Sezona 1960/1961 – II. liga – 1. místo ve sk. B – postup do I. ligy: Jedna z nezapomenutelných sezon vítkovického hokeje, přestože byla jen druholigová.
Druhá nejvyšší soutěž se hrála systémem dvou skupin po dvanácti týmech. Mužstva hrála dvoukolově výhradně jen mezi sebou ve skupinách a do I. ligy postupovali přímo jen vítězové skupin. Vítkovice měly jediný cíl – vrátit se do nejvyšší soutěže. V boji o postup měly ale velkého soupeře v podobě městského rivala Baníku Ostrava, ten v té době trénoval dvojnásobný mistr světa Vladimír Zábrodský. Vítkovice byly dlouhých deset kol druhé, právě za Baníkem. Až 11. kolo mělo přinést částečné rozuzlení, neboť Ostravu čekalo velké derby. Atmosféra v městě byla tak napjatá, že Vítkovice dokonce odvezly své hráče na soustředění do Žiliny a do města se vrátili až těsně před zápsem. Ostravský zimní stadion Josefa Kotase byl beznadějně vyprodán a do polsedního místečka zaplněn už dvě hodiny před zápsem. Utkání sledovalo 13 949 diváků a to jich zhruba pět tisíc zůstalo ještě před stadionem. Napínavý souboj byl v polovině zápasu nerozhodný, pak se ale Vítkovice zvedly a vítězstvím 4:1 se nasměrovaly k postupu do I. ligy. Bilance v tabulce skupiny B byla pro Vítkovice impozantní – z 22 zápasů vyhrály 19, dvakrát remizovaly a jen jednou prohrály. Druhé velké derby bylo na programu až v posledním kole a to už v situaci, kdy Vítkovice měly čtyřbodový náskok na Baník. Utkání skončilo remízou 5:5 a vítkovičtí hráči mohli slavit postup do nejvyšší soutěže.
Úspěšně zvládnutou sezonu ještě podtrhla účast tří hráčů Vítkovic na mistrovství světa a Evropy 1961 ve Švýcarsku. Útočník Miroslav Vlach, obránce Jan Kasper a brankář Josef Mikoláš oblékli jako druholigoví hokejisté reprezentační dres a hlavně vynikající Josef Mikoláš v brance se velmi zasloužil o skvělý výsledek národního týmu. Hokejisté ČSSR proazili neporazitelnou sovětskou Sbornou a ani jednou neprohráli. Bohužel remíza s Kanadou 1:1 je stála titul mistrů světa, i tak se ale trojice Vlach – Kasper – Mikoláš vrátila ze Švýcarska se zlatými medailemi mistrů Evropy.
Sestava: Mikoláš, Hajduk – Návrat, V. Bubník, Vlach, Hastík, Seiml, Tesařík, Soukup, Netolička, Vylegal, Grabovský, Kurovský, J. Kasper, Janiurek. Trenér: Václav Bubník (hrající trenér).
Sezona 1961/1962 – 8. místo: Po úspěchu předešlé druholigové sezony přišel opět malý návrat do reality. Vítkovice i přes svou dominanci ve druhé nejvyšší soutěži, nemohly v I. lize konkurovat nejlepším. Navíc řada mladých nadějných hráčů ročníku 1942 musela odejít na dva roky na vojnu, mimojiné také Richtár, Kurovský nebo Janiurek. Vítkovice ale svou misi zvládly. Udržely se v nejvyšší soutěži a také byly jedním z šesti týmů, který dokázal odehrát sezonu s kladným skóre. Nejzajímavějším bodem sezony byl asi domácí zápas s mistrovskou RH Brno, ve kterém Vítkovice před 12 tisíci diváků dokázaly vyhrát 1:0 díky Kasperově bombě od modré čáry pět minut před koncem utkání. Ostravané skončili osmí čtyři body před Chomutovem a deset bodů za sedmým Kladnem.
