15. březen 1981, den vítězství pro Vítkovice. Historické vzpomínání na druhý mistrovský titul v rámci jeho 40. výročí končí. Dohrávané 26. kolo bylo rozhodující. Zatímco rival z Českých Budějovic mířil do Litvínova, tabulkový lídr z Ostravy jel na led již zachráněného Zlína, tehdejšího Gottwaldova. A byla to opět detektivka až do konce. Naštěstí se sladkým koncem pro Vítkovické.

Byla to sezona plná zvratů, emocí, víry, naděje a nakonec korunovaná radostí, úspěchem a proudy šampaňského. Hokejisté Vítkovic 15. března 1981 zakončili svou sedmiměsíční pouť a po devětadvaceti letech vybojovali pro Ostravu a pro svůj klub druhý mistrovský titul.

Hrálo se bez play off, tabulka po 44. kole byla rozhodující. Zvláštností sezony bylo zrušení remíz, každé utkání muselo mít vítěze, čili v případě nerozhodného výsledku se prodlužovalo a bylo-li potřeba, také se jely samostatné nájezdy. Vítěz, ať už v 60 minutách, nebo po nich, bral 2 body, poražený vždy 0, bez ohledu na to, zda se utkání rozhodlo v prodloužení nebo v nájezdech. Vítkovicím novinka sedla, z 8 prodlužovaných či nájezdových zápasů vyhráli 7. Dohromady nastříleli 211 branek, inkasovali 148. Od úvodu sezony se Vítkovice držely vysoko a vlastně už po několika málo zápasech se vykrystalizovala dvojice, která se po celý ročník přetahovala o titul. Byly to Vítkovice a České Budějovice. Motor měl po většinu sezony navrch. Zlom ale přišel po Novém roce 1981. Ostravanům možná prospěl i start na prosincovém Spengler Cupu. Zahájili stíhací jízdu, která vygradovala pět kol před koncem soutěže domácím zápasem s do té doby vedoucími Budějovicemi. Před beznadějně vyprodaným OZS Josefa Kotase zvítězili nad Motorem 7:3 a bodově se na ně dotáhli. Následovaly výhry na Spartě, v Pardubicích, nad Kladnem, v Bratislavě a nad Plzní a z toho plynoucí náskok dvou bodů před Motorem před posledním kolem. K tomu jel Motor do Litvínova, Vítkovice mířily na led zachráněného Zlína. Potřebovaly vyhrát, protože bez remíz by za předpokladu výhry Budějovic v Litvínově bodová rovnost přidělila mistrovský titul Jihočechům.

Dramatický a nervy drásající závěr byl nadepsán. Byla neděle, 15. března 1981…

(původní reportáž z časopisu Gól) … Do města obuvi dorazil jejich autobus s ostravskou SPZ v sobotu dopoledne. Vystupovali z něho pobledlí a tiší, neobyčejně přístupní dojmům. Vypadali klidně, ale uvnitř měli nervy napnuté, že by na nich vybrnkali serenádu. Klidu nenabyli ani večer na filmové detektivce, ani dopoledne „dne D“ na ligové házené. Na nedělní oběd neměli chuť, usnout dokázali jen notoričtí spáči Neuvirth a Stránský.

Na led je vyprovázelo tradiční bušení do plechových reklam. Gottwaldovští diváci byli letos velkou oporou nováčka, tentokráte se však mezi ně vmísily i tři tisícovky Vítkovických. Pod stropem haly visel velký otazník. Domácí si ligu definitivně zachránili předevčírem, už jim o nic nešlo, snad budou mít pochopení pro mistrovské snažení svých moravských bratří.

