily i v nominacích do reprezentace. Na MS 1997 do Helsinek se vydali Martin Prusek, Roman Šimíček a David Moravec, které doplnil ještě momentálně ve Finsku působící Vladimír Vůjtek ml. Všichni se vrátili domů s bronzovými medailemi. Zápas o třetí místo měl ještě pikantní příchuť v tom, že ze Rusko, které nakonec skončilo čtvrté, nastoupil jak Dmitrij Jerofejev, tak Alexander Prokopjev.
Sestava: Prusek, Hudáček -Jerofejev, Škuta, A. Tomášek, Kumstát, Ševěček, Kysela, Jonák, Galvas, Kramný, Gřegořek, Kubina – Prokopjev, Moravec, Šimíček, Chlubna, Peterek, L. Krayzel, Ryšánek, Krátoška, Pavliš, Kotásek, Polášek, Prorok, Smeták, Klauda, Matějný, Pogonin, Sidljarov, Kostelňák. Trenéři: Vladimír Vůjtek a Ladislav Svozil.
Sezona 1997/1998 – 3. místo (ZČ – 2.): Před rokem podceňované Vítkovice byly najednou v očích hokejové veřejnosti vnímány jako jeden z aspirantů na titul či medailové umístění.
Změny v kádru proběhly, jenže spíš jen menšího významu. Odešli Prorok, Hudáček, Kysela, Chlubna a Peterek. Naopak k týmu se přidali mladí – Martin Tomášek, Petr Jurečka, Petr Rozum, Daniel Vilášek a další. Do přípravy se během léta měl zapojit další ruský legionář. Sergej Petrenko však v Ostravě nevydržel ani dva týdny a sám od sebe odešel. Vítkovice za něj získaly kvalitní nárhadu v osobě Alexandra Čerbajeva. Než začala extraliga, celé mužstvo absolvovalo zájezd do Velké Británie, kde se vítkovický celek úspěšně představil a své dobré výkony pak přenesl i do sezony. Tým vedený dvojicí Vůjtek – Svozil si v základní části vedl parádně. Prakticky až do 30. kola nebylo jeho umístění v tabulce horší, než druhé místo! Celkově Vítkovice prohrály z 52 zápasů jen 14 a se 69 body získaly v základní části druhé místo, tři bodíky za Vsetínem.
Ve čtvrtfinále na Vítkovice čekal 7. Litvínov. Ostravané první utkání ovládli 5:2, v tom druhém už to byl tuhý boj, ale v Paláci kultury a sportu se přece jen po výhře 6:5 radovali domácí. Na severu Čech litvínovští zdramatizovali sérii výhrou 2:0, naštěstí však čtvrtý zápas strhly na svou stranu Vítkovice v poměru 4:3 a postoupily do semifinále v konečném stavu 3:1 na zápasy. Semifinále přineslo historickou premiéru. Vůbec poprvé se v play off spolu střetly týmy Vítkovic a Třince. Emotivní ocelářské derby bylo poznamenáno nešťastným faulem Vítězslava Škuty na třineckého Kaděru, po kterém se mezi týmy, fanoušky i kluby strhla velká vlna nenávisti. Slezané měli ve vyhrocené sérii více štěstí. Vítkovice vyhrály doma úvodní zápas 6:5, jenže ve druhém padly 0:4, v Třinci pak prohrály 1:3, aby si výhrou 4:1 vynutily rozhodující páté utkání. Palác kultury a sportu ale slavit nemohl, hosté vyhráli 4:1 a celou sérii 3:2 na zápasy.
Po prohře v semifinále čekal Vítkovice ještě boj o 3. místo. V Praze se střetly se Spartou, vyhrály 9:4. V Ostravě se radovali Pražané, ale protože vyhráli jen 2:1, byl konečný brankový stav série 10:6 pro Vítkovice, čímž Ostravané získali bronzové medaile.
Vítkovice se v této sezoně po dlouhé dobé představily i na mezinárodní scéně. Jako minuloročního finalistu je čekala Evropská hokejová liga. V základní skupině se Ostravané střetli s Jokeritem Helsinky, Färjestadem a Kasselem Huskies. Bohužel náročnost dalekých přeletů a konfrontace s evropskými soupeři Vítkovicím nesedla. Jediný bod uhrály na ledě Jokeritu, kde prohrály 1:2 v prodloužení. Zajímavostí je, že remízu 1:1 v základní hrací době vychytal mladičký brankář Jiří Trvaj. Vítkovice tak skončily v základní skupině poslední a nepostoupily do play off Euro Hockey League.
Skvělého osobního úspěchu dosáhl David Moravec, který se stal králem střelců i nejproduktivnějším hráčem základní části extraligy.