Sezona 1962/1963 – 5. místo: Vítkovicím se sezona povedla na výbornou. Systém I. ligy se opět změnil. Dvanáctičlenná tabulka se po dvaadvaceti kolech rozdělila na skupinu 1-6 o titul a 7-12 o sestup. Ostravané byli úspěšní, postoupili do mezi nejlepších šest mužstev a mohly si tak společně se ZKL Brno (bývalá RH Brno), Spartakem Sokolovo (Sparta Praha), Slovanem Bratislava, Duklou Jihlava a Chomutovem zahrát o titul mistra ligy. Vítkovicím se dařilo hlavně ve druhé půlce základní části, podle výsledků v odvetách totiž byly druhým nejlepším celkem za ZKL Brno. Ve skupině o titul se ale Ostravanům příliš nedařilo, nasbírali šest bodů za tři vítězství, sedmkrát prohláli. Ovšem i tak se ale ostravské publikum dočkalo jednoho velkého večera. Před více než třináctitisícovou návštěvou Vítkovice vyprovodily Slovan Bratislava s Jozefem Golonkou v útoku i s Vladimírem Dzurillou v bráně parádní výhrou 7:4. V konečném zúčtování ligy jim tak patřilo páté místo. Vítkovice se opět velmi zvučně prezentovaly i na mezinárodí scéně. Na mistrovství světa 1963 ve Stockholmu vybojovali hokejisté ČSSR broznové medaile za třetí místo a vítkovický útočník Miroslav Vlach byl vyhlášen nejlepším útočníkem šampionátu.
Sezona 1963/1964 – 7. místo: Vítkovice se udržely ve středu tabulky. Bohužel po 22. kole ztrácely na postupovou 6. příčku jako 7. tým šest bodů a tím pádem se musely zúčastnit skupiny o udržení. V té byly jasným favoritem na sestup Litoměřice a zbývalo jen určit druhého účastníka II. ligy. Vítkovice o svém udržení rozhodly záhy, a tak skupinu dohrávaly v podstatě jen z povinnosti, v konečném hodnocení obsadily 7. místo. Miroslav Vlach se zúčastnil posledního MS v Innsbrucku.
Sezona 1964/1965 – 11. místo, sestup do II. ligy: Vítkovice se v úvodu soutěže vyrovnaly s těžkým losem a po dvou venkovních zápasech, na ledě pražského Motorletu a Sparty, se vrátily do Ostravy s plným počtem bodů. Euforii ovšem velmi rychle zchladil první domácí duel, ve kterém Vítkovice padly se ZKL Brno 1:8. Týmu se nedařilo. Po dvoukolové základní části patřilo Ostravanům 10. místo a to znamenalo, že se budou muset poprat o prvoligovou příslušnost. V týmu bylo hodně problémů, v polovině sezony odešel do Chomutova Josef Mikoláš, což byla pro Vítkovice citelná ztráta. Nicméně kolo před koncem soutěže vše nasvědčovalo tomu, že se Ostravané zachrání, neboť v tu chvíli vedli tabulku skupiny 7-12 a ke konečné záchraně potřebovali jediný bod. Jenže přišel zkrat na ledě Plzně. Škodovka vyhrála doma 5:2 a na úkor Vítkovic se zachránila. Vítkovičtí sestoupili jen díky horším vzájemným zápasům, měli na svém kontě 26 bodů stejně jako Plzeň! Druhý sestupující – Motorlet Praha – ztrácel na Vítkovice rovných 13 bodů, to ovšem nic neměnilo na tom, že se Ostrava musela pro další sezonu smířit s II. ligou.
Alespoň dílčího úspěchu dosáhly Vítkovice na mezinárodní scéně. V rámci Autosalonu v Ženevě 1965 se konal mezinárodní hokejový turnaj, na kterém se představila také československá reprezentace. Národní dres se lvíčkem na prsou oblékl i útočník Vítkovic Petr Janiurek, který byl nakonec vyhlášen nejlepším útočníkem turnaje.
Sezona 1965/1966 – II. liga – 1. místo – postup do I. ligy: Znovu úspěšný návrat mezi elitu.