Nic takového. Právě, když o nic nejde, daří se. Právě, když jde o moc, je z líbivé hry bolestná křeč. V gottwaldovské svatyni stojí Podešva. Vítkovický odchovanec i po dvou letech cítí vynucený odchod jako křivdu. Je připravený v brance padnout, dostat satisfakci. Díky jeho bravurním zákrokům má nováček v boji s největším favoritem  pětačtyřicet minut víc ze hry. Zlých třináct sekund, které dokáží budit ze snu i po letech, dvakrát rozvlní síťku za jeho zády. Potom se ještě jednou rozsvítí červené světlo a už se zdá být všechno jasné. I divákům, kteří se příznivě tváří na vývoj zápasu a zřejmě přejí hostům šťastný konec.

Vítkovice to však neuklidňuje, dál se trápí na dvě pětky a když prohrávají vhazování před Šindelem (jako už letos tolikrát…), znovu mají o výsledek obavy. Střídačka téměř kmitá neviditelnými vibracemi rozechvělých kolen. Před třemi minutami zvítězily Budějovice v Litvínově, rovnost bodů zmaří vysněný titul! Na ledě se střídají už jen tři obránci, zbývající jsou psychicky grogy. Půldruhé minuty před koncem zápasu, posledního kola i celého ligového ročníku odvolává trenér Volf brankáře. Říká se, že kdo je dobrý, má nárok na štěstí. Tím štěstím je kotouč odrážející se přímo na hůl spoluhráče. Jeho cesta do prázdné branky fascinuje devět tisíc párů očí…

To je také konec velkého hokeje a začátek velké slávy. Vítkovičtí zvedají ruce nad hlavu a na bílém gottwaldovském ledě dělají gumové šmouhy podpatky stovek vítkovických příznivců. Chvíli to trvá, než si mohou soupeři podat ruce a navzájem si poblahopřát. Morava si letos připsala do hokejové kroniky dva úspěchy.

V kabině není slyšet vlastního slova. Franta Černík vytahuje zpod lavice bednu šampaňského, které koupil za vlastní. Ostatní neměli před zápasem odvahu ani tipovat. Kapitán Jarda Lyčka se nestydí, že brečí na plné pecky. „Cestou z Bratislavy jsem tvrdil, že to byl nejtěžší zápas mé kariéry. Tento byl ale desetkrát těžší…“ Trenér Honza Soukup je stejně unavený jako hráči: „Co se dalo dělat, museli jsme vsadit jen na útok. Hráli jsme vabank…“ Brankář Jaromír Šindel kroutí hlavou: „Po vánocích jsem už ani nedoufal. Dnes jsem před zápasem ani nespal, ale věřil, že vyhrajeme s nulou…“ Mirek Fryčer mlčí. Před časem měl problémy, dnes však mnohý kolem vítkovického hokeje potvrdí, že se úplně změnil; titul je jeho dvojnásobné velké vítězství.

Příznivci je opustili, ale jen proto, že novopečený mistr přímo z Gottwaldova putoval do Jihlavy k prvnímu zápasu Turnaje osvoboditelů. Domů se vrátil bez obou trenérů, kteří odjeli do Příbrami na sraz „studentů“ trenérské jedničky.  Všem se už dávno přestala třást kolena. Hokejový život jde dál…

 
DOKUMENT ČESKÉ TELEVIZE – VÍTKOVICE1981

Miloš Říha slaví v obětí Jaroslava Vlka vyrovnávací gól na 1:1 v zápase Gottwaldov – Vítkovice (15. 3. 1981)

Společná fotografie hráčů TJ Vítkovice bezprostředně po posledním zápase v Gottwaldově 15. 3. 1981

Radost fanoušků Vítkovic přímo na ledě Gottwaldova 15. 3. 1981

Brankář Jaromír „Česťa“ Šindel s pohárem pro mistra ČSSR při slavnostním banketu na oslavu mistrovského titulu v květnu 1981