Vítkovice slavily úspěchy i v reprezentaci. Zlatého triumfu na ZOH Naganu 1998 se zúčastnil David Moravec a také Richard Šmehlík. Moravec si ke zlaté medaili z olympiády ještě domů přivezl bronz z MS ve Švýcarsku.
Velké pozornosti hokejové veřejnosti se dostalo také Paláci kultury a sportu, kde se v únoru odehrál třetí ročník exhibičního Utkání Hvězd. Vyprodaná hala sledovala vítězství domácího výběru Východu, nad výběrem Západu 10:9. V sestavě Východu byli i hráči Vítkovic – Martin Prusek, David Moravec Dmitrij Jerofejev, Vítězslav Škuta, Roman Šimíček, René Ševěček a Alexander Prokopjev. Trenérem Východu byl Vladimír Vůjtek.
Sestava: Prusek, Dobeš, Trvaj – Jerofejev, Škuta, Jonák, Ševěček, Jurečka, Kumstát, Galvas, Vilášek, Seman, Přibyla – Moravec, Prokopjev, Šimíček, L. Krayzel, Kotásek, Čerbajev, Polášek, Krátoška, Zajonc, Piroš, Matějný, Ryšánek, M Tomášek, Pavliš, Lamich, Kostelňák, Kelner, Glabazňa, Rozum. Trenéři: Vladimír Vůjtek a Ladislav Svozil.
Sezona 1998/1999 – 8. místo (ZČ – 8.): Po dvou medailových sezonách přišel ústup z předních příček.
Z týmu odešli oba hvězdní Rusové – Jerofejev a Prokopjev, dále obránce Jonák, Roman Šimíček zamířil do Finska. Výraznými posilami byli Vladimír Vůjtek ml. a ruský reprezntant a bývalý mistr světa Igor Varickij, se kterým si to do Ostravy namířil také Vadim Brezgunov. Trenéři Vladimír Vůjtek a Ladislav Svozil ale neměli tak silný kádr, jako v předchozích letech. Začátek soutěže týmu nevyšel a jednu chvili byly Vítkovice až na 11. příčce. Od konce třetí čtvrtiny základní části se mužstvo konečně pohybovalo na místech play off a těch se udrželo zuby nehty. Po dvaapadesátikolovém maratonu byly Vítkovice 8. Obrovský návrat v této sezoně zaznamenal obránce Miloš Holaň ml. Zvládl vyhrát boj se zhoubnou leukémií a 13. listopadu znovu vyjel na ligový led ve vítkovickém dresu. Dohrál celou sezonu, ve které nastoupil ke třiceti zápasům.
V play off to měly Vítkovice extrémně těžké. Hned ve čtvrtfinále narazily na suverénního vítěze základní části ze Vsetína a neměly šanci mu dlouho vzdorovat. Ostravané urvali přece jen vítězství na domácí ledě ve třetím zápase, i tak ale podhli Vsetínu 1:3 na zápasy (3:4SN, 1:3, 4:2, 1:3). V konečném hodnocení tak Vítkovice skončily osmé.
Sestava: Prusek, Trvaj – Holaň ml., Brezgunov, Kowalczyk, Jurečka, Galvas, Ševěček, Philipp, Zátopek, Malík, Škuta, Seman, Vilášek – Vůjtek ml., Moravec, Varickij, Čerbajev, Krátoška, Kotásek, Pavelek, Lamich, M. Tomášek, Jelínek, L. Krayzel, Němčický, Pavliš, Irgl, Hubáček, Polášek, Kelner, Baranyk. Trenéři: Vladimír Vůjtek a Ladislav Svozil.
Sezona 1999/2000 – 14. místo (ZČ – 14.), úspěšná záchrana v baráži: Přelom milénia měl pro Vítkovice hodně trpkou příchuť, ostravský tým byl nucen hrát o záchranu a o udržení se mezi extraliogovou elitou.