Mužstvo se dalo dohromady, vyřešilo neshody předcházející sezony a v třískupinové II. lize nemělo šanci. Vítkovice s přehledem vyhrály skupinu C s bilancí 28 zápasů, 25 výher a 3 porážek. Nebyla nouze o vysoké výhry a dokonce dvouciferné výsledky – Vítkovice doma přehrály Opavu (11:1), Olomouc (10:2), Hodonín (12:1) a Prostějov (13:0). Jako vítěz skupiny Ostravané postoupili do čtyřčlenné kvalifikace o I. ligu. V té jen jednou remizovali po výsledcích – Chomutov (1:1, 3:2), Motorlet Praha (11:3, 8:4) a Dukla Trenčín (8:5, 4:1). Druholigová mise tedy opět vyšla, Vítkovice se jako vítěz kvalifikace probojovaly do I. ligy.
Sezona 1966/1967 – 10. místo – sestup do II. ligy: Vítkovice měly po roční druholigové pauze v nové sezoně I. ligy v podstatě jediný cíl, kterým byla záchrana.
Soutěž se totiž už rok před tím zúžila jen na deset účatníků a tím pádem byli Ostravané ve velmi těžké situaci. Šestatřicetikolový maraton sice odstartovali krásnou domácí výhrou nad 7:3 nad Litvínovem, nicméně vítězné radosti bylo v této sezoně vzhledm k počtu zápasů velmi málo. Vítkovice naplno bodovaly pouze osmkrát. Záchranářská mise se nakonec nepovedla, už před posledním zápasem bylo více méně rozhodnuto o sestupu Vítkovic. Také proto přišlo na závěrečné utkání mezi Ostravany a Dukou Jihlava na zimní stadion Josefa Kotase jen něco okolo tří tisícovek diváků. Dukla vyhrála a na ostravském ledě převzala pohár pro mistra ligy, domácí byli smutní. Jak hráči, tak fanoušci věděli, že je čeká druholigová anabáze, nikdo z nich ale ani v těch nejhorších snech nepředpokládal, že by mohla trvat šest let!
Sestava: Palička, Kuriš, Podhorský, Holubář st. – Kasper, Soukup, Metelka, Richtár, Grochol, Šmíd, Pokorný, Valenta, Bochenský, Lyčka, Špaček, Stankovič, Kacíř, Král, Kudela – Střílka, Janiurek, Vlach, Juřica, Grábl, Gelnar, Matěj, Kurovský, B. Berek, Mec, Stránský, Niesner, Keler, Mekyňa, Čížek. Trenér: Ladislav Staněk, Miroslav Blažek.
Rok 1967: V Ostravě byla vybudována druhá ledová plocha. Zimní stadion Ledňáček vznikl na hranici obvodů Vítkovice a Zábřeh a stal se v prvé řadě místem, kde trénovala a hrály žákovské a mládežnické týmy VŽKG Ostrava.
Sezona 1967/1968 – II. liga – 2. místo: Druhá nejvyšší hokejová liga se hrála systémem čtyř regionálních skupin, ze kterých vždy jen vítězové postoupili do čtyřčlenné kvalifikace o I. ligu, ta určila jednoho postupujícího do nejvyšší soutěže. Vítkovice suverénně ovládly skupinu C. V osmadvaceti zápasech prohrály jen čtyřikrát a třikrát remizovaly. Čtyřikrát se vítkovičtí fandové radovali z dvouciferného výsledku, kromě Hodonína a Prostějova si si třináctibrankový příděl odnes i Baník Ostrava. Skóre Vítkovic po základní části bylo až neuvěřitelné – 167:65. Ostravský celek tak bez problémů s osmibodovým náskokem postoupil do kvalifikace o I. ligu. Do dvoukolových bojů o účat v elitě vstoupili vítkovičtí dobře, vyhráli nad Duklou Trenčín 12:3 a poradili si s Českými Budějovicemi 5:2. Jenže pak přišla prohra s Hradcem Králové 1:2, těsné vítězství nad Trenčínem 3:2 sice stále živilo naděje na postup, ovšem z Českých Budějovic se Ostravané po porážce 2:1 vrátili bez bodu a ani výhra 6:0 nad Hradcem v závěrečném kole kvalifikace nemohla nic změnit na tom, že Vítkovice i v další sezoně budou hrát jen II. ligu. Do nejvyšší soutěže se probojoval Motor České Budějovice s dvoubodovým náskokem na druhé Vítkovice.