Oficiální portrét TJ VÍTKOVICE – MISTR ČSSR 1981 po předání mistrovského poháru týmu v květnu 1981
Horní řada zleva: František Černík, Miloš Krayzel, Miroslav Venkrbec, Ladislav Svozil, Miroslav Fryčer, Pavel Prorok, Ivan Horák
Prostřední řada zleva: Milan Mokroš, Radek Kuřidým, Pavel Stankovič, Miloš Říha, Pavel Šumichrast, Vladimír Stránský, Milan Figala, Jaroslav Vlk
Spodní řada zleva: Karel Dvořák, Zbyněk Neuvirth, Luděk Brož, Jan Soukup – trenér, Jaroslav Lyčka, Karel Metelka – trenér, Jaromír „Česťa“ Šindel, Miloš Holaň st., Bohumil Kacíř

Vzpomínky mistrů po 30 letech:

Kapitán mistrů vzpomíná nejraději na pokřik „Už je to uděláno, už je to hotovo“

ObránceJaroslav Lyčka nosil v památné mistrovské sezoně 1980/1981 na svém dresu s číslem 2 taky kapitánské céčko. Tehdy třicetiletý zadák patřil dlouhodobě k oporám vítkovického mužstva. Spolu s Milošem Holaněm a Zbyňkem Neuvirthem odehrál všech 44 utkání v sezóně, kdy Vítkovice získaly mistrovský titul.

Ladislav Svozil přišel o mistrovské oslavy vinou zlomené nohy

Pouhýchpět dnů před rozhodujícím utkáním ve Zlíně se na ledě Slovanu Bratislava ošklivě zranil jeden z nejproduktivnějších hráčů mistrovskéhomužstva, Ladislav Svozil. Ošklivá zlomenina nohy jej na několik měsíců vyřadila ze hry. Tehdy třiadvacetiletý současný sportovní manažer Vítkovic tak v onu památnou neděli 15. března 1981 seděl doma a u rádia prožíval krušné chvíle. Mužstvo ale rozhodující boj i při jeho absenci zvládlo.

Mistrovský dres Jaromíra „Česti“ Šindela se stal triumfálním suvenýrem

Vítkovickýodchovanec Jaromír Šindel, předívaný Česťa, se v sezoně 1980/1981 dostal do životní formy. Přestože ani v ligovém ročníku ani jednou neudržel čisté konto, svůj tým podržel v mnoha okamžicích a stal se miláčkem ostravského publika. Bezprostředně po vítězství mistrovského titulu mu slavící fandové přímo na ledě sebrali dres i hokejku…

Trenéra mistrů Jana Soukupa mrzí, že tým nemohl oslavit titul s fanoušky

Předtřiceti lety vedl společně s Karlem Metelkou vítkovické mužstvo v cestěza druhým mistrovským titulem. Trenér Jan Soukup patřil ke stálicím vítkovické obrany šedesátých let. Po skončení hráčské kariéry se vrhnul na trenéřinu a je zatím posledním koučem, který dosáhl s Vítkovicemi na ligové zlato. Dodnes na hokej chodí a na mistrovský ročník rád vzpomíná.

Poslední krok byl asi nejtěžší, vzpomíná na titul František Černík

Vítkovice v roce 1981 získaly titul až v posledním ligovém zápase. Na ledě Gottwaldova sice prohrávaly po dvou třetinách 0:1, ale pílí a vůlí obrátily vývoj zápasu a vyhrály 4:2. Autorem vítězné trefy, která zajistila Ostravanům mistrovský titul, byl současný prezident klubu František Černík.

Nejvíc vzpomínám na atmosféru na Kotasu, říká Miroslav Fryčer

Nejproduktivnější hráč mistrovského kádru sezony 1980/1981 Miroslav Fryčer  si našel čas zavzpomínat na tehdejší úspěch.

„Kotas“ byl pro zisk titulu klíčový, oslavy ale nezažil

Ostrava1. ledna – Legendární ostravský zimní stadion byl dlouhých čtyřicet letdomovem vítkovických hokejistů. Právě tady v sezoně 1980/1981 vybojovaly Vítkovice nejvíce bodů a zajistili si tak druhý mistrovský titul. Triumfální oslavy ale zimní stadion Josefa Kotase nezažil.