Už před sezonou došlo ke změnám. Do NHL odešel nejproduktivnější hráč předešlého ročníku Vladimír Vůjtek ml., který ale nakonec zakotvil ve Spartě. Do zámoří se vydal i David Moravec, jenže po jediném zápase v NHL v dresu Buffala se vrátil zpět do Vítkovic. Do Ostravy konečně dorazil na celou sezonu Sergej Petrenko, ovšem výměnou za Alexandra Čerbajeva, dalším ruským legionářem byl Dmitrij Gogolev a navrátivší se Dmitrij Jerofejev. Trenér Vladimír Vůjtek, který si k sobě přizval stejně jako v letech 1992 a 1993 asistenta Zbyňka Neuvirtha, dal opět možnost i mladým – Zbyňku Irglovi, Janu Výtiskovi, Radku Philippovi, Robertu Najdkovi. Do Vítkovic také zamířil jihlavský odchovanec Ivan Padělek. Mužstvo prošlo obměnou a cíl byl jasný, vybojovat play off a pokud možno odčinit loňský neúspěch. Bohužel následovalo něco horšího. Začátek sezony byl průměrný, jenže 9. kolem začala série 15 zápasů bez výhry. Šňůra neúspěchů srazila Vítkovice ke dnu tabulky a stála místo trenérskou dvojici Vůjtek – Neuvirth. Ty nahradil na postu hlavního trenéra Slovák Ján Štěrbák, kterého doplnil vítkovický odchovanec Mojmír Trličík. Po výměně tým vyhrál nad Českými Budějovicemi 4:0, jenže následná porážka v Litvínove 0:6, od Sparty 2:3 a další čtyři prohry ukázaly, že v osobách trenérů to není. Vítkovice klopýtaly od porážky k porážce a zlepšení výsldků ne a ne přijít. Pět kol před koncem základní části měli Ostravané na svém kontě 30 bodů, 13. Havířov a 12. Kladno měly náskok pouze tří bodů. Vedení klubu se opět rozhodlo vyměnit trenéry. Štěrbákovi skončila smlouva a jeho místo zaujal znovu Vladimír Vůjtek, Richarda Farda a oba doplnil ještě Mojmír Trličík. Bohužel v posledních kolech nasbíral Havířov 5 bodů, stejně jako Kladno a Vítkovice pouze čtyři body. Po 52. kole tak tabulka ukázala ostravským hráčům i fanouškům neúprosnou realitu, se 34 body na kontě jsou Vítkovice odsouzeny k poslednímu místu a duelům v baráži o extraligovou příslušnost s nejlepším týmem I. ligy.
Druhou nejvyšší soutěž vyhrála Dukla Jihlava a právě ta vyzvala Vítkovice v boji o jedno místo v extralize pro sezonu 2000/2001. Jako extraligový klub měly Vítkovice výhodu domácího prostředí v úvodních dvou duelech. I přes neutěšené výsledky chodilo během základní části na zápasy do Ostravy v průměru téměř šest tisíc diváků. Během baráže zájem o hokej ještě stoupl, osm a půl tisíce diváků na obou utkáních a bouřlivá atmosféra dávaly znát, že Ostrava bude bránit extraligu stůj, co stůj! Vítkovicím tehdy navíc vypomáhal Roman Kaděra, který přišel až během sezony ze Znojma. Právě Kaděra se měl, společně s brankářem Martinem Pruskem a paradoxně exjihlavským Ivanem Padělkem, stát hlavní postavou baráže. Vítkovice vykročily za záchranou vítězstvím 3:0, ve druhém utkání zvítězily 3:1 a s nadějným stavem 2:0 na zápasy se vydaly na Vysočinu. Třetí duel byl strhující, přestože hosté vedli 2:0, dokázala Dukla během 21 sekund vyrovnat. Obrat ale Ivan Padělek odvrátil minutu po srovnání – ve 34. minutě vedly Vítkovice 3:2. Martin Prusek zavřel branku a Ostravané uhájily nadějné vedení. Čtvrtý zápas byl vůbec nejdramatičtějším. Jihlavští otevřeli skóre v 18. minutě a až do 42. živili naději na první vítězství v baráži. Plány jim naštěstí překazil David Moravec. Za stavu 1:1 se tak šlo do prodloužení, ve kterém se po 3 minutách odehraného času trefil Roman Kaděra. Všem z Vítkovic spadl obrovský kámen ze srdce. Ostravané vyhráli baráž 4:0 a udrželi se v extralize. Úspěšnou záchranářkou misí tak oslavili 20. výročí zisku druhého mistrovského titulu.
Sestava: Prusek, Trvaj – Jerofejev, Maškarinec, Galvas, Jurečka, Zetek, Seman, Zátopek, Kysela, Kowalczyk, Philipp, Výtisk, Zápotočný, B. Ptáček – L. Krayzel, MOravec, Gogolev, Hubáček, Kaděra, Petrenko, Polášek, Irgl, I. Padělek, M. Tomášek, Streit, Varaďa, Pavliš, Bacho, Kelner, Pavelek, Lamich, Fabián, Matějný, Nohel, Syřínek, Gelačák, Mikšan, Loužek, Najdek. Trenéři: Vladimír Vůjtek a Zbyněk Neuvirth, od 25. listopadu Ján Štěrbák a Mojmír Trličík, od 26. února Richard Farda, Vladimír Vůjtek a Mojmír Trličík.