Sezona 1968/1969 – II. liga – 2. místo: V sezoně 1968/1969 zaznamenal systém druhé ligy změnu.
Čtyři skupiny nahradily jen tři, přičemž "česká" skupina A čítala 16 týmů, zatímco "moravská" skupina B a "slovenská" skupina C měly shodně po osmi účastnících. Z české skupiny tak postupovali do kvalifikace první dva celky, zatímco ze skupin B a C jen vítězové. Kvalifikace se neměnila, ve dvoukolovém měření sil postoupil do I. ligy jen nejlepší tým. Vítkovice znovu vyhráli svou skupinu, ovšem už ne tolik přesvědčivě. Druhá Opava totiž ztrácela na vítěze jediný bod. Sice s odřenýma ušima, ale zaslouženě se Vítkovice opět probojovaly do kvalifikace. Souboj o postupovou pozici se omezil na duel mezi Vítkovicemi a Škodou Plzeň a v podstatě o všem rozhodlo už druhé kolo kvalifikace. V něm na Vítkovice zavítaly právě na led Plzně, oba týmy měly v té době na svém kontě dva body za vítězství v úvodním kole. Zápas na západě Čech byl po čtyřicet minut hodně vyrovnaný, s jistou dávkou štěstí v něm měli zatím navrch Vítkovičtí, kteří ve druhé třetině překonali svého soupeře podruhé a za nadějného stavu 2:1 šli do závěrečného dějství. V tom ovšem ostravský celek nečekaně a neznámo proč zkolaboval, třetí třetinu vyhrála Škoda Plzeň 6:0 a po vítězství 7:2 se ujala vedení v kvalifikaci. Druhou osudovou chybu udělali Vítkovičtí v následujícím kole, když na domácím ledě pouze remizovali s Mladou Boleslaví. Plzeň tak vedla už o tři body. Trhák se Ostravanům nepovedl, doma sice škodovku porazili 5:1, ale Západočeši byli jinak bezchybní a s jednobodvým náskokem postoupili do I. ligy. Na Vítkovice opět zbyla jen první nepostupová příčka.
Rok 1969: první rolba ve Vítkovicích značky Lissalp
Sezona 1969/1970 – ČNHL, skupina B – 2. místo: Opět změna hracího systému soutěže – II. ligu nahradily dvě samostatné ligy, Česká národní hokejová liga a Slovenská národní hokejová liga. Z ČNHL postupovaly do kvalifikace tři týmy, které doplnil vítěz SNHL. Aby byl systém ještě komplikovanější, ČNHL hrálo 30 mužstev, 16 ve skupině A a 14 ve skupině B, kterou hrála mužstva z Moravy a Slezska. Po dvou letech neúspěšného snažení o postup do nejvyšší soutěže došlo ve Vítkovicích ke změnám. Dosavadního trenéra Ladislava Staňka vystřídal Ladislav Štemprok, který si k sobě vzal jako asistenta člena mistrovského kádru 1952 Oldřicha Seimla. Do Vítkovic se také po čtyřech letech vrátil z Chomutova brankář Josef Mikoláš a šanci v týmu postupně začali dostávat i mladší hráči. Bohužel v nových podmínkách II. ligy se Vítkovicím nedařilo. Ostravané ve skupině B prohráli čtyři zápasy, paradoxně ovšem s celky, se kterými bojovaly o postup do kvalifikace a tedy bodové ztráty se v podstatě dvojnásobily. Snažení mužstva nakonec vyšlo na prázdno, skupinu B vyhrála Karviná a jako jediný tým skupiny B tak postoupila do kvalifikace. Druhé Vítkovice ztratily na Karvinou čtyři body a sezona pro ně skončila už před zahájením kvalifikačních bojů.
Sestava: Mikoláš, Pavlík – Soukup, Richtár, Mekyňa, Špaček, Lyčka, Bochenský, Král – Berek, Gelnar, Kurovský, Janiurek, Matěj, Střílka, Juřica, Brtáň, Stříž, Vůjtek st., Trojanský, Místecký, Černý, Kuřidým. Trenéři: Ladislav Štemprok, Oldřich Seiml.
